|
| ||||
| ||||
|
— 6 8 --
C) r a t o r i u m provozovalo hlav.iě ]rusy biblické, scény ze svatých dějin a to zvláště za doby p o s t u í. Talc po-vstaly skladby nové, zvané O r a t o r i a, v nichž hloubka a líbeznost se střídá a kteréž určité povahy (osoby) a děje zpěvem a hudbou skrze zvuky jako pi-ed oči stavi. Pi-ílclady : Oratorium »Paulus« »Sedm slov« a t. d.') Hudba Palestrinova zústala n o r m o u. Jakkoli služba boží latinsky se konala, pi•cce vyvinul se vedle ní ponenáhlu a to jmenovitě skrze bratrstva v církvích národních národní zpěv církevní; nejprv pro velil.é svátky a to hlavně picl,:ládáuíni latinských hymnů, k nimž se potom vlastní písně národní náboženské pi-idružovaly. V Nčuicích dají se prv již z časil s v . B o n i f a c i a (8. stol.) stopy církevního zpěvu n á r o d n í h o dokázati. (A1-zog). A u nás? sv. Vojtěch: »G o s p o d i pomiluj !« »Svatý Václave«, »Otče náš, niilý Pane« a jiné. Ve 12. století stávaly se četnějšími. listina z r. 1323 dosvědčuje, že tou dobou byl národní zpěv již při bohoslužbě v Bavořích. Od vynalezení knihotislcu vycházely innolié sbírky písní, zvané l:ancionály, r. 1494, i5oo a J. Rovněž u nás; ale di•íve již psané, nádherné, na per-Ilamenu, i zlatem psané, s miniaturními malbami, krásnými začátečními literami, mnohými ozdobnými malbami na okrajích (arabeskami) v živých barvácli, kteréŽ i u nás jsou poklacíem, chloubou i ozdobou naší. Ú p a d e l:. V novější době, od 17. st. počínajíc, svatá hudba vice a vice od své původní ryzosti se odchylovala a otravována jest operními živly v mířc tak veliké, že postačilo, jíti jen ještě o ně-kolik l.rolců dále, aby se ocitla v li 1 ubohé propasti. Ze k tomu pi-ispěli v první ředě d v a <Íenialní skladatelé pi•edešlého století, neujímá jejich slávě ničeho. Křivé světlo to padá pouze na tu dobu, zaslepenou, copai-skou, v jejíž láně se zrodila revoluce francouzská a mnoho jinýcli čistých skutku od mužic, zvaných i 11 u m i n a t ů, vlastně li el: řestan i, nevěrcll. Úpadek v umění křestanském zaviněn ') I cell bitvy hudbou zobrazovánv jsou (malba zvuky, Zukunf[smusili), i nemožností žádáno, na I)ř. rozumové ideje. Kritik, Rus Uhilišed, posmívá se jim: xKdvhv jen povážili, že nemožno hudbou ani přítele svého ]c obědu pozvati!,jest íi p a d k e m u v í ř c; a k tomu pi'ispěia též, anebo to zapi'ičinila r e n a i s-s a h c e, duch pohanský, starý, iccký, v 16. století v t:vropč zase oživlý. Ten zplodil nevěru, rozmai•ilosf života, smyslnost, nevázanost, bezuzdnost, revoluci; íipadek všelio krásného, šlechetného, vznešeného, a tudy i úpadck hudby vůbec a církevní hudby z v l á š t. Když ve Francii odstranili i k ř e s t a n s k ý l: a-1 e n d á ř, co z tolio zbylo jiného než čiré pohanství? Nedivme se tedy, lIozart-li a H a y cl n pro chrám Páně zrovna tak s].ládali jako pro Icteroul:oli zábavu: 1~oncerY, divadlo, tanec. Doba jejich ne-jen že toho strpěla, nýbrž přímo žádala. Přispívalat k tomu úpadku rovněž také neznalost a íipiná i-norance c li o r á l u, liturgie a slohu á la Palestrina, cliatrné aneb dokonce pražádné vzdělání aestlietické a dějepisné jal: u slcladatelii tak i dirio-entů círlc~vní hudby samých. A jestliže repraeseutanti církevní hudby tak slabí a nedostateční byli, což mohlo se na venkovském učiteli žádati ? C o p stkvěl se telidáž, praví vtipně p. Jirásek, nejen n a hlavách, ale i ve hlavácii ! K úpadku posvátné hudby pi•ispěla neméně i choutka italských zpě- v á k Či a h u cl c ů, kteří vždy a všude svou hrdeliii a prsní zběhlost na odiv stavěti chtěli, aní svatého místa nešeti-íce. Skladatelé jako nejponíženější služebnici hověli clioutkám doby. Běda, kdyby byl který tolik odvahy do sebe měl a proudu tomu na odpor se postavil, bylo liued po jeho slávě ! Musil dáti proudem se unésti. Tal: smutně věci se měly s posvátnou hudbou ku konci předešlého a na začátku tohoto století! Jed ten piisobil. A kdežto se dnes i v samých krčmách umění tal.ové od-suzuje, byl přece dosti silen, aby ryzí umění církevní vice než 160o let staré a osvědčené šmahem odstranil a až do naší doby dám boží ovládal, hanobil a tupil ; p Jirásek nazývá je š u m a i e n í m, smyslností prosáklým, modlou Baal. Byli jsme více než ioo let p o 11 a u é a vč:zme, že leckterá partie Offenbachových operet jest desetkrát vážnější než většina té protivné niusy z doby úpadku. Je-li teu který kus divadelní pro svou frivolnost odporným, nejdeme clo divadla. Něco jinélio je však c h r á m Páne; jej navštěvovati jest naší po- | ||||
|