|
| ||||
| ||||
|
-8z-
tům se vyrovnati, což se jim pnčíná dařiti. Písně cvičil p. nadučitel Ferd. Karafiát. Že s opravdovou účastí cvičení všichni sledují, důkazem jest nový opět počet písní nacvičených kromL• těch, které se opakovaly. Docvičeny úpině pondélní roratní zpěvy, tak že v adventé při mších roratních už celé zpívány byly. Celým nitrem otřásaly ty velebné písné, uvádějíce každého v pravé nadšení. Choraly zpívají děvčata z uišího sboru. Tak něžné, tak lahodně plynou z úst jejich ta posvátná tajemství, tak tajupině proletují ty sladké melodie temnem kostelíku našeho, tetelíce vzduchem jako plamen svíček, jež hoří na oltáři. Utichne chorál; v tom však již zatouží všichni přítomní po Spasiteli těmi krásnými, tklivými i j ísavými písněmi. Ze srdce zbožných předků se vyřinuly, a k srdci mluví potomkům jejím. Rázem staly se písně ruratní majetkem celé dědiny. Snad žádná píseň tak neplyne ze srdcí všech, jako tv písně. Jděme jenom v soumrak dédinou, a z mnohých chatek vstříc nám zašumí ty zn•ímé, krásné písně. — Na-cvičena dále píseň »IJde můj« ke křížové cesté z kancioná]ku Kolískova. Jelikož kancionálek tento rozšířen tu není, musila se píseň opisovati, což bylo spojeno s obtížemi značnými. Není divu, že opět všichni zatoužili jsme po novém kancionále Cyrillskám, který má býti vydán. Těšíme se na-dějí, že už snad v brzku se tak stane. Pak bude odpomoženu všem nesnázím a ohtížůn. Iiéž bychom se již brzo kancionálu dočkali. — Konečně se nacvičila IV. chorální mše z Lehnerova kancioná]ku, tak že zpíváme už I. II. a IV. Pro rok příští na programu máme III. — Pro povzbuzení členů mél jednatel Arnošt Karafiát některé přednášky, jako »0 důležitosti cvičení ve zpěvu,« »Zpěv šlechtí a povznáší,« np zpěvnosti národa českého,« Krása rorátních zpěvů,« »O sv. Cyrillu a Dlethoději« a t. d., které vždy s pozorností vyslechnuty byly. Tak snažili jsme se všichni vylihiiti úkol svůj v širším sboru literátském a doufáme, že pinili jsme jej svědomitě a zdárně. Než ani v liturgickém sboru nebylo zaháleno, ačkoliv vždycky váhu nejhlacnčjší klademe na literátský sbor. V užším sboru tedy nacvičenu: »Benedicite« (na den andělů strážných), xVeni creatur« od Stehlea, » Veni sancte« ud Nešvery, »Stahat mater, od Chmelíčka, »Veritas« od Sychry, Te Desum« od Hrušky, ~Afferentur« od Stehlea, »Diffusa est« od Stehlea a Pickovu mši. Všichni členové pilně docházejí ke cvičením. která bývají týdně 3 kromě doby letní. Vystoupila 1 zpévačka, přistoupily 3 odchovanky školy Cyrillské. Také o dorost pěvecký jest postaráno školkou, o niž péči má Arnošt Karafiát. Jelikož naše Cvrillská Jednota jest v celém okolí jedinou, přáli si mnozí důstojní páni i páni učitelé slyšeti zpěv její. Protože pak jsou v čase služeb Božích zaméstnáni, zpívali jsme roku minulého 5. května po sv. požehnání v kostele výborz písní kostelních sborem širším i užším. Vše se líbilo, nejvíce zase rorátní zpévv. Mimo kostel zpíval užší shor při svěcení kříže na návsi zbudovaný manželi Veselými, zastaveníčko o svátku p. nadučitele, p. učitele Pospíšila a jednatele, osvéžoval svými zpěvy zábavy pořádané k účelům dobročinným. Vše jde krásně tak, jak si přáti jest. Jediná bylo, co nelíbilo se milým Cyrillistům bylo to, že nemohli členové Jednoty vykonati v čase advent-ním společnou se. zpověď a sv. přijímání. Doufáme však, že zase ten krásný obyčej v platnost bude uveden. V listopaelu odešel od nás důst. p. farář josef Kučera, předseda jednoty naší. Tklivě s námi se loučil, klada nám na srdce, abychom v práci neustali, ale dále pracovali s tím n,dšením a zápalem, jako dosud. Neustali jsme. Pracovali jsme roku minulého horlivéji než jindy. Náš zápal pro vzešenou ideu Cyrillskou neutuchl a bohdá, že nikdy neutuchne. Sv. Cyrill, patron náš, drží ochrannou svou ruku nad námi, odráží s námi útoky nepřátel, vede nás po cesté pravé k cíli vznešenému, posiluje nás v práci a přimlouvá se za nás u Bolia. U, sv. Cyrille, stůj při naší milé Jednotě i nadále a oroduj z i nás i za ni u Boha. Arnošt Karafiát, jeilllatrl. Přednáška Arnoštaharafirítaovnlné h r o m a d é. Život lidský jest prý plavbou k moři věčnosti, plavbou obtížnou, pinou překážek, plavbou dlouhou. A proto není divu, že lidé vyhledávají k plavbě té lodí vútších, na nichž by společné pracovali, vědouce, že společnému úsilí spíše podaří se přemoci pfekážky. Takovými loďmi jsou spolky. Blaze tomu, kdo opustiv lodičku vlastní, usedne na lodi pe\-n~ch základů, která má dobrého vůdce i dobru cíl, blaze tomu, kdo najde lod' osazenou hojným počtem lodníků svorných, sebe navz,íjem milujících. Tomu netřeba se lekati ani dravých vin, ani litých bouří; vždvY dobře ví, že lo(i' ta odolá všem překážkám a bezpečné i klidně houpá se na vztekajících se vinách. -1v, pi-átelé, jsme tak šYastni, že shromážděni jsme na dobré lodi, vedené vůdci zkosenými a poháněné silami četných paží, ano jsme tak štastni, že můžeme hlavy svoje skrýti před vinobitím života v kajuté lodi, Icam dravé viny nemohou, kde skučící vichr a hučící bouře se mění v líbezný, utišující zpév. Kde jest ta lod, o níž mluvím, kde jsou ti vůdcové její a l:de jsou ti lodníci? Naše milá Cyrillská Jednota — toY ta pevná lod', která po 14 let už brázdí moře života, odolávajíc vinám, která zdvíhá proti ní vrchr zloby a nenávisti, pře-máhajíc veškeré obtíže plavby a směřujíc k cíli vznešenému; předseda a cvičitel jsou těmi vůdci, a naše lod jest šYastna, že měla vždy vůdce dobré — hle, dp. farář Jos. Kučera a p. nadučitel byli | ||||
|