|
| ||||
| ||||
|
-6G
Byl rodem I r (Hibernia), j ako muolio věrozvěstů přicházelo tenkráte z ostrova svatých (jak nazýváno Irsko) na pevninu Evropskou. 0 středověku, hledě l: umění a jmenovitě i k hudbě a zpěvu, píše znamenitý církevní dějepisec A 1 z o g (str. 686) : »S plastikou, malířstvím a básnictvím spojila se brzy i také sestra její h u d b a, řeč to harmonických myšlénelc a zvuků. A divno by bylo, kdyby genius křestanského uméuí vše k Bohu povznášející, kter,~ž všelikého jinélio tvaru krásy ke službě Boží použil, pouze umění z v u-l: o v é h o byl si nevšímal a jeho epomenul, anebo kdyby týž duch, kterýž city tak vznešené a čisté (svaté, nebeské) u jeden veliký obi•adní celek dovedl spojiti, toho byl nedovedl, aby důstojného výrazu a slova jim propůjčil« »Avšak dějiny i tuto domněnku co nejskvěleji osvědcily a to nejprv církev-ním zpěvem ambrosiauským a gregorianským, jejž Karel Volil:ý i za Alpy na severní půdu pi•esaditi se snažil. Později v a r h a n am i znamenitě podporován jest. Brzy i nové kusy hudební a to lluclby duchovní skládány jsou a církev daleka toho, aby tomu bránila, spíše dala hudbě a zpěvu jako všelikému jinému umění ten nejpevnější základ.« Nedostatky, jež jal: v psaní n o t tak i v míře se objevovaly, odstraněny tím, že zbožný mnich Q u i d o z A r e z z a (Aretinus) již v 1 i. století jednodušší a snadnější s o u s t a v u u psaní not zavedl, 1:1 í č e vymyslil, prostor mezi liniemi (spatii) použil a j.; a mistr b r a n k o v Paříži anebo v Bonnu, rovněž as v 11. století, ta k t (míru, mensuru) zaved]. (Dle jiných byl tento Franko prý z Kolína nad Rýnem a souvěkovec císaře Bedi•icha I. Rudovousa.) Zvláštní však pozornost věnoval církevnímu zpěvu řád C i s t e r c i á lc ů.') llle přesvědčení a návodu sv. Bernarda »měl zpěv církevní býti ne tvrdým, ne měkkým (změlcčilým). Měl příjemně k uchu dopadati, ale zároveň i srdce buditi, těšiti a konejšiti, měl pozornost ku slovům obraceti a smysl jejich takořka do duše přenášeti.« Skladby umělé (slavnější) dovolovali pečliví papežové jen o větších svátcích, nebot důstojnost a Zakladatel sv. Robert z Aubrissel 111(~V) a druhým sv. Bernard (t 11531. Citea u x ve Francii; u n.ís v Úseku a ve Vešším Y,rodč.vážnost jednohlasého zpěvu (chorálu) Iieměla tínl nic trpěti. (Dekrety Jana ll"11.). Hlavní svátky (13. století) novými hymny oslavovány jsou, jakož toto sto-letí znamenité věci v oboru tom vytvořilo. Tak žál: sv. hrautiška Serať. T o-m á š z C e l a n o (-i 1220) zanechal nám » llies irce« a jiný hrautiškáll j a c o p o n c d a T o d i (-i 1306) »Stabat Mater« (Spor: Papež Innocenc lIl., i 1216), nejkrásnější to písek, již nejčistější a nejtl (:\1z0g, str. 678-)- A na str. 554. svého všeobecného církevního dějepisu praví týž znamenitý dějepisec dále : »Uměn í, jsouc ve službě církve znamenitě povzneslo nejprv m a-I l í ř s t y i; tu Correggio Tizian, oba Caracci, llomcnichino, Quido Keni a t. p., a zvláště malířská škola Iia l;vně a v Nizozemí jsou dokladem, jalo úzce unlění s círl:ví spojeno jest.« — bále b á s n ictví: llante Alighieri ajellovelikolepé, podivuliodué divadlo, báseli lyricko-epická: ,1,a h i v i u a c o n1 e d i a« (»Božsl:á komedie«), obstihujíci všechen svět a všechen život : »peklo, očistec a nebe«, l:teráž na základě čisté věrouky katolicko: zbudována jest; T o r q u a t o T a s s o(»Usvobozeiiý Jerusalem«) t 1 -<>>. Takovými velikány nabylo básnictví ovšem nového vzletu. Ve Spauělích C a l c1 e r o n de I a B a r c a (i 1657), po hrdinském životě válečném kněz a I:auovnilc v Toledi:. Oslavoval ve zpčvích svých křest a nslcou statečnost a li evacíli oucí korunu slávy po snu tolioto života, v ki-estanských hrách divadelních t a-j e m s t v i sv. víry křestansl:é. :~všalc co se hloubky a vroucnosti týče, bohatosti myšlének a důmyslu, stojí I. o p e de v e g a nad ním. I ten na konec svého života odešel do kláštera a tu z jeho klidu se těšil (t 1653). Cestné zmínky zde zasluhuje i něžný Angelus Silesius, rodným jménem Jan S c h e ffl e r. By-1 rodem protestant z Vratislavi (r. 1624), studoval léka~ství a je i provozoval; avšak v 29. roce věku svého na katolickou víru se obrátil a stal se ] iiězem. Hájil ve mnohých spisecli horlivě víru katolickou a zemřel jako mnich ve svém rodišti 9. července r. 1677. Lyra jehoLbožIlá jest a u SVatelll zápalu se ozývá. Hlavní jeho dílo jest »Heilige Seelenlust« (svatá radost, íltěclla), kteréž skladatelem té doby l c o r g i e 111 | ||||
|