|
| ||||
| ||||
|
7~a»
,, tt YR 1 L pro katolickou h1idbn posv~tllou v Cechách, na Moravę a ve Slezsku, zároveń OnGAS OSEGZÉ JUNOxY CTR=SZÉ. .Majitel, vydavatel a redaktor: 1898, Rocllík XXV. F. J. LEHNER. Císlo 3, a 4, (~,It umuunw.ptd1U1 11111111mmun1111111 Un1,U111 PUm11 1111[11nmrnnn1U1 11nnnnnm111111n nnnnnrrs i t 1 , 1 1 i n!1 f1 i 1 1 ,1 i t 1 1 1 11r11u11n1m11111111t+111 1111m1t11› › O mešních zpęvech. (Pokracování.) IV. Sanctus napinęn jest dýmem.« (Is. 6, i—S). Ten- týz hlas slyšel sv. Jan ve svém zjevení. »Sanctus, Sanctus, Sanctus Do- (4, S). On obsahuje nejprve hold nejsvę- ininus Deus Sabaoth. Pleni sunt tęjší Trojici, potom ale obzvláštę chválu coeli et terra gloria tu a. Ho- vynikající vlastnosti Bozí bytnosti. Bozí sanna in excelsis. Benedictus, totiz svatosti. qui venit in nomine Domini. Ho- Co se v nebi hlavnę na Bohu cliválí sanna in excelsis!« »Svatý, svatý, a velebí, jest jeho s v a t o s t. (Bossuet), svatý Hospodin, Bűh zástupűv. Svatost jest skutecnę nejvętší mezi všemi Plná jsou nebesa i zemę slávy vlastnostmi Bozími, Svatost klade meze Tvé. Hosanna na výsostech. Po- všem vlastnostem Bozím v jejich pűso- zehnaný, jenz se bére ve jménu bení. Jeho všemoc, jeho dobrota, jeho Pánę. Hosanna na výsostech.« milosrdenství jsou, jakkoliv v sobę ne- Tento neobycejnę vznešený vítęzo- konecny a bez mezí, prece na venek ve slavný zpęv obsahuje nejprve oslavu nej- svém pűsobení konecny a obmezeny, to svętęjší Trojice skrze andęly, procez se jest, Bűh jich uzívá toliko, pokud se to nazývá »hymnus serafinű«, »hymnus an- srovnává s jeho svatostí. Bez svatosti dęlský« nebo »trikrátsvatý«; za druhé mohla by býti jeho všemohoucnost libo- oslavu Messiáše skrze ústa vęrících (cum viilí, prozretelnost chytrostí, spravedl- quibus et nostras voces), a proto se jme- nost tvrdosti, milosrdnost slabosti; ale nuje .»zpęv triumfní«. svatost dává všem ostatním vlastnostem, Px v n í cástka, »trikrátsvatý«, jest co se týce jejich pűsobení na venek, míru vzata s malými zmęnami z onoho veleb- a dokonalost. Proto neprozpęvují blazení ného vidęní proroka lsaiáše, které do- serafové ve své andęlské reci trikráte slovnę zní: »Vidęl jsem Pána sedícího mocný, trikráte moudrý, trikráte dobro- na trűnu vysokém a vyzdvizeném: a vęci tivý, nýbrz trikráte svatý. ty, kteréz pod ním byly, naplńovaly Vnitrní sláva (svatost) Bozí, která chrám. Serafínové stáli nad ním: šest jest pro nás neviditelna, objevila se v jeho krídel męl jeden a šest krídel druhý : dílech a proto ke »trikráte svatý« pojí dvęma zastírali tvár svou a dvęma za- se slova: »Plná jsou nebesa i zemę stírali nohy své, a dvęma létali. A volali slávy Tvé«: »Pleni sunt coeli et jeden l.; druliému a ríkali: Svatý, svatý, t e r r a g l o r i a t u a. « Nebesa i zemę, to svatý, Hospodin Bűli zástupűv, piná jest jest, obloha a obęznice, kterou obýváme. všecka zemę slávy jeho. A polinuly se »Nebesa vypravují slávu Bozí, a dílo podvoje verejí od hlasu volajícího, a d%m rukou jeho zvęstuje obloha.« ('T. iS, 2). | ||||
|