|
| ||||
| ||||
|
— 9 —
hudba zpęv doprovází. Ale i solový Ale jiz cas, abychom obrátili zraky virtuos zpęvu umęlého, nezpívá-li právę své na druhou cást ríše králevicovy, na nęjakou píseń tanecní, na p . nęjaký rovnęz rozsáhlý a neprehledný obor koncertuí valcík, nerad oduševnęný pred- zpęvu umęlého. Ale jen na krátko; nebo nes svűj nccliává dusiti jednotvárným vyznávám uprímnę, ze v tęch koncinách taktem a zádá právem od celého orke- málo jsem pobyl a proto bych snadno stru, aby ve vroucnęjších passázícli rídil v nich nejen sám zablouditi, ale i vele- se orkestr dle zpęvu a ne zpęv dle ctęné posluchace do bludištę zavésti orlcestru. A co se vícehlasého, sboro- mohl. Spokojíme se tedy jen povšech- vého zpęvu týce, tam jest taktu ovšem, ným pohledem na carovný kraj zpęvu zejména pri cviceni, nevyhnutelnę treba, umęlého a nękolika rozdíly mezi zpęvem aby se jednotlivé rűzné hlasy na prí- umęlým a prirozeným. slušných altkordech shodly, ale kdyz Zpęv umęlý podobá se ohromnému, skladba jiz nálezitę jest nacvicena, kdyz umęle zalozenému a bedlivę pęstovanému sbor tak skladbę se naucil, ze by ji parku, ve kterém v nescíslných variacích kazdý jednotlivec bez mála z pamęti strídají se dűmyslnę a vkusnę zalozené zpívati dovedl, má i sbor propracovati lesíky, háje, stromoradí s nepocetnými se k prednesu skladby volnému, nenu- skupinami a záhonky kvętin nejpestrej- cenému, ne pouze taktem, ale více ších barev, kde umęlé vodotrysky svla- smyslem slova a dojmem, který text na zují bujnou zeleń peclivę pristrizených duši ciní, rízenému. Sami skladatelé na trávníkű, kde z umęle zalozených jezí- to rozlicnými pokyny: acc.:lerando, ri- rek rinou se pres navalené balvany na tenuto, ritardando a rűznými císly me- chvilleu spuštęné vodopády a kde to tronomu ci talctomęru poukazují, ovšem vše spojuje a dęlí zároveń nekonecná jen príbliznę a nedokonale, nebo všecky sít na pohled ledabylo spletených, ve odstíny duševního hnutí, jaké zpęv vy- skutecnosti ale presnę vymęrených sil- zaduje, naznaciti nestacilo by ani sto nic a cest, chodníkű a stezek a bęlost- znamének a pokynű tištęných. ným pískem vysypaných pęšinek. — Bez Jeden zkušený sbormistr (a byl to podobenství receno: I zpęv umęlý má P. T. p. predseda Obecné Jednoty Cy- nescíslné výtvary podivuhodné rozmani- rillské sám) pravil mi jednou : Já taktuji tosti a krásy a zasahuje kouzlem svýnt skoro kazdý takt jinak dle rythmu a do prerozlicných oborű nejen zivota tempa, jaké vyzaduje duch skladby, svętského ale i duchovního. Od prosté, textu i nápęvu. Yodmíukou takového jednohlasé písnę az k mohutným polyfo- prednesu ovšem jest, aby skladba byla nickým sborűm jest neprehledná stupnice tak dűkladnę nacvicena, by zpęváci více rozlicných tvarű zpęvného umęní, liší se na sbormistra nez do partesű hledęli však tyto tvary od tvarű zpęvu priroze- a kazdý jelio pokyn vystihnouti se sna- ného v nejedné prícinę. zili i dovedli. Yrednę stárím. Zpęv umęlý mladší Po této odbocce o taktu všimęme jest zpęvu prirozeného. Postup byl asi si jen ještę jedné príbuznosti mezi cho- tento: Prirozeným nadáním zpíval clovęk rálem a písní národní. »Píseń národní, nejprve takovou radu vyšších a nizších praví Stecker v témz spise (str. 14S.) tonű, která sluchu lahodí. Teprv pozdęji jest výrazem citű celého národa a nikoliv pozoroval, ze jest jakýsi pomęr mezi citű individuálních« — nikoliv citű jed- tęmi ritzuými tony, ze osmý tou v stupnici notlivce. Co totiz vlozeno clo písnę prirozené vyzaduje dvakrát tolik záchvęvíi ttároduí, vyrostlo jaksi z duše ne jedno- cili vin zvukových ttez ton první, ze tlivého clovęka, ale z duše všech prí- v té pi-iroz~né stupnici strídají se tony slušuíkit toho neb onoho národa, jest celé s pűltony, ze tyto pűltony mají jaksi ohlasem toho, co oni všickni dle v ní pevné, urcité místo, ze povaha ce- své národní povahy cítí a műze naopak lých tonű i jednotlivých pűltonű není snadno zas vniknouti úo srdce jejich, stejná, ze mozná sestaviti stupnici ze tam se ujmouti a utkvęti. A podobnę, samých pűltonű, ze soucasné znęní ne zcela podobnę jest chorál výrazem citű jakýchkoliv, ale jen jistých urcitých tonu celé církve sv. a nikoliv citű individuál- dává souzvuk libý a príjemný, ze záro- nícli, nikoliv citű jednotlivého krestaua, dek. tohoto souzvuku obsazen jest ve jest ozvęnou té vnitrní zboznosti, která znęní jednoho jediného tonu (coz patrno z povahy krestanské vyplývá a která nejlépe pri znęní velikého zvonu, v kte- jest a býti má majetkem všecli vęrícícli. rémzto znęní ozývá se ne pouze jeden | ||||
|