|
| ||||
| ||||
|
41
nežli doma i při velmi bedlivém a pilném čtení a studováni za celý půl leta přiučiti se může. Očekávajíce s jistotou do bud o u c f h o č í s 1 a z místa korrpetentnfho zpráv obšírnějších, o programu hudebním pašijového týhodnu prozatím jen tolik sdělujeme, že od smrtelné neděle až do bílé soboty incl. v řadě skladeb zastoupena byla jmena následujících skladatelů starých: Palestrina, Orlandus Lassus, Vittoria, G. Croce, Viadana, Z o i l o , Ferrario, Gallus, Ros e tt i. „Miserere” po Laudes dávalo se každého dne jiné: ve středu od G a l l u s - a , ve čtvrtek od Bai, v pátek od Allegri-ho. Jistí hosté zastihli v Olomoucí pouze poslední již z dlouhé řady produkcí a píší o ní takto : Ku zvelebení služby Boží jak velice přispívá zdařilý zpěv v církevním v duchu církve katolické konaný, o tom přesvědčili jsme se byvše přítomni slavným službám Božím o třetí svátek velkonoční v metropolitním chrámu Olomouckém konaným. Za řízení slavného Křížkovského provozoval sbor téhož chrámu pěvěcký mši Gallusovu a to způsobem tak mistrně dovedným, že tajili jsme v sobě dech při naslouchání zvukům tak dojemným. Tu bylo nám obdivovati i jemnost i ráznost i určitost i překrásný soulad v pronášení tonů i slov. V pravdě to hudba upomínající na zpěv nebeštanů. A předce to byla poslední z dlouhé řady produkcí církevních zpěvů od květné ne-děle až do posledního svátku velkonočního konaných. Nedivili jsme se tudy, že právě v ty dny metropolita olomoucký uměje oceniti zásluhy slavného skladatele a práce neunavné co ředitele kůru zvláštním způsobem právě v tomto čase vyznamenal jej. Bylot zajisté slavnému metropolitovi útěchou, že ne nadarmo povolal výtečného Křížkovského z úkrytu klášterního a svěřil mu řízení sboru při chrámu metropolitním. Z diecéme Kraloh radecl~é Z Poděbrad Dlouho jsem již nedal o sobě nic vědět, však jsem proto nezahálel. V krátkosti Vám sděluji, že jsem dvakrát v adventu zpíval Wittovu Missa Exultet a jednou Salve Regina Stehlovu, vždy dvojhlasně. Budete snad diviti se, že jeri dvojhlasně ; inu nemáme v celých Poděbradech ani tenoristu ani bassistu. Pro-vedení bylo dobré, pěkně odstitiované, dobře deklamované. Ovšem dvojhlasný zpěv není tak piný, jako čtyrhlasný ; ale vyklepme sobě zpěváka z rukávu. V postě jsem nezpí al nic, jelikož nejsem dostatečně podporován. Milí bratří v duchovní správě, namáhejte se dost pro hudbu, vlastně zpěv kostelní, a dostane se Vám na cti utrhání, podezřívání, podkládání nekalých úmyslů se žáky a žákyněmi, kladeni rozličných překážek a podobné. Mnohý z Vás zajisté tak již zakusil. Jenom něco uvedu. U dvéří chrámových vyvěsil jsem tabulku, kam se zastrčí na každý den v týdnu píseň s udanou stránkou ze zpěvníku. Lístky ty mně ně-jaký dospělý a rozumný dareba po třikráte vytahal; a ne snad písně neznámé, ale obyčejně zpívané. Co tomu říkáte? A tak bych mohl ještě více věcí Vám předložit. — V únoru jsem obdržel Wittovo Stabat Mater, dám do ruky mým zpěváčkům, začnu hrát průvod a ejhle, k mému podiveni lehce a jistě zpívali z listu. I umínil jsem si ve svatém týdnu to provésti. Ale jak? Zpěváka není v Poděbradech? Psal jsem tedy vůkolnfm pp. učitelům, z nichž tři dobrou hodinu do Poděbrad mají. A hle dostavili se na tři zkoušky, a tak jsme s pomocí Boží připravili se na veliký Pátek. Po 6. hodině zahrál jsem praeludium na harmonium v C mol od W. Kothe-a, pak po krátké přestávce začali jsme Stabat Mater. Řídil jsem sám, nemohu tudíž o sobě kritiku, dáti, tolik ale mohu říci, že jsem spokojen. Ovšem nebylo tak přednešeno, jako od sborů pražských, předce ale dojem, jak se mi řeklo, byl taký, že mnozí k slzám pohnuti byli; to mi dostačí. Bylo nás ve sboru 12. Alty (3) byly trochu slabé, než L21etá děvčátka nemohou ještě sihrě vyniknout, přece ale verš: ,Juxta trucem" pěkně přednesla jako jedněmi ústy (pro slabost hlasů nechal jsem všecky zpívat). Celkern zpívalo se s citem a na zpěváky mužské působilo ; slíbilit, kdykoliv budu žádati, že rádi přijdou. Kdyby mne neosvěžila chut žáků ku zpěvu, jejich po-kroky, neměl bych věru jiné odměny žádné a sklesl bych v nečinnost; to však dodá vždy nové síly k další práci. *) Ku konci nemohu opomenouti vyslovit vřelý dík pp. učitelům za jejich horlivé do-stavení se a p. Polanskému za neunavné do-provázení na harmonium. BZažej Šrunert. *) (Jím obtížnější štěpování, tím chutnější ovoce t Peci. | ||||
|