|
| ||||
| ||||
|
— 74 —
jehož část provozovali jsme o předeslé valné hromadě a celý pak na veliký pátek odpoledne po křížové cestě. Jiná novinka bula čtvrtá mše chorální (dle zpěvníku Lehnerova počítáno), provedená poprvé na popeleční středu a pak ještě někulilcrát; pal: mše dle VII. chorální touiny pro dvojhlas složená od Witta a provedená poprvé 4. neděli po velikonoci, dále mše od Ant. Fór-stera, literou jsme od založení Jednoty poprvé zpívali o na nebe vstoupení Páně. 1Iimo to po-prvé nacvičeny sbory od Sychry, které se o Božím Těle zpívaly u oltářů. Novým bvl též Introit a Comnninio o Božím hodě velikonočním. — Ze jsme více nového nenacvičili, toho částečně p~íčinou hul odchod jednatele vp. HuQona Kubíka jenž Jednotě naší od jejího založení mnohých a velice platných služeb prokázal, částečně toho též příčinou, že počáteční horlivost, jak jsem již po-dotkl, neudržela se na stejné výši jako rolen pi-edešlého, že zl:oušly slaběji navštěvovány byly než dříve. Za to více než roku minulého dbáno o výcvik dorostu péveckého a dítl.v s velikou chutí přiučovaly se nejen základním pravidlům hu lebnírn, ale i zpěvu chorálnímu a lidovému. Zejmena chorál zpívaly již i také v kostele s ostatními zpěváky s očividnou ra{lo>tí, a když jen poněkud pozorně ni noty a pokyny sbormistra hleděly, vyzpívaly i nesnadná místa čistě a správně. Vúbec pěstoval se cho:-á1 roku piedešlého i ve sboru větším hojněji než di-íve, a to zajisté jen ve prospěch zpčvnólto vkusu a hudebního sebe-zušlechtění. Nebo zpěv vícehlasý neposkytuje jednotlivci příležitosti k přednesu tak procítěnému, oduševněnému a umělecky, abych tak řekl, elegantnímu, jako zpěv jednohlasý. Chorál možná při dost malé pozornosti povznésti náležitým přednesem ku značné výši umění pěveckého, k výkonem opravdu uměleckým. Proto jest Jednotám Cyrillským i z uměleckého stanoviska velice prospěšno pěstovati zpěv chorální, který pod slupkou na pohled neítltlednou chová v sobě perly veliké ceny hudební. Tu slupku třeba jen náležitým přednesem s něho sejmouti. I to se nám uczi-ídl:a podai-ilo, obzvláště tehdy, kdvž neroztržitou po-zorností věnovali jsme se tomu, vyzpívati jednotlivé skupiny not jemně, hladce, lahodně, s jakousi svěží uhlazeností a když nechali jsme mimo to účinkovati na sebe posvátnost místa, bohoslužby i také tu, která z melodií chorálních dýše. Ale tu již zabíhám do druhé otázky: Jak se to, co jsme zpívali, provedlo a povedlo' Odpuvěci': Aěkdy dohře, někdy — no, řekněme jen — méně dobře. Provedení méně zdařilá necháme z křesYanského milosrdenství stranou a půjdeme raději po stopách přednesů zdařilých. Kdv se zdařily ? Pokud se pamatuji tchdv, kdež předcházela cluUrá příprava p~i zl.oušce a pomáhala ne-roztržitá pozornost při přednesu. Jakou důležitost a výhodu pilně navštěvované zkoušky do sebemají, mohou ti, ktci-í zkoušek pilně se súčastnili, ze své vlastní zkušenosti dosvědčiti. Rvlo tu ne-dávno od kohosi při zkoušce řečeno: Pozoruji, že nyní mnohem snáze a jistěji zpívám než před rokem ucb před 2 lety. A druh} tnu v tom hned ze své vlasUú zkušenosti přisvědčil. A tu zlcušcnost doznali na sobě dojista i jiní, že pilným cvičením nabýti možná větší jistotu a zručnosti a žc zkouška nových i obtížnějších husu nečiní není takových o;-níží jako dříve. Častějším cvikem člověk nejen se zdokonaluje, ale i sám sobě práci usnadňuje. Proto neochabujme a těch týdenních zkoušek pilně se súčlstňujme, abychom nejen ta, která již známe, ale i jiná ještě kvítka z oboru ušlechtilého zpévu chrámového sobě vypěstovali a jimi sebe i své spoluosadníkv potěšili. K dobrému provedení zpěvu mimo dobrou přípravu při zkoušce třeba za druhé pozornosti pi-i přednesu. Jak důležita a p-ospěšna jest pozoY-nost tato i se stanoviska uměleckého, patrno z toho, že téměř ani možná není mo~llitUu Ía tou jest každý zpěv bohoslužebný) náležitě zazpívati bez ducha modlitUv, bez ponoření ducha svého v mvšlénky vážné a vznešené. Proto jen tchdv daří se zpěvu bohosluiebn mu, když každp jednotlivý člen shoru na místě Božím nejen při zpěvu, ale i mimo zpěv takovými myšlénkami se obírá, které s oUsaheni zpívaného slova se shodují a všecku naši pozornost vvžadují a zasluhují. Ne-dbejme tedy na to, že tam a tam p. vci na choru, když nezpívají, vespolek se baví; zpěv jejich, i kdyby se jim dokonale povedl, nebude pi(,c pravý zpěv posvátný, bohoslužeiný, umění Bohu zasvěcenému přiměřený. Zpěv jejich bude jen jako svit měsíce: bude jasný, snad i sticvčlý, ale ni-koho nerozehřeje; bude uchu lahodný, ale srdci cizí. Kctrozptýlenou pozorností posloužíme tudíž nejlépe i po stránce umělecké svému přednesu a účelu zpěvu posvátného, který pés'oyati jest úlohou naší Jednoty. Z kroniky naší jalnut}, uvádím, že obšírná zpráva o minulé naší valné hromadě uveřejněna byl t i s přednáškou v časopise Obecné jednoty »Cyrillu,. Za premii oh,lržel spolek náš z příspěvku Obecn Jednotě o lve leného partituru a troje hlasv mšc ke cti sv. Václava, složené od \ Ilera, kterou jsme již letos částečně zpívali, a mimo to partituru zpěvů k průvodu Božího 1 éla od Jos. Cyr. Scehry. Dílem úmrtím, dilem pře-stěhováním ztratila Jednota naše nčlcolik členu, Z členů činných na jiná místo svého povolání odebrali se vp. Hunro Iiubílc, p. učitel Komrs a p. Daněk; z členů zakládajících vp. Beneš Fajflik; z členů přispívajících ze:nřel dp. Isťrid Rein a pí. Koubková; jinam se přestěhoval vp. Xaver Šlém, p. Fr. Říha, pí. Dolheibová a p. Jan Fajtlík. Zt nové členu činné přihlásili se: p. učitel Jcnčíka p, učitel Šubert, za člena zakládajícího vdp. Eugen Kadeřávek, universitní pro`essor v Praze, za pi-i- | ||||
|