|
| ||||
| ||||
|
— 69 —
v i n n o s t í, jest nejen církví, ale Bohem samým veleno a pi•ikázáuo, ano jest nám i poti•ebou. A bylo by dojista, kdyžtě pochybení své uznáváme, velice hříšné a r o u-li a v é, kdybychom takovýmto způsobem Boha a jeho svatou místnost ještě déle urážeti a v posměch a potupu uváděti chtěli. Bohu díky, že věci ku 1 e p š í s t rán c e se ]:loví. Důkar, mi sjezdy-, pěvecké a liudební exercicie, důkaz mi i četná přítomnost vaše, jíž tak četné jsme se ani nenadáli. "hot zjev dojista radostný ! 1 bylo by li ř í c 11 e m, kdybychom ještě za dnii našich, když už ]tolik deceanií se vede čestný boj proti tomu zlořádu v chrámu Páně, ještě na ohavném zvyku tom lpěti a jelio se držeti chtěli! Dr. Frant. AP i t t se vyslovuje ]trátce :» H u d b a ch r á rn o v á (katolická) jest chorál a všeliká jiná hudba, která se s chorálem v základní náladě srovnává. Krátce řečeno, ale dobře. Z toho jde, že svatá hudba musí se podi-íditi službám božím, nesmí býti uměním na svůj vrub a o své újmě (samoíičelem). I hudba divadelní musí se pi-idržovati slev a situace děje. Lišít se hudba chrámová od divadelní právě tak, j ako se liší kus divadelní od m o (-11 i t b y. Kdos to pochopil, pi-ilniž ku chorálu a slohu á la Palestrina. Nehodí se tedv hudba chrámová clo divadla a do liospocly, jako ne hudba světská do chrámu Páně ; jedna vylučuje druhou. Dávejte tedy, co světského jest, světu, a co Božího, Bolru. Hudba chrámová v době úpadku držela týž krop s hudbou k o m i c k é o p e r y, ba i kluzké operetty. V tom ohledu si S c li i e d e r m a y e r et consortcs s Uffenbachem ničeho neodevzdají. Tu není pranic i-ečcno nad míru, dokladů k tornu liojnost. Tou jedovatinou byla veškerá katolická církevní hudba až na některé čestné výjimky, prosáklá. Proti tomu působí v Německu J e LI-li ota Cecilianská, která slavila již r . 1Sy3 své 'leté jubileum. I u nás Jed-li o t a C y r i I1 s k á, ústřední v Praze, působí 17 let. L' čele stojí 1I0nsigno1-Fc r cl. Le li n e r. Orgán Její: nyní »C yri11«, dříve »Cecilie«. Ale mnozí až dosud tomu nechtějí rozuměti, i mezi sam\~nli (-luchovními. Proč, co toho přičinou. jak pomoci' "ho se musí státi se strany l:oinpetentní atou jsou nejdůstojnější ordinariaty, a sice poučením, navedením — v seminái'ích. Církevní předpisy: Zpěv a hudba církevně nařízená neb pi•ipuštěuá jest:*) r) Chorál římský neb (T regoriauský, jediný to zpěv círltví svatou na~ízený. 6)Lpěv ž a 1111 o v ý a zpěv »in falso bordone«. Oba ty styly povstaly z cliorálu gregoriansltěllo, a také píseň obecná má zde piivod svůj. c) "Zpěv fi g u r o v a n ý (á capella), to jest sloh Palestrinův, jakožto náhrada chorálu. Styl á la Palestrina jest církví svatou approbováu, nikoli však pi-cdcpsán (nai•ízen). Zpěv figurovaný s průvodem v a r li a n ve sloliu moderním, Palestrinském nebo smíšeném, pokud věrně tlumočí náladu podloženého textu s touž cudností a velebností jako cliorál, jedině církví svatou nai•iz ný. e~ Způsob posledně vytčený (sub lit. c~) může se i li li cíboli nástrojovou provázeti, jestli totiž tato hudba touž vážností a cudností se nese jako dobrý zpěv, zpěvu-li ustupuje a jej pouze pod-poruje a sílí; slovem: hudba nástrojová jenom tolik za úlohu sobě klade, by byla náhradou dobrého průvodu varhan. I sama lira na varhany občas pi-i samé inši sv. se zapovídá, aby doba kající neb smutcční takto lépe se vyznačila. Dále jest nai-ízeno círitví, aby vždy úpiný telit jasně a zi•ctelně vyzpíván byl, a jen t e n t e x t, který v missále anebo jiných obřadních ]tnihácll pro ten který cleu se nalézá, což zevrubněji udává direktář jednotlivých diecési. "Zapovězeno jest tedy při zpívaní: mši sv. místo textu předepsaného zpívati tu kterou píseň o b e c n o u. "Zpěv figurovaný s průvodem varhan neb nástrojů býti nemusí, ale předepsaný text má se aspoň jednou osobou bucT gregorianslcým způsobempiczpívati anebo aspoň tonem žalmový n1 recitovati. Tof v pravdě požadavek nad míru skrovný. Bývát zpívaná jen jednou za týden kdežto obecná píseil se může zpívati pi-i mši denně ! Krásné prastaré písně a chorálu české zapomenuty; musilyt namnoze vstoupiti novonio lvím písničkám, jako H,iydnovč : »'Zde v skroušenosti padáme«. Tak vkus lidu se kazil a smysl pro pravou krásu *j Viz Časopis hro duchov., 1P91, str. 491. | ||||
|