|
| ||||
| ||||
|
— 81 —
i les do nedávna se ještě ozval. Umllcly háje i luhy. My však, kteří láskou k vlasti národu planeme, buďme předními harcovníky v boji za rozšíření těch krásných písní. Vy lesy tmavé, vy pole žírná, vy louky květné, vy chaloupky doškové, ozvěte se opět písní českou, a dejte znát, že nezhynul zpěv český a že neoněměla ústa česká. AY opět pravdivým stane se pořekadlo, že kde je Čech, tam i zpěv! Jako bílá 1 ibuY se vztyčenou hlavou plula lod' naší Jednoty po celý minulý rok. Přece však i blesk zármutku udeřil v bílé plachtoví její, tak že zčernalo — smuteční barvou se odělo. Bleskem žhavým zasáhla Jednotu naši zpráva, že dp. farář, milovaný předseda náš, na nové působiště odchází. Proud vřelých slzí řinul se z očí věrných Cyrillistů, když 28. října 1896 vedle hasičů, žactva, i lidu ostatního, na tom místě, kde tolikrát lásku i oddanost Jemu projevovali, stáli, aby se rozloučili s tím, který tolik otcovských slov jim pro-mluvil, který tolikrát přátelsky je povzbuzoval. A z pohnutých srdcí přání vzlétalo k nebesům, aby důst. pánu na novém působišti dobře se dařilo, aby spokojeným a blaženým byl. Toto přání chováme v srdcích svých i dnes. Ale prosíme Vás, důstojný pane, nezapomeňte, ač vzdálen na tu naši. Znáte její práci, znáte její snahy; víte, jednotu že úmysly naše jsou čisté. Víte však také, že i šípy nepřátelské metány jsou proti ní. I prosíme Vás tedy, vzpomeňte někdy v modlitbách na naši Jednotu, aby Bůh sílil nás a práci a přičinění našemu žehnal My naopak slibujeme, že na Vás nikdy nezapomeneme, ale prositi budeme Boha, aby zdravím obrniti Vás ráčil, abyste tak po-vinnosti úřadu svého piniti mohl, což, jak dobře vím, jest pro Vás štěstím a blahem. — A nebe po odchodu důst. pána zakaleno zůstalo, moře zmítalo se vinami vysokými, pěna vzteku i v bíle; boky naší lodi bila; bylo potřebí obrovskou silou veslovati, bylo potřebí, aby každý na místé svém hrdinsky vytrval, neměla-li lod' naší jednoty pohromy doznati. A ubránili jsme ji, ubránili jsme tu milou naši jednotu proti nájezdům nepřátelským, šípy jejich marně lítaly proti ní. Jednota naše odolala a vítězně vyplula z boje toho, vyplula, aby uvítala nového duchovního správce — dp. Vincence Grézla. Uvítání jeho bylo velkolepé. Mnoho slov nemluveno, za to však mluvena ze srdcí. Ubezpečen bulte, důstojný pane, že s láskou vstříc jsme Vám vyšli. A dnes, když jsme Vás lépe ještě poznali, když poznali jsme, že nakloněn jste naší jednotě, ještě více lneme k Vám. Buďte nám přítelem, bud'te nám naším spolupracovníkem, věnujte se i naší Jednotě, sedněte k nám na tu pevnou, vítěznou lod' sv. Cyrilla, pomáhejte míro veslovati, aby rychleji a rychleji k cíli spěla, jenž jí vytčen! Jsem hotov. Dle sil svých podal jsem zprávu o naší jednotě. Jenom prosím, by laskavě mi pro-minuto bylo, je-li něco vynecháno. Však doufám, že přece z té stručné zpráva poznati lze, že lod naší Jednotu pevnou jest a že směřuje jistě a bezpečně k cíli svému. Naším přičiněním to jest, že ku předu spěje; my svým přičiněním, svou prací ji poháníme. Jen nikdy neochabujme; lněme víc a více k té Jednoté milé, v níž nejenom Bohu sloužíme, ale i ducha svého vzpružujeme a srdce láskou ke všemu doLrému naplňujeme. Pamatujme však, že kolem lodi na moři plující hejno dravých-ryb plove, které lapají odpadky z lodi vyhazo vaně — pamatujme, že kolem lodi naší jednoty hejno dravých nepřátel jest, kteří číhají na každý poklesek člena Cyrillské Jednoty. Proto varujme se! Buďme takoví, aby ani ki-ivé slovo na nás říci se nemohlo, buďme takoví, aby církev, vlasy na svá prsa nás vinula, jako své hodné děti. Pamatujme vždy a všude, že Cyrillista a Cyrillistka tolik znamenati musí, jako mravný, hodný člověk. — Shromažd'me na té lodi naší i jiné ještě lidi, při-veďme je na palubu její, aY rozmnoží se ještě více počet náš! Nuže pluj, lodičko naše, dále ku předu, neodchyluj se od pravé dráhy a nes nás k cíli svému. tly zase pohodlí své obětovati, síly své věnovati tobě chceme. Svaly svého přičinění napnouti chceme a mocnými vzmechy vesla práce ponořovati v moře pcdsevzetí, abys jako pták po hladině letěla a spěla k vznešenému cíli. K Tobě však, sv. Cyrille, se obracíme, k Tobě, patrone náš! O, chraň lod' naši —Jednotu naši Cyrillskou, pomáhej nám bojovati s překážkami, které v cestu se nám staví, posilni nás, když umdléváme, dej nám sílu, abychom věrnými zůstali zásadám svým a abychom věrnými zůstali i jednotě naší. Stůj při nsá! Pod ochranou Tvou pak vesele plovati bude lodička naše, a každý věrný Cyrillista doufati může, že za rok opět velký kus dráhy urazí a že se více ještě přiblíží k tomu svému vznešenému a krásnému cíli! Dejž to Bůh ! Farní Jednoia Cyrillská v Třešti. Rok uteče a pramálo se vykoná práce na půdě církevní hudby. Je to namahavá práce pro učitele cvičiti dítky a odrostlé, aby něco dovedného ve chrámě zazpívali. Kdyby byl všude zvláštní regenschori, bylo by to jeho životním a živelním povoláním. Ale učitel, který vyučuje ve 4. nebo v 5. třídě, dosti se tu unaví a má pak cvičiti dítky též unavené. Písničky by ještě zpívaly, ale chorál! Než vše bvlo opět překonáno. Jen když upracovaným silám dodá se chuti, jako stroji čerstvé páry. Jindy bývali Cyrillisté naši z kazatelny po-chváleni, povzbuzeni, obhájeni. Víme sice dobře, že nemáme konati něco pro chválu lidskou, nýbrž ke cti a chvále Boží; ale nic na plat, také něco za plat. Jsme již lidé nedokonalí. Než přece pracujeme. Konáme to z lásky k Jednoté a potom z lásky k veledůstojnému p. redaktorovi, který nám káže již 24. rok v pCyrillu-. Když tak dlouho | ||||
|