|
| ||||
| ||||
|
— 40 —
lích za neobyčejného návalu nábožného obecenstva se koná, slavnými P a l e s t r i n o v ý mi l i t a n i e m i pro mužský sbor s patrným úspěchem. Ze všeho vychází na jevo, že reforma zpěvu kostelního hluboké zapustila kořeny v pražském alumnátě a k dokonalému rozvoji zvelebené hudby posvátné máme již jediné toliko přání, aby totiž Musa posvátná stánek svůj rozšířila též na studentský konvikt s klerikálním seminářem pod jednou střechou sídlící. Bude-li zpěv pěstován také od studujících k. a. konviktu, co nikterak není na závadu ostatnímu studování vědeckému, jelikož dle všeobecné zkušenosti v podobných ústavech cizozemských nejlepší zpěváci zároveň také nejlepšími žáky bývají, pak v krátké době seminář bude nejvydatnějším ohniskem opravného hnutí v oboru hudby posvátné a chrám sv. Salvatora jedním z nejdůležitějších kostelů stověžaté Prahy. Že tak bohdá bude, rukojemstvím jest nám vvs. důstojné představenstvo semináře pražského, které rozkvětu zpěvu liturgického a služeb Božích důstojného netoliko z piného srdce přeje, nýbrž snahy podobné morálně i materielně podporuje. U sv. CyrillaaMethoděje přednášel na velkonoční Hod Boží ochotnický sbor karlínský proslulou o s m i h l a s u o u mešní skladbu P a l e s t r i n o v u „Hodie Christus natus est.” Od poslední Ceciliánské slavnosti pražské počínaje, provozuje řečený sbor výhradně m e š n í skladby Palestrinovy, jak příležitostně ve zvláštním dopisu oznámí se ve výroční zprávě sboru ochotnického. Z Kralovic. I u nás slavili jsme vzkříšení a to — na velký pátek. Od té doby totiž, co zrušením kláštera Plasského a blízkého nám probošství Tejnického vznešené zpěvy mnichů pře-staly zaznívati v okrsku našem, šla u nás hudba chrámová opravdu s kopce, tak že nyní již mnohostranně se na to naříkalo. Bylo tedy na čase jednou započíti a to opravdově. Dobré vůle bylo by dost, ale také obavy dojde-li pravý církevní zpěv obliby a bude-li možno se silami našimi platnosti jemu získati. Sestavil se tusoukromý sbor 10 pánů, kteří převzavše na se úkol, „letošní velký pátek vzíti na se”, horlivě se cvičili u pana lekárníka Krištofa Karnolla, dávného to přítele toho „nového” či vlastně starého směru hudby chrámové. „Přišel den, jejž učinil Pán” a s uspokojením musíme doznati, že s výsledkem nejen zbožný lid, jenž všecky prostory chrámové naplňoval, ale i zpěváci sami úpině byli spokojeni. Odevšad vysloveno uznání nad tímto zdařilým, opravdu k zbožnosti povzbuzujícím a nikoho neurážejícím zpěvem ToE tedy u nás slavené vzkříšení a dejž Bůh, aby jako „vstal Pán a více neumíral”, také u nás nezanikl zpěv obnovený, ale často a často, jak tomu slavnosti církevní příležitost poskytují, se ozýval. Provozováno bylo : První a druhý tractus chorálně dle Mettenleitra; Pašic chorální dle Mettenleitrova návodu, turba dle Etta; ,Popule meus" dle Palestriny; ,Vexilla regis" dle Etta, ,Ecce, quomodo moritur" od Jakuba Galla. Odpoledne odbýváno Matutinum, od času zrušení kláštera zajisté nikdy v Kralovicích neprovozované a sice: Antifony a žalmy jakož obě lamentace dle Mettenleitra, prosba Jeremiašova dle Witta. K responsoriím užito motett Wittových, jimž text předepsaný se pod-ložil. Miserere dle Škraupova 1Vlanuale. Pan Karnoll, jenž po 8 let studiem církevního zpěvu se zabývá, převzal ochotně partii Evangelisty a antifonáře. Druzí pak solisté provedli věc svou zdařile, a tak dosvědčili, že, jest-li gregorianský zpěv dobře se nastuduje a přiměřeně se zpívá, opravdu melodickým a krásným se byti jeví, a také opravdu se líbil. Sbory činily dojem velkolepý. Bohužel, že jsou u nás síly, které by v této věci mnoho činiti mohly, ale jaksi se osvědčiti nechtějí. Možno, že tedy nyní se lc nám přidruží; když všeliké předsudky byly zmizely, a nebudou dbáti ani strany, ani času k tomuto vznešenému dílu upotřebeného litovati. Zdař Bůh! *) Karel Appel. *) 0 časté dopisy žádáme. Při štastném počátku lze nadíti se rychlého rozkvětu. Red. Z arcidiecése Olomoucké Z Olomouce Olomoucký chrám metropolitní stal se od té doby moravským lteznem, co Křížkovský tam ustanoven kapelníkem. Miláček národa českoslovanského jest hodným a důstojným nástupcem slavného druhdy kapelníka vele-chrámu olomouckého Jakuba G a 1 lu s-a, jinak H á n l a či H a n d l a. V pašijovém týhodnu zejmena lze arcibiskupskému chrámu olomouckému závoditi s nejlepšími ohledně důstojné hudby církevní chrámy metropolitními na pevnině. Ládný hudebník, komu možno jest v pašijovém týdnu uprázdniti se, neměl by v té době zameškati návštěvu řečeného chrámu. Naučil by se tam posloucháním za týden více, | ||||
|