|
| ||||
| ||||
|
-- 8 3 —
vůdci roku právě minulého; my pak, přátelé, jsme těmi lodníky, kteří svým přičinéním, svou horlivostí a nadšením lod' ku předu pohánějí. Lod' naše, Cyrillská Jednota, jest už osvádčenvu lodí, přes to však nesmíme nikdy ostražitost svou od-ložiti, ale aspoň jednou do roka podrobiti jiprohlídce, zdali vvhovuje všem požadavkům, které má míti dobrá lod', abychom pak svěřiti se jí mohli s důvérou a bezpečností. Čas prohlídky té právě nadešel dnes a mně svěřen úkol, abych nač. tl, v jakém stavu jest lod' naše — Cyrillská Jednota. Vím, že síly moje jsou nepatrny, abych vše vy-stihl dokonale, doufám však, že prominete nékteré nedokonalosti a chyby laskavě opravíte. Má-li plavba na lodi býti bezpečnou a mají-li lodníci bez obav svěřiti jí svoje životy, jest třeba, aby byla pevna a stavěna na základech dobrých. Loc1' pak naší Jednoty, přátelé, má základy vskutku přepevné. Čtrnáct roků už brázdí ocean života, boky její po 14 roků bijí vhnv nepřátelství a zloby, vichřice vzteku lité bouře zdvíhá proti ní, až kolikráte se zdálo, že kapitán z ruky kormidlo pustí, lodníci veslovat přestanou a celá lod' se ztroskotá. Však právě, když zloba lidská d'ábclsl:ým chechtotem dula v její plachty, kormidelník pevněji ještě uchopil se kormidla, lodníci silněji ještě ve viny svými vesly bili a ejhle — lod', o níž mysleno, že ztracena, objeví se v piné kráse a síle; vesele vlá prapor na ní, prapor sv. Cyrilla. Jal: pevnou jest ta lod' naší Jednoty. A jal: by nebyla, když základy má talc pevné. Láska k Bohu jest tím základem, na kterém stavěna byla lod' naší milé Jednoty, a dokud základem tím hnuto nebude, dotud marná nepřátel jsou vzteky, dotud ani jediný šroub nevypadne ze šroubení lodního, dotud lodička naše jako labut bílá plouti bude uprostřed litých vin, krásná, silná, mohutná. A nesmí jím býti hnuto. Láska l: Bohu naň Jednotu vystavěla, láska l: Bohu ji jediné udržeti může. Áekne ně-kdo: touha po slávě světské je příčinou Jednoty. Bláhový ; neví, co zkusili zalaadatelé její, neví, co zakouší dosud pracovní •i její. Ano marné bv Cyrillista slávy hledal; místo růže slávy — trní potupy a pohrdání najde. Ani t(.uha po slávé, ani po zisku, nýbrž láska k Bohu jednotu utvořila a láska k Bohu jest dosud základem naší milá Jed-noty. ToY zajisté jest základ pevný, jímž nepohne ani zloba celého světa. Láska ta skryta jest v nitru našich srdcích, výrazu svého nabývajíc y krásných a velebných písních. Dvakráte však do roka Jed-nota veřejně ukazuje, na kterých základech spočívá, kdvž Ice stolu Páně pi-istupulc všemi členy svými. Roku právě minulého jenom jedenkráte tak se mohlo státi. Za to však tím slavnější bylo společné sv. přijímání v postě. Dne 25. března přistoupili členové — i nečlenů nmožství veliké — ku sy, zpovědi, při níž vypomáhali našemu dp. faráři důstojní príni a Brodku a Skřípova, začež díky naše jim buďtež. Dne 26. března přistoupilipak všichni ke stole Páné. Slzy draly se do očí, patřil-li kdo na ten dav zbožných křesYanů-Cyrvllistů, klečících v pokoře a touze kolem oltáře a naslouchajících milým a v pravdě pastýřským slovům, která na povzbuzení promluvil od oltáře dp. farář Vinc. Grézl. Při mši sv. zapěl mužský sbor Cyrillské jednoty »Tebe v jitřních hodinách". Hle, láska k Bohu jest zakotvena pevně v srdcích našich. Kéž jenom nikdy neochabne, kéž ten základ naší jednoty, který činí ji nepřemožitelnou a vítěznou všude, zůstane stále pevným. Pak celá lod' naší jednoty bezpečně a jistě k cíli vytčenému bude plouti. Dobrá a pevná lod' však svěřena býti musí rukám dobrým a svédomitým, mužům, kteří pohodlí své obětují povinnosti vzaté na sebe, kteří nelekají se práce nižádné, ale vytrvale a nadšeně pracujíce řídí rukou pevnou lod sobě svěřenou. Takovým mužům statným bvla svěřena i lod' naší jednoty. Správcem lodi — Jednoty naší — byl pi-edseda dp. farář josef Kučera, který opravclovť'm jsa ctitelem zpěvů Cyrillských a nadšeným podporovatelem snah našich, řídil a spravoval lod' rukou jistou. Buďtež mu díky za to srdečná! Kapitánem, abych tak ickl, byl cvičitel náš p. nad-učitel herd. Karafiát. Co jednota Jednotou jest, nepustil kormidlo ni okamžik z ruly své, ale třínrí je rukou pevnou, veda lod' obezřele a jisté, aby nenarazila na skalisko nezdaru. Jeho zásluhou hlavní jest, že naše jednota utvořena byla, že se udržela a že tak rozkošně kvetla i v roku právě minulém. I jemu srdečný dík! Lod' naší Jednoty svěřena byla tedy mužům obétavým, nadšeným, zkušeným. Nestačilo by však, kdyby lod' vůdce dobré měla, nikoliv pak lodníky.Lríleží velice mnoho na tom, zda taká ostatní mužstvo jcs si vědomo povinnosti svých, je taká piní a zachovává. Na naší pak lodi — Jednotě Cyrillské — my, přátelé, těmi lodníky jsme, kteří svým přičiněním, svým nadšením a horlivostí svou lod' ku předu poháníme. Aby lod' zdatně všemu nebezpečí a všem překážkám odolati mohla, jest potřebí, aby osazena byla četným mužstvem. Aby pak Cyrillská Jednota vzkvétala, jest třeba, abv počet členů neklesal, ale vzrůstal. To pak jest pozorovati ku naší po-těše i při naší milé Jednotě. Přáti si by jenom bvlo, abv ještě četněji zastoupeno bylo pohlaví muřské netoliko při valné hromadě, ale také při cvičeních. Užší sbor utrpěl bolestné ztráty, Vichr nepříznivého osudu odnesl několik členů. Všichni platných služeb prokázali našemu sboru. Vzdávám jim srdečné díky a ubezpečuji je, že ve vděčné paměti naší zůstanou. Prosím jich však, aby na naši Jednotu milou nezapomínali. Těch, kteří vzdáleni jsou nás, prosím, aby modlitbou svou na Jednotu pamatovali, těch pak, ktci-í tu zůstali, prosím, aby věrnými zůstali aspořl širšímu sboru. Však také vánek příznivý vál k užšímu | ||||
|