|
| ||||
| ||||
|
a snažil se vystiluiouti zpěvem tu vroucnost modlitby, kterou mu nebylo možná vyjádřiti pouhou řečí. V těch písních duchovních obráží se jako v zrcadle ně-jakém tisícerými paprsky celá zbožnost duše národní. V nich jásá nejčistší radost, kterou čerpá duše naše z dobrotivosti Boží a z Jelto převelikého milosrdenství k nám. V nich touží po blahu věčném a po oněch milých stáncích Hospodinových, jež tak živými barvami vylíčil pěvec král, sv. David, v bohonadšených žalmech. V nich lká a nice se koří lítostí proniknutá hrud lidská; v nich k důvěrné naději a k pokorné lásce opět se pozvedá; v nich sebe celičká Bohu obětuje, do nich všechen sviij trud a všecku žalost a všecku svou bolest vkládá, v nich jako kadidlo za-pálené na řeřavém ulilí utrpení své ku oblakům vystupovati nechává. Zpěvem duchovním doprovází se nejposvátnější bohoslužebné úkony, oživují se rozličné posvátné průvody, usnaclňují se obtíže namahavé pouti a mírní se bol a zármutek i té poslední cesty, na které doprovázejí živí mrtvého. Tam u hrobu, na prahu věčnosti, ozývá se zpěvem útěchy piné přání: »A světlo věčné at mu svítí,« a doznívající zpěv pozemský jest zároveň počátkem divůpiných melodií a harmonií, které z výšin nebes zachvívají a l: sobě vítají s Boliem smířeného pozemštana.
lak i ten duchovní zpěv protkává jako zlatá nit pestrý koberec vezdejšího života našeho a třpytí se na něm jako zlaté a stříbrně a duhové nitky na stromě vánočním. A že, aspoň pokud se národa našeho týče této drahocenné okrasy na stromech čarovné říše králeviče zpěvu není po skrovnu, to dosvědčují boliaté sbírky našich písní duchovních, naše staré a nové kaucionály, ve kterých uloženo jest na sta různých na mnoze cenných písní adventních, zejmena rorátních, vánočnícli, postních, velikonočních, svatodušních, poutních, pohřebních, pro pobožnost kostelní i domácí, soukromoui veřejnou, pro potěšení jednotlivce i celé rodiny a osady. Zahleděli jsme se posud jei, na jednu polovinu báječné říše zpěvu čaroděje, jen na tu, ve které roste a bují vše přirozenou silou, ve které jinými slovy hudební nadání národa k rozkvětu do-spívá ne umělým, ale, abych tak řekl, samorostlým způsobem. Jsou to, zkrátka řečeno, výtvary zpěvu přirozenélio, které dle předmětů, jež opěvují, dělíme na zpěvy světské a duchovní. Jsou to většinou zpěvy jednohlasé , jednoduché, prosté, přístupné všem, kdož v národě zpěv milují a proto majetkem celého národa. U každého národa mají svůj zvláštní ráz, který jest následelť ne pouze povahy národní, ale i podnebí a polohy země, zaměstnání, vzdělání a jiných okolností. Jinak znějí zpěvy plavců a obyvatelů pobřežních a jinak písně vnitrozemců a horalů. Jiného rázu jsou na př. zpěvy ruské a jiného zpěvy jihoslovanské neb české; jiného písně jodlerů tyrolských, štyrských a vůbec alpských a jiného gondoliérů benátských. Jinak asi vypadají zpěvy indické a tuzemců sibiřskýcli neb afrických a jinak zpěvy domorodců amerických. Jest v nich zkrátka řečeno nesmírná rozmanitost jako v těch nesčíslných předmětech širého pralesu. V nich obráží se přerozmauitý stupeň vzdělanosti rozličných národů a dle záliby, jakou kdo k písním určitého druhu a rázu má, obráží se v nich i stupeň vzdělanosti jednotlivců jednoho a téhož národa. — Proto bylo pěstování zpěvu důležitou vždy pomůckou nejen ve vychování osobní:: ale i ve vychování národním a zápasy pěvců, jaké podnikali na př. Rekové při veřejnýcli hrách, o kterých shromaždoval se ob čas vykvět celélio národa, asi jako nyní o zemských výstavách, byly nejen ukázkou duševní vyspělosti národní ale i mocnou mládeži i dospělým pobudkou ku snaze povznésti ducha nad všednost obyčejnélio života k nadpozemským ideálům krásy, dobra a pravdy. (Pokračování.) Obecná jednota Cyrillská. VÝROČNÍ ZPRÁVY ZA ROK 1896. Diecése Litoměřická. Farní Jednota Cyrillská v Rejšicíeh. Cho- vložkou Regina coeli letare=, kterouž liturgický rový repertoire rozmnožen Lotti-ho latinskou sbor s pěveckou školou Cyrillskou poprvé před- | ||||
|