|
| ||||
| ||||
|
— » —
rozeznává se start/ a nový. ZáleŽi v tom, že se v něm užívá not rozličného trvání, z nichr', se tvoří hudební f igu r y. S figurálním zpěvem souvisí těsně z p ě v m e n s u r á l n i čili odměřený, dle taktu. 14. Chorál hlavně v k 1 á š t e ř í c h pěstován jest, a byly hlavně kláštery b e n e-d i ]: t i n s k é, které nesmrtelných zásluh si získaly o pěstování a rozšíření zpěvu církevního. Jako téměř jiné řehole nebvlo za staršího středověku než benediktinské, ta vše jiné (orientální) vytiskla a samojediná půdu opanovala; byla rozšíi'ena po veškeré Evropě a udržela se vždy ve chvalné pověsti. A jakou všem jiném, hlavně i vědě a kázni církevní nesčetných zásluh si získala, rovněž i u z p ě v u a umění vůbec, i ted až dosavad (Beuronští). Papež nehoř I. Velil:v založil j klášterů, l:teré ve svých síních přály útulkujako všeIIl Ulllellllll a vedaln, rovllCl i z p ě v u i h u d b ě, ale najmi zpěvu. Sv. Benedikt nevzal původně věd a umění do řehole své, a prvni doba (nejstarší) řehole té byla, že vzdělávali půdu, totiž mýtili lesy, vysoušeli močály, zúrodilovali pouště, slovem provozovali 11 o-s p o d á ř s t v í ve všech jeho odvětvích. A byl hlavně učený 1bTarcus Aurelius C a s s i o d o r u s, který zavedl pěstování vědy a uměni i do kláštera; od něho pi'i- j ali i Benediktini l i t e r á r n í pravidla do řehole své. A to doba jejich druhá, kdy dávali církvi mnoho znamenitých hlav a pěstovali vědy a umění. Sv. Benedikt zprvu nedovolil pěstovati vědy a uměni, boje se pýchy liclské; pak ale toho dopustil, ale rozl:ázal, aby ihned tomu kterému bratru zakázáno bylo, kdyby snad proto nad jiné vynášeti se chtěl. V době třetí pěstovali hlavně h i-s t o r i i (ve Francii \I a u r i n i, od JIaura, žáka sv. Benedikta). (Pokračování.) Obecná jednota Cyrillská. Jedním z nejmocnějších a nejvydatnějšícll prosti'edků, jimiž Obečná Jeclnota Cyrillská účelu svého, obrodu totiž a rozi:větu zpěvu posvátného v duchu a smyslu círl,zevním, dosíci usiluje, jsou sjezdy Jednot Cyrillských, jakož i pi'átel i pěstitelů pi'esného zpěvu církevního z veškerých diecésí koruny české, jimž od prvopočátku dostalo se případného názvu exercicií Cyrillských. Dokud Jednoty Cyrillské nebyly dostatečně rozšířeny a rozvětveny, konaly se sjezdy tyto po šestkráte v Praze, jednou pak v Brně, jakožto na lllavnich sídlech a střediskách života Cyrillskéllo. Zřízením diecésní jednoty Cyrillské v Hradci králové bylo poprvé umožněno, aby exercicie slavily se v od-lehlejším městě venkovském. Cestný úkol připadl farní Jednotě Cyrillské v H o i' i-c í c h, která neunavnou vytrvalostí a vzornou péči povolaných kruhů tou měrou rozkvětla, že zdatnosti svou vyšinula se na jednu z předních Jednot Cyrillských. Za tou příčinou uspořádala diecésní Jed-nota Cyrillská v Hradci Králové první diecésní slavnost Cyrillskou v Hořicich, :sterá se konala od to, do 12. srpna roku minulého v prostorných mistnostecllkrásné budovy c, k. odborné školy kamenické a sochai'ské za tím účelem od slavného i'editelství k exerciciím Cyrillskýrn laskavě propůjčené. účastníků, ktei'í byli v městě u jednotlivých rodin vele-laskavě ubytováni, dostavilo se 135, valnou většinou samostatných i•editelů kůru, i ctících učitelů, kteří zárovelť kůry chrámové spravují, jakož i kněží a jiných učitelů. V předvečer slavnosti byli Cyrillisté v měštanské besedě srdečně uvítáni, kdež k jejich poctě po celé triduum uspořádány byly každého večera pěvecké a hudební koncerty velmi zdařile provedené. Pěvecká část exercicií bohatým programem připadla farní Jednotě Cyrills k é v H o ř i c í c h, jejíž liturgický sbor, skládající se z 26 dokonale vyškolených pěvcii a pěvkyň, řídil vzorný ředitel, C e n ě k P i 1 a ř, který s nadšením hudebního umělce nesnadného a namahavého úkolu obětovně se podjal. Při slavné mši svaté, kterou p rv n í h o dne zpravodaj za assistence domácího duchovenstva sloužil, přednesena jest vzletně mešní skladba rodáka Hoi'ici:ého, bohužel záhy, zesnulého a zasloužilého ředitele kůru vlIladé Boleslavi, F r a n- | ||||
|