| ||||
| ||||
O deklamaci chorálu,
o-~'iatníl>to ip~v11 1at.i_ii lsc~l~o i Prednesl na IX. exerciciích Cyrillsk''ch v Praze Dr. Fr. Ehrmann, prefekt v Uisk. sem, v Brnę Hlavní a prední známka, kterou clo- bývá dojat, a kdyz melodie city jeho vęk nad jiné patrnę od ostatního tvorstva vyjadrující takorka samy z nitra jeho pozemského se liší, jest jeho rec. Recí vytryskují, nýbrz nękdy cit svűj tnelo- svou jeví se clovęk nejdokonalejším tvo- diemi príbuznými skladatelű j i n ý c h rem pozemským, jeví se pánem prírody; projevuje a nękdy zase bývá pozván, vzdyt rec jeho není, nez z nejpádnęjších aby city c í z í c i z í tn i rovnęz melodiemi diikazu pro to, ze clovęk má, ceho tlumocil. Pęvci se tu neponechává na ostatní tvorové pozemští nemají, ze vűli, by zpíval, co clice, a zpíval nápę- obdaren jest od Stvoritele svého duší vem, jakým chce, nýbrz se mu predkládá r o z u m n o u. Recí svou műze clovęk vy- skladba urcitých uz slov spojených jadrovati své myšlénky, své tuzby a prání s urcitou jiz melodií. A tu jest zpęváku tak urcitę a presnę, ze není mozná, by dbáti predepsaných pravidel, týkajících druh jeho myšlének, jeho tuzeb a prání se i slova i melodie. Z pravidel tęcli nepoznal. pak jsou více snad, nez jiná, dűlezitá Prelcypuje-li však nitro lidské radostí pravidla deklamacní. O deklamaci vűbec ci bolesti, úctou anebo vdęcností ci ci- a o deklamaci hudební zvláštę zkrátka tem nękterým vűbec, nestací clovęku rec pojednati jest úcelem této prednášky. prostá, obycejná: on jest prirozenę pu- Nechci a nemohu ani povędęti mnoho zen a chce mluviti urcitęji, výraznęji nového. Ale doufám, ze velectęní pá- a takovým zpűsobem, kterým by se nové s trpęlivosti vyslechnou slova má mohutný dojem nitra jeho také mo- uz proto, ze jsme se sešli na exercicie, li u t n ę j i projevil, clovęk je prirozenę na cvicení, a ne pro zábavu výlucnę, puzen rec obycejnou na vyšší stupeń trebas exercicie Cyrillské pro Cyrillistu povznésti, clovęk je prirozenę puzen, v nejedné prícinę i zábavu a duchovní aby zpíval, tak ze zpęv jeho stup- pozitek skytaly. ń o v a n o u recí lze nazvati. _locný cit clovęka je pűvodcem zpęvu jeho. A kdyz I. Deklamace hudební. tak clovęk ze srdce mocnę dojatého si Deklamace obycejnę znamená u m ę- zazpívá, pak zajisté — za obycejných lecký zpűsob prednášení slov okolností — i zretelnę a s nálezitým básnických a recnických; výtvor prízvukem a hlasem primęrenę zbarve- básníkűv a recníkűv nezbytnę má za- ným, co cítí, projeví; pak zajisté melo- potrebí deklamace, nebot teprve s 1 y š i- dii svou i d obre deklamuje. Tento telným sdęlením je dílo samo do- pűvod zpęvu lidského je také -- mimo- vršeno. "Zámęr skladatele li u d e b n í h o chodem tu budiz podotknuto — prícinou, však také teprve tehdy je pinę uskutec- proc zpęv ryze p o l y f o n n í zpęvákűm nęn, kdyz skladba jeho se provede, se sborovým více se zamlouvá, nez pouhý deklamuje, takzedeklamace hudební zpęv li a r m o n i c k ý (hotnofonní) ; vzdyt jest umęní zpęvákovo v rámci ve skladbę polyfonní kazdý hlas má n á p ę v u (pripouštęjícího jenom v reci- melodii samostatnou, kdezto ve zpęvu tativu j alcousi volnost co do rythmu) pouze harmonickém (homofonním) vice ku platnosti privádęti úcinnost hlasű jenom velmi podrízeným jest ci- slova jasnou, zretelnou výrec- nitelem, poskytujíc toliko prűvod jednomu ností, nálezitým odstíńováním hlasu melodicky samostatnému. Odtud prízvuku a dűrazu a primęre- také patrna prirozenost zpęvu chorál- ným zbarvením lilasu. Deklamací ního, který jenom z melodii se skládá hudební se také ovšem nazývá umęní a moderní harmonie netoliko ze nepo- skladatelovo, prizpűsobiti nápęv melo- trebuje, nýbrz ji radęji vylucuje. dicky i rythmicky prirozenému spádu Kdyz tedy clovęk dojem svűj s v o u prízvuku a postupu slova mluveného, címz melodií, jak z nitra jeho okamzitę vy- podmínęna jest predevším pravdivost tryskla, projevuje, zajisté, ze i tuto me- výrazu. Nám však podle úkolu našeho lodii nálezitę prednese. Ale clovęk predevším bęzí o zmínęné umęní z p ę- nezpívá toliko prílezitostnę, kdyz mocnę v á k o v o a proto, nepoznamenáme-li | ||||
|