|
| ||||
| ||||
|
— 71 —
že s° nám posl:ytuje rozhled po celém prostranství širého oboru země a že vlídný l i-álevič z vděčnosti, že jsme jej vyvedli ze záhadné sluje, ukazuje nám s výše liory přel:rásuý a přebohatý svůj úděl. »Pobledněte, praví, tot jest oblast mé moci a obor mého panování.« Nuže popřejme očím svým rozhledu po širém dědictví jeho, ]steré do nedozírné dálky rozprostírá se před námi. Jal: úchvatná, clivul:rásná podívaná na-skytuje se udiveným zrakům našim. Jedna část kouzelné říše králevičovy podobá se mohutnému pralesu a krajině, do které, jal: se zdá, nevkročila noha lidsl:á. Tam bují vše přirozenou silou v tisíceré rozmanitosti a nejpestřejší směsici. Tam černají se bory sosen a hvozdy jedlí a smrků chladného severu, tam zelenají se praleté clubiny a lipové háje pásem našich, tam vedle olivy cypřiš a vedle cedrů nebetyčné palmy krajin jižních zvedají koruny své do oblak. A to vše propleteno jest nesčíslnými tvary různého podrostu, od nepatrného mechu až ke kapradinám stromům podobným, a vše spojeno vespolek nepočetnými provazci úponkovitých lian, břečtanů a svlačců v neprostupnou nepropil:nutelnou houštinu. Na březícli horských bystřin a klidných veletoků shlížejí s, v hlaclině vodní ne pouze něžné nezabudky ale i nádherné I:věty lotosů a vodních lilií a na nížinách lesů prostých spatřiti lze přesl:vo,tné ]:oberte setkané z l:větú tisicervcli barev. Ač zdá se tato část říše králevičovy růsti bez ladu a skladu nepostrádá přec své sobě vlastní vcleby a krásy. Této části řiše králevičovy podobají se přerozmanité nesčíslné druhy t. ZV. přirozeného zpěvu u různých národů země. každý národ má jisté zpěvy,které vytryskly ne umělým způsobem ale přirozenou silou z duše národa. Ni-kdo neví, l:dy povstaly a kclo je skládal, to jediné jisto, že jsou odvělryni majetkem toho neb onoho národa. A ne-jsou to pouze popěvky drobnélio rázu, jsou mezi nimi i zpěvy hrdinsl:é oslavující velečiny reků národních, ano i styky jejich s bytostmi vyššími, nadpozemskými. Jsou mezi nimi písně, popěvky, říkadla nejútlejšího mládí i bujaré!io věku jinošského a dívčího, jsou mezi nimi zpěvy piné mužné síly a statečné odhodlaposti, jež hodí se věku dospělému, jsou mezi nimi z jěvy rozjímavé a mudroslovué, jimiž rádo baví se stáří. Projděme jen národa našeho sbírky Lrbenovy, Sušilovy, Kollárovy, Bartošovy a shledáme, že není lidského věl:u a téměř ani stavu, že není poměru člověka bud k přírodě, bud k rodině, bud ku společnosti lidské, že není žádného tak: tajnélio a ukrytého záhybu srdce lidského, který by v písni národní nedocházel nějakého ohlasu. Zpěv doprovází nás po celé dráze ve-zdejšího života, od kolébky až do lirobu; zpěvem konejší matka dítko, jež ua rukou drží a učí je bez mála zpívat di-ív než mluvit. Zpěvem probouzí neb aspoň probouzela za dřívějších dob hospodyně čeládku ze spánku a zpěvem uzavírala se denní práce při večerní společné pobožnosti, "Zpěvem oslazovala i usnadiiovala se práce a povznášela se smysl z prachu země k Dárci všeho dobra. Zpěvem ozývaly se nejen dílny řemeslníka, ale i statky a pole, sady a lučipy rolníka. Zpěv byl téměř podstatnou částí všech ušlechtilých společných zábav, přástek a tanců národuícli a veselost v životě nejdůležitéjší, t. svatba, byla piničká zpěvů a písní. (Pokračování.) Obecná jednota Cyrillská. VÝROČNÍ ZPRÁVY ZA ROK 1896. Arcidiecése Pražská. Farní Jednota Cyrillská v Dolních Hbi- tech. Valná hromada konána za hojného účastenství (Inc 33. listopadu 1396 a tu zvolen předsedou dl,. lIat. Krejčí, farář v Dol. Hbitech, ředitelem p. Jos. Pinta, a jednatelem Jos. Bulina, učitelé z Dolních Hbit. Počct členů jeví se takto: Zakládajících 6, činných 57, přispívajících 15. Skladby liturgické, které se poprvé při posvátné bohoslužbě jakožto nově nacvičené přcdnášely, jsou následující: lIissa »in hon. ss. Infantis Jesu« čtyřhlasnč od J. E. Zelinky dvakrát, mšc »ku cti sv. Václava« čtyřhlasnč od Jos. Caincra dvakrát, »Requicm« jednohlasně od Y. Teresia jednou. Opakovány pak byly tyto: I. chor,Uní | ||||
|