|
| ||||
| ||||
|
sbory vzrűsti, ale téz nejjemnęjší okra- zpęv sborový mimo jiné pűvaby, a krás}'
sou jednoduché melodie býti műze. — i tu neocenitelnou vlastnost do sebe, ze Zpcv sborový jest bud t. zv. homofonuí poskytuje piílezitost lcu vzájemnému neb polyfonní. Uueu v tom zálezí, ze zušlechtęní povahy a ]cu vytríbení vkusu jeden hlas ve sboru, pravidelnę soprán ne pouze umęleckého ale i spolecenského. neb první tenor, jest jaksi virdcem všech Po tomto povšechném pohledu ua ostatními, ze jemu podrízeny jsou hlasy divulcrásnou veleríši carodęje zpęvu zbývá ostatní a onen první hlas asi tak dopro- mi ku honci omluviti pocátek, totiz teti vázejí, jako varhany jednohlasou píseń podivný pohádkový název, kterým jsem kostelní. Pri zpęvu polyfonním má kazdý prednášku svoji olilásil. Chtęljsem jednak lilas svou témęr saurostatnou melodii, --- priznávám se k ošemetnému tomu icterá s meloclienii ostatníci lilasű tak ouskolcu -- prilákati do letošní valné se proplítá, ze spolu s nimi tam, kde liromady trochu více clenu a posluchacű vespolek se stýkají, príjemné souzvuky nez jicli bylo vloni — a to se mi patrnę tvorí. podarilo — a za druhé chtęl jsem po- Do poclrobna jednotlivé druhy zpęvu liádkovým lícením ríše zpęvu oziviti sucho- sborovélio a solovélio líciti dloulio by párnou odpovęd na otázku : Kolikerý nás zdrzelo a také celkem málo nám jest zpęv? Nebo to jediné bylo mým úce- prospęlo; lépe jest pęknou skladbu pęknę lem pokracovati v prednášce lońské, a prednesenou slyšeti, nez o ní sebe pęk- jalco jsme tenkrát odpovęcT hledali na nęjší reci vésti. otázku: Co jest zpęv? talc dnes objas- jen tuto poznámku ještę pripojuji niti jsem hledęl otázku: Kolikerý jest Verpęvu sborovém nemá vycvicený zpęv? Prostę a suše receno: Dvojí, bud zpęvák takovou prílezitost se vyzname- prirozený neb umęlý; obojí pak jest dle nati jako ve zpęvu solovém; má ale za predmętu, který se opęvuje, bud ducliovní to ve zpęvu sborovém prílezitost ukázati, neb svętský. Zpęv umęlý jest nad to bud zc dovede víc nez se vyznamenati, ze jedno- neb vicelilasý a tento bucí' homo- totiz dovede slcromným býti. Kdyz pred fonní neb polyfonní. Tot jest v krátkosti nękolika léty provozovaly se ve `v ídni celý obsah dnešního mého povídání a o liudební a divadelní výstavę zápasy roucho poliádkové bylo jen nepodarená pęvcű rozlicných národű, prišlo tam jeho okrasa. z Hollanclska asi 3o zpęváku, z nichz Nęco pravdy na té pohádce ale snad kazdý tak dokonale ovládal svou írloliu, prece bylo. Vzdyt se ríká: Není šprochu, ze snadno i solové zpęvy molil predtiá- aby nebylo pravdy trocliu. A ta špetka šeti. Ale kdyz zpíval ve sboru, tu prec pravdy jest asi tahle: Co jest kvęt rost- kazdý tak podríditi dovedl svűj lilas linstvu, to jest zpęv naší reci a našemu zpęvu sborovému, ze zádný nad jinélio zivotu. Kvęt jen casem a jen na krátko nevynikal a pr•cc také zádný v celku se nádherným rouchem svým odívá ríši neztrácel. Tím se stalo, ze tęch 30 zpę- rostlinstva a podobnę i zpęv není oby- vákű talc moliutný dovedli vytvoriti cejným, všedním rouchem reci naší — zpęv sborový, ze se zdálo, jakoby jicli tím jest prízvuk — ale abych tak rekl ne 3o, ale nejménę Ioo najednou zpívalo. rouchem svátecním, slavnostním. "Zpęv — Ve sboru jest ušleclitilé skromnosti męní aspoti na chvilku pozemské údolí z dvojí príciny treba, prednę proto, aby v ráj a lidi ve tvory málo menší andęlű clen sboru, kdyz casem mínęní jelio a hlas lidský v rec bytostí z nadpozem- s itsudkem zkušeného sbormistra se ne- ské ríše. Kamkoliv pohlédne králevic srovnává, neválial prednost dáti my- zpęv, tam jakási svátecní nálada zmoc- šléuce a vűli sbormistrovę a za druhé iiuje se duše liclské, tam jasní se ducli proto, aby lido ve zpęvu více zkušen, a prchají temné chmury kazdoclentiícli dovedl i svűj lilas i svou lepší zrucnost trudii a starostí, a mysl naše jako ten tak ovlácíati, by jej více tęšilo, ze ve slcrivánel; vznáší se v hraje cistšího sboru hlas jelio s ostatními lilasy v ladný vzduchu a jasnęjšího svitu, v modravý celek splývá, nez ze lilasem a umęním azur sluncem ozárené klenby nebeské. nad jiné vyniká. Zkušený a zrucný zpę- To platí zejména o zpęvu duchovním. vák má mimo to ve sboru prílezitost Tento zpęv pripomíná nám onen stálý nejednu prokázati ocliotu a sluzbu slab- ples, který ozývá se v blazeném sídle ším kollebirm svým, kdyz hlasem svým vęcného míru a pokoje. A snad jest je vede a šetrným laskavým zpűsobem právę ta vloha a to prirozené nadání, na cliyby jejicli je upozorní. "Tak má ze dovede clovęk slova svá a modlitbu | ||||
|