|
| ||||
| ||||
|
-84
sboru a přivál ze školky Cyrillské náhraclnílcv. Vít m vás nově tudíž v užší sbor srdečně; buďtež pamětlivi, že jenom nadšení žehná Bůh a proto s nadšením a láskou ke zpěvu posvátnému vstupte v fadv naše, s láskou, která nelek-í se obtíží, ni práce ani námahy. Má tedy užší sbor nyní 24 členů a to 3 sopránt, 6 altů, 4 tenory a 6 basů. Je nás tccly v širším i užším sboru počet dostatečný, abychom dobře ovládati mohli lod' naší Jednotu a hnáti ji ku předu. Jako na lodi nepotřebný, ba škodlivý Uyl by velký počet mužstva lenošného, pohodlnélio, štítícího se práce, tak i v Jednotě Cyrillské. Jen tenkrát bezpečně pluje lod' Julnoty, opatřena-li lodníky statečnými, kteří milerádi obětují pohodlí, jen aby lud' ku předu a stále ku předu plula, aby jednota vzkvétala, mohutněla. A takovými lodníky opatřena jest lod' naší milé Jednoty. Ano, členové její obi:tují pohodlí, nelitují námahy, práce, šYastni jsouce, vidí-li, že Jednota vzkvétá. Výsledek ne-úmorné práce takové bývá vždy skvělý; tak i letos. V širším sboru nacvičena píseň ke křížové cestě =Lide můj« a IV. chov ílní mše. V užším sboru: ~Benedicite~ (na den Andělů strážných), Veni creator«, aVeni sancte= (\ešvera), nStabat mater- (Chmelíček), ~Veritas< (Sychra), nTc Deum: (Hruška), APange lingua- (Chmelíček) pro 2 hlasy, nAfferentur« (Stehle), Hymnus k uctění nejsv. Svátosti (Křížkovský), Dlissa do F dur (Picka), »Diffusa esta (Stehle), aPopule meus<, nImproperiumu. — Hle, lodníci pracovali tedy horlivě a nadšeně, práci jejich pak žehnal Bůh. Kéž jenom ten strom horlivosti neuvadne, ale bujné se zelení, květe a ovoce zdravé a krásné vad ívá. Buďme přesvědčeni, že neúmornou a vytrvalou prácí lod naší jednoty udrží se na vinách a plouti hude k cíli vytčenému, a proto neochabujme, ale při-čiňme se, obětujíce pohodlí své i čas nějaký vznešenému účelu našemu. Na lodi viny širého moře brázdící pečlivě lUáti jest toho, aby mužstvo Uvlo zdrávo. Běda, uhnízdila-li by se na ní nemoc nějaká nalcažlit-á. Jeden lodník po druhém pak hrob nalézá e tůni mofské, až lod' bez mužstva sem tam je zmítána a nachází hrou v temnotách moře. Také na lodi naší jednoty Cyrillské pečovati musíme, aby v lodnících —členech Jednoty — neuhostila se nakažlivá nemoc — nepřátelství, pomluvačnost. Rakovina taková zžírala by pomalu naši jednotu, až by ji zahubila. Láska jednoho ke druhému, svornost — toY zdraví členů. My pak v tom ohledu věru jsme zdraví. Když víska naše vinami zloby a nepřátelství byla zmítína, když jeden druhému důvěřovati přestával, tenkráte jediná loduca naší jednoty klidné plula po rozbouřeném moři, po-skytujíc útulku každému, kdo unaven vírem života potřeboval a hledal klidu, potěchy, počerstvení. Me láska kralovala, spínajíc všecky v jednu rodinu, jejíž členové navzájem sobé důvěřují a semilují. Lásku tu vzájemnou lze pozorovati a vycítiti ; užší sbor však i mi jevo ji několikráte dal. VždyY zajisté jen důkazem lásky byl zpěv o svátku dp. faráře a důkazem lásky dostaveníčka v předvečer svátku p. cvičitele a p. pokladníka; a snad — cdpustte mé neskromnosti —mohu doufati, že láska byla příčinou dostaveníčka o svátku nú maličkosti. Láska pojí nás v šik jeden, láska svedla nás na tu lod' Jednoty naší. Opatrujme jenom ten něžný, útlý květ lásky přátelské jako oko v hlavě ; nedejme, ach nedejme jej spáliti mrazem nenávisti a nepřátelství. Hleďme, aby ta milá Jednota naše stále byla útulkem všem, kdož aspoň na chvíli t-vhnouti se chtějí šípům nenávisti a pomluv, hled'ine, abv byla archou \oemovou, v niž pluli bychom na rozbouřených vinách, přece však v klidu, tichu a spokojenosti, ježto spojeni láskou upřímného přátelství! 1\Iá-]i Iocf bezpečně plouti, jest postřel>í, aby opatřena byla dobrým kompasem, který udával by směr cesty. Toho nutno dbáti bedlivě, vždyY jediná odchylka od pravého směru může lod' na skalisko přivésti, o něž rozbije se. A tak i lod' Jednoty opatřena musí býti dobrým vodítkem, které bv ukazovalo pravý směr postupu. Běda, která jednota vodítka takového nemá anebo ho nešetří; zanikne v bouři, jako lod' bez kompasu na skalách se rozráží. Takovým vodítkem jest časopis =Cyrill jehož nový ročník nám přibyl. Tot vodítko, které cestu nám ukazuje. \[y také šetříme pokynů c časopise tom obsažených a proto kráčíme v před a získíváme uznání u osob na slovo vzatých. 1\Isgr. Lehner, předseda Cyrillských Jednot, tyjádřilY se p. předsedovi, že mezi tolika Jecínotami uznává vskutku jich málo; mezi těmi pak, které správnou cestou se berou, že jest jednota naše. Potěšeni můžeme hýti uzná-ním takovým, a zároveit má nám to býti pobídkou i dále ve směru tom pokračovati a ani píd od něho neustupovati. Lodníci opouští svoje rodiny, svoje domovy, useelají na lod' a vyplují na širé moře. Nic než siná voda kolem nich, voda, z níž slunko vychází a do níž opět večer stlání svou zlatou tvář. Plují a namáhají se, aby co nejdříve cíle dospěli, cíl ten jako zářná hvězda svítí před nimi, a oni usilovně se namáhají, aby ho došli. Však při té práci namáhavé přece nezapomínají na domov svůj, na svou otčinu. Ve chvíli oddechu, tam za modré hory, daleko přes ocean spějí myšlénky, myšlénky sladké i bolné, které slučují se posléze v harmonii divukrásnou —píseň národní. A také my lodníci na lucii Cyrillské při vší práci své ne-zapomínejme na vlast svou drahou, na mluvu rodnou, sladkou. Lásku k těmto posyát iým darům Božím rozněcujeme v srdcích a v ústa svá klademe písně vlastenecké i národní. Prsa naše rozkoší se dmou, když z nich i-inou se sladké tony, družíce se k sobě a tvoříce písně, kterými luh | ||||
|