|
| ||||
| ||||
|
6; —
těcha však closud žije. "Lije v ústech vděčného lidu a doufám pevně v Boha, že v ústech liclu žíti nepřestane. Dokud národ český žíti bude, dotud chrámy našimi hlaholiti bude píseii : »Hospodine, pomiluj ny ! Zízii a mír v naší zemi. Kyrie eleison !« A kdyby Jednota naše ne-nazývala se Jednotou Cyrillskou po apoštolu a nejstaršim věrozvěstovi, nazývala by se Jednotou Svatovojtěšskou, jak bratrský národ polský Jednotu svou ku zvelebení hudby posvátné nazývá. Zahajuji tudíž deváté exercicie Cyrillské ve znamení sv. Vojtěcha. Deváté exercicie! Co tu vzpo!uínelc ! co potu a práce za ta léta, jež minula od prvních do devátých exercicií. Ohlížím-li se kolem po milých tvářích p`ítomných účastníků a nadšených obhájců idey Cyrillské, mar!iě hledá oko mé několik čelných bojovníků z dob prvopočátečných, ctei-í zde nikdy ne-scházívali. Pracovali s láskou až clo úmoru ; v potu tváře obdělávali kamením posetou a trním porostlou půdu, která pod j°jicli rukou počala se pozuenáhla zelenati, až posléze krví a potem zkypřena a zúroduěna zázračně rozkvetla a zlatý klas vydala. Ki• ,kovský, hlruška, Skuherslcý, Konrád, Chlum nejsou již mezi námi. Péro skladatelské a spisovatelské, taktovka í-eclitelslcá jim z rukou vypadla. Padli jako chrabří vojínové na poli válečném. Odešli jako jasní vzorové píle združené s tviu-čí gerialuost{. 'Zhasli jako hvězdy na obloze umění posvát.é hudby české. Padli a pi•ece jsou živi. Odešli a přece zústali mezi námi. Zhasli, ale nezanikli. Ušlechtilé skladby, živoucí dítky jejich ducha, s kruchet našich chrámu rozněcují dosud srdce věřících k vroucné zbožnosti. Knihy ]steré naps~ili, jsou nevyčerpatelnými studnicemi, z nichž váží a napájejí se žáci inástupcové jejich. Přílclacl, který po sobě ziistavili, rozněcuje k následování. A talc pot, kterým svlažovali tvrdou půdu, proniěnil se v rosu nebeskou. \a práci je-jich spočinulo požehnání Bcží. l7rtvá těla jejich odpočívají sice v klidném lůně matky země, plody ducha jejicli žijí však dále mezi námi. Duše jejich, jalo pevně doufáme a za to Boha prosíme, prodlévají v nebesÍcém Jerusalémě před trůnem Beránkovým, zařaděni jsouce do sboru blahoslavencii, ktei-í bez ustání prozpěvují píseň novou. Jako oni, také my nelekáme se žádné práce a námahy, když jde o oslavu tohonejsvětějšího, co zde na zemi máme, o velebnou obět nového zákona a vše, co s ní souvisí. Každý z vás, přítomných účastníků exercicií (-yrillských, z vlastni zkušenosti ví a zná, co to jest, v y p ěstovati, ud r ž o v a t i a r o z m n o - ž ov a t i sbor ra oslavu posvátné bohoslužby. IZoluík prostě zaseje síně clo role připravené a vzdělané. Zahradník zasaclí štěp do půdy. Símě i štěp napotom rostou vlastní silou svou. Kclo vša'.c chce štípiti školku Cyrills!cou, odhodlává se k práci stokrát oblížnějši. Vzdělati sbor slitek, anebo sbor dospělých dívek a mužů v liturgický sbor kosteluícli pěvců, znamená vystavěti budovu umění hudebního, slcláclajíci se z mnoha pater, od základů až po temeno střechy. Vy přítomní hudebníci jste toho živoucími svědky, jaké trpělivosti, Také vytrvalosti, jaké píle se vyžacluje, aby z človělca hudby ne-znalého stal se čtenář not, aby drsný a slabý hlas proměnil se v líbeznou a pinou lahodu tonu. Takovou uměleckou budovu vzdělati b e z v š e 1 i k é p o-ni o c i, bez všeliké odměny, pouze_ ku cti a slávě Boží, jest obětí již schopno jest pouze srdce šlechetného hudebníka. Je-li vypěstování štěp nice hudební, školy Cyrillské, prací velikou a zřídka spravedlivě oceňovanou, mnohem nesuacínější bývá udržování její v stálé činnosti. Dva červy bez ustání ohlodávají zdravé kořeny školy Cyrillské, která neúmornou píli učitele svého clospčla již v liturgický sbor, pravidelnou službu svou v chrámu Páně čestně ]:orající. Vám, pí-átelé, oba červi již mnoho lioře a zármutku spůsobili. Jedva člověk ne-úmornou prací několikaletou sbor kostelní si vypěstoval, dívka mezi tím v slečinku vyspělá, počíná dělati milost učiteli, který ji zdarma vyučil, zapomínajíc, že nevděk jest hříchem nejohavnějším. Druhým červem, který řediteli sboru neustále radost kazí, bývá vrtkavost a nestálost jednotlivých členů sboru, která účinky svými rovná se nevděku. \elze li řediteli spoléhati se bezpečně na přítomnost veškerých členů, jest činnost sboru stále ochromována. Při veškerém nevděku a vrtkavosti lidské stále udržovati sbor na výši umělecké jest obětí, jíž schopno jest pouze srdce nadšeného hudebníka. 1`-Iá-li však zpěv liturgicky správný pojistiti se, aby nezanikl, jest stále pečovati o dorost pěvecký. Zivot lidský | ||||
|