|
| ||||
| ||||
|
– 67 —
J o s e p li i m i melodiemi opati•eno jest, uchvátilo mysli všech; i ted ještě cenou svou uznáváno bývá. S malířstvím, plastikou a poesií i t e cí' (totiž v pozdějším středověku a na začátku doby nové) sloučilo se umění zvukové (liudební). A byli zvláště N i z o z e m c i, kteří svým vážným slohem stali se učiteli církevní liudby. Národ ku zpěvu a hudbě velice nadaný vynikalt jako v malířství tak i v hudbě, a to ve století 14., 15. a 16. Sem náleží Cyprian van More, Willaert a Goud i m e I, vystěliovalci, kteří založili v Italii školy hudební. Gouclimel byl zakladatelem školy ř i m s k é, ze které vyšel Y a-1 e s t r i n a, princeps musicorum. Jeho skladby jsou ideálem a jeho sloh schválen (approbován). Byla clo té cloby hudba chrámová pouhým zpěvem a ponenálilu přidružily se i nástroje. Ve 14. a 15. stol. umělecká lira na varhanách ovšem ještě nebyla. Ale průvod jinými nástroji činil huclbu clirámovou čím dále smyslnější; též opera počátkem 17. století zavedená ji kazila. Hudba oněch Nizozemců měla clo sebe prý cosi tupého a učeného, a zvrlila se smutným způsobem. Skladatelé volili themata světská (profanní), sprostá, ano i necudná ku svým ariím. Nad tím zželelo se velice i samému sněmu T r i-d e n t s ]: é m u, kterýž se byl sešel, aby v životě církevním naskrz opravu provedl. A když otcové shromáždění uvažovali o stavu věcí, položena i ta pi-evážná otázka: »Má-li se v ů b e c hudba a zpěv ve clirámě ponechati, aneb napořád z něho a tudy i z církve vyloučiti?« Avšak tu slavný Palestrina ji genialním, nebeským nadáním svým opět ku předešlé výši a důstojnosti povznesl a právo její v církvi zab°zpečil. G i u v a n n i P i e r l u i g i , po svém rodišti I'raeneste P r a e n e s t i n u s čili po-tom P a l e s t r i n a zván, narodil se z rodičů chudých (1524).Le jeho schopnosti k liudbě jistému hudebníku nápadny byly, za zpěváčka ku chrámu svélio rodiště vzat jest. Brzy tak se vyznamenal, že, stár jsa teprv 27 let, za ředitele nové kapely, papežem J u l i e m III, při chrámě sv. Petra v Rímč utvořené a zvané »Capella Julia« zvolen jest. Papež Marcell I1. prý nadějnému jinocliu myšlénl:y a názory své o hudbě církevní sdělil. Jak dobře mladý Pierluigi svého mecenáše pochopil, dosvědčuje m š c zvaná»Missa papae Marcelli-, kterou za nástupce Marcellova papeže Pavla IV. (1555) byl složil a kterou na počest papeže Marcella a z vděčnosti k němu tak by1 nazval. Rovněž velkolepá a nejvýš znamenitá jest i j i n á s k l a d b a , známá pod jménem »Improperia« (od r. i 56o). Tak slovou totiž bolestné, láskypiné v ý t lc y, jež skladatel Spasiteli v ústa klade, nad ukrutností a nevděkem svého lidu (na velký pátek), smíšené s t r i s li a g i o n, chv aloslovy řeckými: »Svatý Bože, svatý silný, svatý a nesmrtelný, smiluj se nad námi«, kterýž v polovici cltoru latinsky i řecky se zpívají. B u r n e y nazval Yalestrinu H o ui e-r em starší hudby; a snad žádná z jeho skladeb nedává mu lcu čestnému tomutu pojmenování většího práva než právě tato »Improperia«. Avšak největší triumf slavil, když jeho mše, již byl sboru kardinálův (1564), kterýž o tom rozhodnouti měl, zdaž hudba vůbec pi•i boloslužbě zůstati má čili nic, byl zaslal, to radostné rozliodnutí způsobili, že umění z v u k o v é (hudba a tudy i zpěv) při bohoslužbě církevní zůstati má. Palestrina zvítězil a to bylo vítězství v učeném a vzdělaném světě dojista to nejkrásnější a nejslavnější. Hudba jeho vyznamenává se bohatostí, pinosti harmonie a důstojnou vážností. Jest v pod-statě zpěvem sborovým (chorál), jakýmž všeliká hudba církevní býti má; vzor a obraz to j e cl n o t y u v í i• e. Neapolitán Luigi llentice komponoval slavné »Miserere« (t 533). Avšak když A 11 e g r i, jejž papež Urban VIII. z jeho rodiště Fermo do Říma by1 po-volal, své dvouchorové »Miserere« byl vydal, ono zastíněno jest. V témž duchu pracoval pozděj i Spaněl IM o r a l e s a Flam Orlando di Lasso. Avšak tento sloh církevní brzy musil podstoupiti boj s operou (i600), kteráž ve Florencii byla vznikla.') Ale i tomuto směru bylo záhy se měřiti s odpůrcem anebo spíše nový m z á p a s n í k e m na půclě církevní po-vstavším, o r a t o r i e ni. Vyrostlot z hudební školy nově založené sv. h i 1 i p p e m Neri, zakladatelem O r a t o r i á n ů, rov-něž ve Florencii. Hudba jest h o m o-g e n n í, t. j. oné podobná, a to hlavně, aby Oratorium jeho ochráněno bylo. ') Viz Jiráskův článek v časopise pro katol. duchov. r. 1891. | ||||
|