|
| ||||
| ||||
|
— 54 —
I chof slavného 13 o ě t h i a, ministra druhdy krále východních Gotliův, Theodoricha v Italii, E l p i s č . E l p i d i a, zůstavila nám hymnus : »Decora luti aeternitatis« ku cti sv. Petra a Pavla; též: »Beate Pastor, Yetre, clemens accipe« (hymnus ad Laudes). Venantius Fortunatus (-i okolo r. 600) rodem ze Severní Italie, později biskup Piktavienský, muž velikého vlivu své doby; složil mnohé písně, z nichž některé v církvi se zpívají, jako: >,Pange lingua«, »Cruz fidelis«, »\ etilla Regis prodeunt«, »Duem terra, pontus, aetRera« a jiné. V 7. století jen Isidor Sevillský a papež h:ugen 11. z Toleda pokusili se o skládání náboženských básní a písní. Nade všecky pak z doby té jmenovitě co se zpěvu církevního týče, vyniká papež Rehoř L, přijmím \. e-1 i k ý, jenž seděl na stolici sv. Petra 14 let, od r. 59o—604. Byl i básník a za-nechal liymny, z nicliž 5 nebo 9 se stalo zpěvy církevními, mezi nimi i ta: »Primo die, quo Trinitas« v neděli o jitřní. Založil v Rímě školu zpěváckou, ve které se zvláště chorá 1 pěstoval a kde týž papež i sám přísným způsobem učíval. On nejen vše staré sebral a srovnal, ale i sám vymyslil a složil, a zvěčnil se zpěvem, zvaným po něm g r e g o r i-a n s l: ý m, kterýž bohoslužbě nejpřiměřenějšírn j est. Roku 599 opravil 1 i t u r zesnul v Pánu 12, bíczna 604, kteréhožto dne se v církvi slaví i památka jeho. Týž způsob zpěvu (chorál) ponenáhlu u veškeré církvi se rozšířil.') Semotam jevil se pak směr více méně u m ě 1 ecký, kterýž však církevními otci jakožto vadná odchylka přísně kárán jest. »Zvláště slavně konány jsou služby Boží tím, že básnictví a hudba se povznesly. Mimo žalmy i křesfauské básně (písně, skladby) zpívány jsou, dotologie a hymny na základě písma svatého jsou skládány.« (Alzog, str. 298.) Brzy však oživovaly krásný zpěv gregorianský i zvuky varhan, nejpřiměřenějšího a nejdůstojnějšího to nástroje ku doprovázení a sesilování zpěvu pro chrám 'j Chorál bvl až do 10, století pouze zpěvem jednohlasým a měl za základ starořeckou nauku o hudbě. Od 10. stol. počaly se k němu přidružovati ač způsobem barbarským, i hlasv nové, j i n o r o d é. Do 14. stol. bvly však hlasy ty dosti vyvinuty a též našemu uchu lahodnv. (Jirásek). Páně, j alz kdosi pravil: -D ů s t o j u ý t o olilas zvuků nebeských.«') 13- Co jest chorá 1 ? DleLvonaře vůbec každý vážný nápěv, jenž • záleží v jednostejně dlouhých notách. Z v l á š t ě však se jím rozumějí nápěvy liturgických zpěvů v cirl:vi katolické. Pravý chorál pohybuje se v notách stejně dlouhých, jejichž delší nebo kratší trvání se i-ídí délkou syllab. Není v takty rozdělen, aniž se přísně v taktu zpívá, poněvadž se zdlouliavější neb spěšnější polryb dle obsahu a významu slov řídí, což jest přirozené. Rovněž p o li y b není v něm ustálen; jeden a týž chorál zpívá se jednou čerstvěji, jindy zdlouhavěji, v obyčejných dnech pal: hybněji. Chorál vznikl v katolické církvi již v prvních stoletích; sv. Ambrož a sv. Rehoí- mají o vznil:nutí a vyvinutí jeho nejvíce zásluh. Ambrož ustanovil chorální systém, jejž Rehoř znova zřídil a rozšířil. Chorál, vyšed z Ríma, rozšířil se po všech křestanských zemích, kdež byl zvláště v klášteřícli četnými sbory (chóry) mnichův zpíván, jako nyní v Emauzich v Praze. Do Cech se dostal s římskou liturgií ku konci 13. století a byl zde vedle domácí písně nejhorlivěji pěstován. Jím dostala pak česká domácí píscá ráz, jemuž se na ní obdivujeme. Poněvadž se ve starém a středním věku nejvíce zpěv a tudy i c 11 o r á 1 pěstoval, nemožno dějepis hudební od chorálu odloučiti. Slovo chorá 1, od řeckého c li o r o s, sbor proto tak zvaný, že formální způsob tohoto zpěvu pro svou snadnost nejvíce pro sbor čili chór se hodil, v m e n s u r á 1 n í m zpěvu dostal nebezpečného soka, kterýž mu více a více půdy ubíral. O ceně jeho bylo mnoho Rádel:, to však je jisto, že většina starých cllorálnícll melodií jest draným p o k l a-d e m katolické církve.') Figurální zpěv jest opak cliorálu; 1) Varhany jsou vynález řecký, organon, nástroj. První varhanv přišly do Evropy r. 757, když je císař Konstantin Kopronymos Pipinu Heristallskému darem Uv1 poslal Byly ovšem nedokonalé a sloužily jen k tomu, aby udaly a udržovaly záklachú ton. -lvšak ponenáhlu z dokonalovaly se, až v době, kdy stavěny dómy gotické, i var-hany dosáhly téměř té výše a dokonalosti, na ktcréž jsou. Alozart prý pravil, že by všecku svou hudební slávu za to dal, kdyby říci mohl, že jednu praefaci složil. | ||||
|