|
| ||||
| ||||
|
— 49
na hroudě, na zlatě, na nějaké pozemské náklonnosti, kdežto ústa pějí: »Oláme k Hospodinu je pozdvižena.« K takovým volá svatý Jan Zlatoústý : »Co děláš, člověče, co jsi řekl knězi? Neodpověděl jsi mu, když 1: tobě volal: »Vzhůru, srdce!« — »Máme k Hospodinu je po-zdvižena?« Nerdíš se, že jsi v této hodině lhářem? Považ jenom, tajemný stůl jest připraven, Beránek se za tebe obětuje, ducliovní olieii hoří na oltáři, cherubové jsou přítomni, serafové sem spěchají, krev v kalichu teče k tvému očištění, a ty se nestydíš v této hrozné hodině býti lhářem, to jest tvrditi, že máš k Hospodinu srdce pozdvižené ?« Kněz předpokládaje, že ujištění věří-cích jest upřímné, s radostí zpívá dále: »Gratias agamus, Domino Deo nostro!«»Díky čiňme Hospodinu. B o li u svému !« Srdce k Bollu pozdvižená povznesla se v onu velebnou samotu přítomnosti Boží, kde hluboké mlčení panuje, přerušované pouze vroucnými modlitbami a úchvatnými zpěvy, jimiž andělé závodící s andělem oltáře velebnosti Nejvyššího se koří. Srdce dojaté poznává neskončenou lásku a dobrotu Boží, a plesajíc nadšeně volá: »Díky čiňme Hospodinu, Bohu svému!« A tím jest vyslovena základní myšlénka praeface; nebol praeface jest pouze stkvostným výkladem slov: »G r atias agamus, Domino Deo no-s t r o«, vznešeným »Te Deum« mešní liturgie. Lid však pocituje veškerou oprávněnost díků, odpovídá knězi: »D i g n u m et justum est«, »Hodno a sprav e d 1 i v o j e s t.« Hodno vzhledem k Bohu, nebot »on jest naším Pánem« ; spravedlivo vzhledem k nám, nebot »my jsme lid pastvy jeho a ovce ruky jelio«.Z. 94.`) P. llcthod U~1'íčrk. O.S.B. (Pokračování). *) Das hl.1[essopfer von Dr. B. Sauter, O. S. B. Přehled dějin zpěvu církevního. Přednesl při exerciciích Cyrillskýcň u Hořících Msgre. B oň. H a k I. i. Zpčv církevní, můžeme říci, jest tak starý, jako pokolení lidské. Proč-.I "Zpěv církevní jest zpěv n á b o ž n ý, ke cti a chvále Boží. 13 ú h d u š i n a š í dle slov sv. Augustína p r o s e b e s t v o jako vše ostatní ku s v é c t i a c h v á 1 e; a jestli vše, tedy i duši lidskou. Jest věcí přirozenou, že, cit-li výše se nese, člověk z p í v á; jako jiné city, tak i cit n á b o ž n ý, a z citu nábožného vytryskla n á b o ž n á p í s e ň, at radostná, at truchlivá, at velebná (chvaloslavná) anebo kajícná (skroušená). Nu a tu již se nespokojí člověk o b y-č e j n ý m lit a s e m, jímž mluví, nýbrž i hlas jeho se moduluje a přizpůsobuje testu, jejž ústa projadřují; a díky Vše-mohoucímu "tvůrci, jenž tak nás stvořil, že dal hlasu lidskému schop se měniti a slovům přizpůsobovati, modulovati. A 1 i d s k ý h 1 a s tot zvuk ten uejkrásnčjši nad všeliký nástroj sebe líbeznější; nebot tento má jen zvuky, rozplývá se ve vzduchu, budí city milé i nemilé, příjemné i nepříjemné; ale ty nemají slov a určitého smyslu, to má jen hlas lidský ; proto také má zvuky ty určitě pronášeti, jasně a zřetelněmluviti, i z p í v a t i. Proto krásný lilas jest dar boží a jaký dar! v něm skryty jsou poklady světa! Proto nemá člověk hlasu svého ničím kaziti — a k tomu jasná, bezvadná výslovnost! 2. Ano, zpěv jest tak starý, jako pokolení lidské. Clověk jest č 1 o v č k; j a k ý člověk jest, ta k ý vyšel z ruky Boží. Schop a vloh}' ducha i tělo, jaké má člověk n y n í, takové měl i p r v n í člověk. V ohledu tom není človělz nynější ani za mák dokonalejším, než byl člověk p r v n í, spíše v mnohém ohledu horší. Může-li n y n í člověk dáti výraz c tům svým modulovanými tóny, t. j. z p ě-v e m, mohl i p r v n í; tedy zpěv jest tak starý, jako pokolení lidské. A poněvadž ani duše není jiná než byla p r v n í : tedy i první duše lidská měla city n á b o ž n é (písmodí: člověk obcoval s Bohem a Bůh s člověkem), tedy zpěv círk e v n í, zpěv nábožný, čili zpěv ke cti a chvále Boží pronašený jest tak starý jako člověk sám, čili jako pokolení lidské. 3. Prvotně byl jeden kmen a jedna m 1 u v a, jeden národ, to je jisto, po- | ||||
|