|
| ||||
| ||||
|
— 4 --
naší vdęcnosti má tvoriti jedinę nel:o- námi a Rohem nciconecttost jako nepi•e- necná a vęcná láska a milosrduost na- konatelná propast, a naše díky nemohly šeho Bolta. Není zádného casu, zádného by az k jeho velebnosti dojíti. Ale skrze místa a zádného pomęru zivota, v nęmz Kriste jdou pi•ímo vzhűru a proniknou by smęlo zaniknouti díkűciuęní Bohu az do srdce Bozího. Jeden jest zajisté v našem srdci, ua našich rtech. Všude Bűh, jeden také prostredník mezi 13oltem a Vzdy máme Bohu dękovati, nejen za a lidmi, clovęk Kristus jezíš«. (t. Tim. dnű dobrých, nýbrz i za zlých a v noci 2, 5.) neštęstí, také v chatrci chudoby a na »Avšak nejen my lidé, nýbrz i blazen{ lűzku bolestí. andęlé musejí skrze Krista l: Bohu do- Jest to krestanűm vlastni most také jíti. Na pravici Boí'.í seclící Spasitel jest z toho dękovati, co pokládá s~ ęt za ne- také jako clovęk lilavou sborű andęl- štęstí. Nebot dękovati Boliu z dobrodiní, ských. Jelio postavil Otec za hlavu celé to ciní také pohan a zid; ale dękovati církve, jal: bojující, tak vítęzné, to jest Bohu z trampot a utrpení, to jest opravdu svatýcli a andęlű v nebeské vlasti.« (Sv. l:restauslcé smýšlení. Kdo Bohu ještę dę- Tomáš Al:v.) kuje zvedaje kríz, ten opravdu svého Vęru, prve nez bozské Slovo naši Spasitele následuje. Zbozný job pozbyv prirozenost na se vzalo, aby ji ve své všech svých clítel< a veškerélio svého osobę povýšilo na trűn nebeský, nedo- majetku pravil: Hospodin dal, Hospo- stávalo se také andęlűm ještę nęceho. din vzal, jakz se Hospodinu líbilo, tak Pozívali sice slávy a patreni na Boha. se stalo; bud jméno Hospodinovo po- Bylo po zkoušce a dobrí andęlé byli ve zehnáno !« A kdyz sv. Alzbęta byla za- svatosti utvrzeni, ale ještę nemęli všeho. puzena a opuštęna za zimní studené noci, Chybęl jim ještę prostredek, aby molili odebrala se do františkánského kostela dokonale k Boliu dojíti. Kristus ještę a dala pęti Te Deum, aby podękovala nevstoupil se svou lidskou pi•irozeností Bohu za souzení, kterými ji navštívil. na nebesa. Teprve od na nebe vstoupení (vińme i díky Bohu »vzdy a všude« — Kristova jest spojení andęlű s Bohem v radosti i v zalosti, pri zdrav{ i v ne- dokonalé. Pred Kristem vzdávali andęlé moci. svoji cest Bohu skrze Krista, jenz prijíti Naše díky vzdávají se Bohu męl; nyní klaní se jeho bozské veleb- trojjedinému, a sice prednę »Hospo- nosti skrze Krista, jenz ve své lidské dinu svatému« (llomine sancte), prirozenosti sedí na pravici Otce. Pan- jenz jest v sobę samém dokonalý a pra- stva a nebeské Mocnosti tresou se pred men vší svatosti, a jehoz panování v tom Synem clovęka stkvoucím se ve své zálezí, ze vede své tvory skrze lásku ku slávę ; Nebesa a nebes Síly oslavuji ne- svatosti, to jest ku sjednoceni s vűlí konecným plesáním Beránka, jenz byl Bozí a tím ku blazenému s ním spojení. zabit. A tím pricházíme ku konci prae- Za druhé »Otci všemohoucímu« face. (Pater omnipotens), jenz jest pra- »Per quem majestatem tuam zdroj Bozství a pűvodce všeho, co mimo laudant Angeli, adorant Domi- Boha jest. Otec zplozuje Syna, a oc! nationes, tremunt Potestates. Otce a Syna zároveń vychází Duch svatý. Coeli coelorucnque Virtutes ac Ale svęt jest stvoren od Otce, skrze beata Seraphim socia exsuitati- Syna, v Duchu svatém; procez sluje vše- one concelebrant. Cum quibus et mohoucí (omnipotens). Konecnę dęku- nostras voces ut admitti jubeas jeme »vęcnému Bohu« (aeterne deprecamur, supplici confessi- ll e u s), jenz o sobę dí: »Já jsem, který one dicentes«: »Skrze nęhoz ve- jsem«, jenz jest bytostí nade všecky by- lebnost Tvou chválí Andęlé, jí tosti a ani nepocal býti, ani neprestane se klanęjí Panstva, pred ní Moc- býti. nosti se tresou. Nebesa i nebes »Per Christum Dominum no- Síly a blazení Serafové spolec- strum«: »Skrze Krista, Pána na- ným plesáním oslavují. S nimiz- š e h o«. Sv. Tomáš Akvinský praví: to, prosíme, bys i našim hlasűm »Naše dikűcinęní musí po téze cestę prístup dáti rácil, kdyz u pokor- k Bohu vystupovati, po které milosti ném vyznání voláme...« Bozí k nám pricházejí, skrze Jezíše Kri- Zde vede nás praeface ke branám sta. Chtęli bychom ve svém vlastním vznešeného svęta andęlského, dává jménę s Bohem obcovati, stála by mezi nám patriti do ríše tęchto blazených | ||||
|