|
| ||||
| ||||
|
65 —
sebou, že při rorátech také dovoleuo na varhany hráti. J>'. Doba vánoční je doba radosti a plesání, ale nikoli dudáckého frkání nebo rozmazleného cul;rování. »"to už zas má něco za lubem«, pomyslí si leckterý z milých čtenáři. »Nic mu není vhod. Sola nemůže ani slyšeti, i varliany mu někdy překážejí, a ted by asi tak rád roztrlial na hadru všecku kolecly a pastorálly. Ale to si počkáš ! Lid to tak rád slyší, každý si to chválí, i pan N., který nejde celý rok do kostela, přijde si to poslechnout — konec a dost: u nás budeme zpívat koledu a pastorálky a dudat na varliany dále.« K čemu tolik rámusu, milý čtená~i? Nehas, když tě nepálí! Pastorálky ti nikdo nebere, hrej si je a zpívej od rána do večera, ale jen — doma! Ježíškovi v kostele budeš zpívat jen to, čeho Un si přeje: a čeho Un si přeje, to ti poví církev svatá. »hdo Vás slyší, nlne slyší.« A I;oledy Ti také nikdo nebere: jsou-li slušné, vážně radostné co do testu i melodie, můžeš je zpívat i v kostele; ale ne při zpívané mši sv., nýbrž po ní, po kázání a nejlépe po požehnání. Ale jen o to Tč co nejsnažněji prosím — nedčlej z varlian dudy a z kostela hospodu. >,Ale vždyt při Narození Páně byli také pastýři a jistě že mu zahráli: proč by to nesměle býti i dnes?« Pomalu s tou flintou, dudácku ! Picdně bys musel dokázati, že jsou dudy opravdu talz starý inštrument, že už tehdáž na ně lirávali a potom: že na dudy hrávali — pastýři. Pokud vím, ještě žádný malíř Narození Páně nemaloval s dudáky. Totéž platí o obligátních lu•dličl.ách, stehlíčcích, slavíčcích a ];řepelkách : v zimě — v krutém mrazu -- o půlnoci taková zimomi•ivá havět ! A ještě něco: tradice o dudách a ptačím koiicertu neví ničeho, kresli ale v pozadí jesliček dva čtvernožce, nevalné hudebníky -- nemohli by se také oni pi•ihlásiti o nějaké sólo? A ještě otázečku: Proč se pořád sháníme po ptačích ariích a lirdliččiuých kuclrlinl;ách ? Nebyli tam také andělé? Proč těch ze všech sil nehledíme napodobiti? Ti jistě nezpívali Ježíškovi »duli clulidulidulidá«, ani »tydli, tydli, tydli dum«, nýbrž radostné sic a jásavé, ale velebné a vznešené » Gloria in escelsis Deo!« Sláva na výsostech Bohu ! Tedy jen nic nepře-hanět! Mám za to, že Novorozenému Bohu bude sebe jednodušší skladba v duchu církevním a v poslušnosti k církvi vybraná a nacvičená tisícl;ráte milejší než ?iejvelkolepější pastorálka á la kníže, Fiilirer, Schiedermeyer etc. Co lid tomu řekne? Nemnolio se ptejte! Lid musí býti vychován, vkus jeho hudební pěstěn a tříben — a to ovšem jcle ztěžka a pomalu, ale — jde to. V Rezně na př. špatně bychom pochodili s takovými rozmazlenými odrhovačkami — a u nás že by to bylo nemožné vkus obecného lidu zušleclititi? Netancuje se dost v hospodách? áIají býti muziky ještě i v kostele ? Jen hrajme dál polky, mazurky a valčíky ve svých chráalecli — lidu se to bude jistě líbiti, cop a krinolína se mu také líbila — co tomu ale Bůh iclmc, když místo vychovávati a šlechtiti budeme pi-irozené vlohy a vkus lidu kaziti, je jiná otázka, kterou tuto iia konec chatrných svých pojednáni všem ředitel mi kůru a vůbec pěstitelům hudby, ccírkevní co nejsnažněji k časté úvaze doporučujeme. Co clo různosti dob církevního roku máme za to, že nejdůležitější pravidla jsme aspoň v obrysech projednali; z ostatních hledisek, dá-li Yán Bůli zdraví, pojednáme o předpisech hudby chrámové později. Přehled dějin zpěvu církevního. Přednesl při exerciciích Cyrillských v Hořících I~T-,Ere. Boh. Hald. (POl.ralovhnl a dokončení.) Dle staršího středověku spadá i pěstování zpěvu církevního a hudby v řádě tom; a byl to hlavně v jižních Nčmcicli (ve Svýc.arsku) klášter S v a t o-I l a v e l s l; ý (St. (fallen), který, založen byv mnichem a věrozvěstem sv. H a v-1 e m (Gallus) r.6i3, pěstovali z p ě v. l -laf tu znamenitá škola p ě v e c 1; á, jakož byl klášter ten střediskem vědy a umění pro veškeré jižní émecko, jako Fulda pro střeclní a Nová K o r b e j a pro severní. Sv. Havel -i v Arboně iG. října r. 627. | ||||
|