|
| ||||
| ||||
|
— 51 —
starého zákona, jež až dosud se zpívají a zpívati budou, jež i duchovní denně zpívati, anebo se modliti povinni jsou, jak církev káže a jež tvoří i n e z b y tnou část církevní čili katolické bolioslužby. Jalto židé nejen ve chrámě, ale i ve svých školách (synagogách ) čítali pro-roky a jiná písma svatá a také zpívali hymny a žalmy: tak i činili, vešedše do církve. Chodilit i sv. apoštolé na začátku do chrámu Jerusalémskélio, a b y s e m odlili (Petr a jali, Sk. 3, 1-26), a jistě také pěli i nábožné písně. 2. Jak a kterak ten náboženský zpěv v prvotní církvi uspořádán byl, nesnadno i•ici. Tolik však jisto jest, že se p o d-s t a t n ě lišil od všelikého zpěvu jiného, svétskélio čili profanního. Proč, — že c i t y jsou jiné, kteréž jsou n e z b y t n ý m pokladem zpěvu. Ze však ten zpěv ponenálilu se při-způsoboval podstatě a ducliu církve, t. j. Kristovu, to jisto jest. Již apoštol Páně, s v. Pa v e l povzbuzoval ku zpěvu. Tak t. Kor. 14, 26.: »Což jest tedy činiti, bratři? když se sejdete, má jeden každý z vás (budto) žalm, (aneb) má učení...« Kol. 3, 16.(ned.5 po "Zjev. P.): »Slovo Kristovo pře-bývej ve vás hojně, ve vší moudrosti, učíce a napomínajíce sami sebe žalmy,zpčvy a písněmi duchovními, s milostí zpívajíce v srdcích svých Bohu.« Ef. 5, t9. (ned.2o.posv.11.): »Napiněni bulte llucliem svatým, mluvíce vespolek v žalmích, chválách a písnícli ducliovnícli, zpívajíce a plesajíce v srdcích svých Pánu.« 3. Slavný Dr. Jos. A d. AI ó h 1 e r ve své círk. historii (str. 655.) tli: »Hned zpočátku hymny zpívány jsou; avšak ne při oběti.« Tak již Hebreové oslavovali všemolioucnost, dobrotu a moudrost 13o2i v hymnech za přemnohá dobrocliuí, jež národu židovskému byl prokázal, za vítězstvi nad nepřáteli. Vyjadřovalit jimi smutek a po-káni. Avšak lišili se od l: í- e s t a ns k ý c h, jako lišilo smýšlení židovské od křestanského. ",e již za časů apoštolů bylo ve zvyku ve shromážděních křesfanských zpívati žalmy, vysvítá i z onoho známého citátu Y 1 i n i o v a, místodržitele císaře T r oj a n a v Alalé Asii (v Bithinii) a ze z p r á v y, již podává tomuto císaři o k ř e-stanech, že v neděli z rána (ten den po sobotě) s e s c li á z e j í, p ě j í chvalozpěvy (liymny) ke cti Ježiše K r i s t a a že zavazují se (slibem), nic zlého nečiniti. 1) Pavlovi Samosatelis k é m u, leterý byl bludař protitrojičník (v 2. pol. 3. století), vyčítáno, že staré hymny na Ježíše Krista odstranil a nové ku s v í cti a clivále zavedl. (jal,: známo, byl bludař a člověk velice ctižádostivý). 4. Církevní zpěv jmenovitě h y m n y nebyl púvodně metrický, avšak by 1 až do 4. stol. velice p o v z náš e j í c í. Později však se ozývaly žaloby a užíváno melodií, jež dráždily smyslnost. Jistý egyptský opat žaluje, že u mnichů jest způsob zpěvu theatrální. Tak naříká i starý Isidor z Yelusia(Epp. V. 158.). Rovněž se vyjadřuje i sám sv. J e r o n y m. (Chrys. opp. VI. 97.). Přece však se šířil po veškeré církvi. Zpívány, žalmy bud jen duchovními samými, anebo střídavě s lidem (v kůru). Avšak z první doby, té nejstarší, pozůstalo jen málo liymnů a málo jmen k ř estanských b ásníků; budženedostačili, anebo doba pronásledování nedovolovala. Basilius Veliký (-i J79, de Spir. S. c. 75) jmenuje mučenníka A t h e n o-g e n a básníkem hymnu a sám snažil se s Chrysostomem zpěv rozšiřovati. I Klement Alexandrijský (lib.3.paidag.) zanechal hymnus na Ježíše Krista. Avšak hymny jeho nezdály se býti staré církvi dosti podařené a proto nebyly přijaty. I větší doxologie řecká') naleží již této době, v apoštolských konstitucích uvádí se zpěvem ranním; Hilarius Yiktavienský (Poitiers) ji přeložil do latiny. 3. "Záhy v církvi snaženo se, aby i zpěv důstojným způsobem vzděláván byl. Již prý sv. Ignác Antiochenský, biskup a mučenník (t. ún. i 107) zavedl a n t i f o n y~1) u střídavém zpěvu (versiculi et responsoria) a dle bezpečných svědectví byl záhy v chrámech v Caesareji ') E u s e b i u s (str. 146., nejstarší dějepisec církevní) píše: rVšecka vina, aneUo blud jejich (křesYanův) v tom záležel, že měli obyčej určitého dne před svítáním se scházeti a vespolek Kristu jako Bohu chvály vzdávati, i přísahou se zavazovati, nikoli ku zločinství, nýbrž aby ani krádeže, ani loupeže, ani cizoložství se nedopouštěli, ani víru nezrušili, ani svěřeného zboží, kdvžbv se zpět žádalo, nezapřeli. `) "Tak slove »Gloriaa ve mši; menší jest ona o svaté Trojici, n e j s t a r š í v církvi: ~ Sláva Bohu Otci, i Synu, i Duchu svatému, jakož byla...« A n t i, proti a f o n e zvuk; protizvuk, tedy zpěv střídavý. | ||||
|