|
| ||||
| ||||
|
ton, ale celá rada tonű). Všecky tyto svátném a doprovází-li obęt mše sv.
a tisíceré jiné zkušenosti, jichz nabyl aneb nęjaký jiný úkon bohosluzebný. bystrý sluch ze zpęvu prirozeného, sesta- Zpęv duchovní jest podstatnou cástí vil potom dűvtip lidský v celou soustavu slavných sluzeb Bozích a doplńuje tu premnohých pravidel a zál:opii hudeb- sluzbu, kterou knęz koná u oltái•e. Sbor ních a kdyz potom zpíval a skládal, pęvecký jest tudíz v kostele ve vyšším k tęmto zákonűm hledęl, tęmi své na- smyslu úcastníkem obęti mše sv. nez dání rídil, dle tęch úchvatné nápęvy ostatní vęrící. Sbor pęvecký jest v ko- a souzvuky svého nadšení spravoval. stele jaksi zástupcem všech shromázclę- Ku zpęvu umęlému jest tedy treba zná- ných tam i neprítomnýcli osaduílcű, jest mosti tęchto pravidel hudebních a to jejich, abych talc rekl, vyslancem neb nejen skladateli ale i zpęváku. recníkem pred tvárí Beránka Bozího, G tolio jiz druhý rozdíl mezi zpęvem na oltári za nás se obętujícího. Sbor prirozeným a umęlým vvsvítá, totiz ten, pęvecký za lid a místo lidu knęzi odpo- ze zpęv umęlý není tak obecnę prístu- vídá, na místę lidu v nadšeném clivalo- pem jako zpęv prirozený. Nebo nemá zpęvu »Sláva na výsostech Boliu« po- kazdý prílezitost poznati do podrobna kracuje, na místę lidu víru svou radostnę aspoń nękteré z tęch pravidel, bez kte- v »Credo« vyznává a za ni dękuje, na rých zpęv umęlý obejíti se neműze. místę lidu s andęly »Svatý, svatý, svatý« Pravda, ze pouhá známost tęch pravidel prozpęvuje, na místę lidu prítomného po neciní ani ze skladatele ani ze zpęváka pozdvihování Syna Bozího slovy: »Po- umęlce a ze v ríši kráievice zpęvu ne- zehnaný, jenz prichází« vítá a pak pri stává se vynikajícím hodnostárem ten, »Agnus llei« jej za smilování a za mír kdo zákony hudební pouze zná, byt sebe a pokoj, jehoz svęt dáti neműze, trikrát podrobnęji a dokonaleji. To by byl hu- vroucnę prosí. Zpęvem sbor kostelní dební ucenec, nikoliv ale umęlec. Mimo nejen sám se mocllí ale téz posluchace známost pravidel hudebních jest treba k modlitbę a k takové povznešenosti zpęváku umęlci prirozené vlohy a té mysli povzbuzuje, která modlitbę a pre- vlohy nálezitého a pilného cviku. Jako svaté obęti jest pi•imęrena. Z toho patrno, o kazdém umęní, tak i o zpęvu platí, ze jal: pravdiva jsou slova: Kdo v kostele jen cvikem zdokonaluje se piirozené na- dobre zpívá, clvalcrát se modlí. Kdo dání. Bez cviku zádný umęlec. Bez cviku ducha svého v tajemné proudy posvát- není nadęje státi se v ríši zpęvu ani de- ného nadšení a srdecné zanícenosti po- sátníkem, nerku-li setníkem nebo plu- norí, také jiné k vroucnosti rozehreje kovníkem. -- Ale ani pouhý cvik k ná- a téz po stránce umęlecké úcelu svého lezitému provedení skladby nestací. Kdyby spíše dosáhne a pozadavkűm ]:raso- dovedl pęvec nejobtíznęjší radu tonű umným ku své i jiných radosti za dost vyzpívati dokonale, bez chyby, ale kdyby uciní. pri tom zpíval, jak ríkáme, bez ducha, Tretí rozdíl mezi zpęvem prirozeným bez procítęní, bez oduševnęní toho ná- a um lým jest ten, ze pri zpęvu umęlém pęvu a textu, který zpívá, nebyl by nepovstává obycejnę text a nápęv záro- výkon jeho dílem opravclu umęleckým. veń, jako pri zpęvu pi-irozeném, ze tedy Objasnęme si to jiným umęním. Herec nebývá skladatel nápęvu zároveń básní- divadelní, chce-li podati hru správnou, kem, nýbrz ze hudební umęlec skládá musí vmysliti a taki•ka vzíti se do té nápęv obycejnę na slova cizí, ze my- osoby, kterou predstavuje, musí nám po- šlénlcu, kterou nękdo jiný v básni jen jaksi valiu její a zpiisoby její sám na sobę nakreslil, hudebnę barvami okrašluje. znázorniti. Podobnę treba pęvci vmy- Jiný rozdíl mezi zpęvem prirozeným sliti a takrka vzíti se v tu náladu, která a umęlým jest, ze zpęv prirozený, jak ovládala duši skladatele, kdyz ten neb jsme jiz slyšeli, jest obycejnę jednohlasý, onen nápęv skládal a tou náladou odu- umęlý naproti tomu bud jedno- neb více- ševnęn býti má zpęv právę tehdy, kdyz hlasý. Jsou také národní zpęvy nękdy se prednáší. To platí o umęlém zpęvu vícehlasé, na pr. známé vánocní koledy svętském i cíuchovním. Zpęv duchovní drotarű aneb zpęvy alpských pastýrű, jest povahou svou modlitba a vyzaduje však více nez dvouhlasé málo kdy tudíz tytéz vlastnosti jako modlitba, tu- bývají a souzvukem tercií obycejnę se téz vroucnost, srdecnost, pokoru, po- spokojují Za to zpęv umęlý prerozma- zornost a sebranost mysli jako modlitba, nitým sestavením rozlicných al:l:ordíi a to tím více, koná-li se na místę po- souzvucných i lichozvucných v molnitné | ||||
|