|
| ||||
| ||||
|
— 2I
clo konce 3. století, n o v á pak od 3. sto- tak, jak dobrý znalec a prítel cltorálu letí se vzmáhala, az starou zapudila. Ve humoristicky praví: »S o c i a 1 i s m u s v e staré latinę męla kazdá slabika presnę zpęeę. Rovnost beze svobody.«*) vymęrenu délku svou; jedna byla dlouhá, ~) Nová škola podrzela trojí druh jiná krátká a ještę jiná prostrední; kazdé not: longa, brevis a semibrevis slovo męlo svűj prízvuk; prízvucná sla- nazvaných. K cemu však ho podrzela, bika, at byla dlouhá ci krátká, se pro- kdyz prece zakazuje, by zádná' ton se nášela povýšeným zpęvným zvukem: ale neprodluzoval a tím stanoví pro všecky pouze pro prízvuk se prízvucka ne- tony trvání stejné? prodluzovala. Praví vzdęlaní Rímané -,) Nová škola tvrdí : R y t h m u s cho- velmi jemnę rozlišovali krátké slabiky rálový budiz volný jako proud svaté ode dlouhých, prízvucné od neprízvucných výmluvnosti bez prekázky plynoucí. a tak znęla rec jejich jako krásný milými A plyne skutecnę ten nový chorál tak zmęnami protkaný zpęv. Nez ménę vzdę- bez pi ckázky, kdyz se mu stanoví hráz laným Rimanűm na predmęstích a na tím, ze se prikazuje, by všecky tony venkovę se zdálo tak ítzkostlivé rozli- stejnę dlouho trvaly a zádný onic šováni dlouhých od krátkých príliš ti- delší ani kratší nebyl, nez druhý ? tęrným býti; oni dbali hlavnę slabik prí- b) Nová škola zakazuje, by se nedbalo avucuých. A kdyz ve 3. a hlavnę ve délky not, sice ze by se chorál stal 4. století cizí národové území rímské zpęvem moderním v takty rozdęl e- opanovali a jazyk latinský prijali, vší- n ý m. I tázeme se: Co se vice kloní mali si také lilavuę slabik prízvucných, k taktovanému chorálu? Melodie, jejichz ba oni uz víibec nedbali clélkv slabik ve noty sice jsou r ii z n ę d l o u h y, ale tak staré latinę predepsané, nýbrz pravidlem ze ráznost této jejich délky není mate- prízvucnou slabiku zároveti prodlu- maticky pravidelna : ci melodie, jejiz z o v a 1 i, tak ze této nové latinę NIarius všechny noty jsou stejnę dlouhé cili V i c t o r i n u s, latinský gramatik 4. sto- podle urcitęjšího výmęru jeclnoho z prí- letí, stanoví pravidlo: »Arsis est elatio vrzencű nové školy samé noty c t v r- t e m p o r i s, sofii, vocis; thesis depositio t o v é? Jak jednotvárnv byly by melodie et quaedam coutractio syllabarum« cili slozené ze samých tonű ctvrtových ! Zdaz po cesku: »Prízvuk je prodlouzení takové melodie neznázortiují tikání ký- d o b y, zvýšení tonu (ovšem jenom v reci vadla hodinového ? Zdaz se právem ta- ne v melodickém zpęvu) a sesíleni hlasu.« *) kové theorii neposmívá kdosi veršíkem: Pravidla pak staré latiny o dlouhých a krátkých slabikách v nové latinę jen Post multum tictac potud si všímali, pokud ve vice nez dvou- Obierunt Jacob et Isaac? slabicných slovech jimi urcovali místo Zdaz není lepší theorie, která se prízvuku. Ostatek pak se naporád slabika v praksi sko ro všude pro vádí, prízvucná prodluzovala a ostatní slabiky- podle níz se s authentickým vydáním téhoz slova se zkracovaly, lléll:a prí- knih liturgických rozlišuji 1 o n g a, b r e v i s zvucné slabiky n e b y l a ovšem pro všecky a s e m i b r e v i s, treba se jim nepripisoval prízvucné absolutnę stejna, nýbrz prí- vzájemný pomęr jako i zvucná slabika byla r e 1 a t i v n ę k ostat- Ovšem nepopíráme, ze nękdo z asce- ním slabikám svého slova d e 1 š í. Kdyz tických úmyslű műze libovolnę chorál pak ve století 6. R e li o r Veliký své zpívati, ba — jakoz se skutecnę událo — melodie skládal, byla uz tato nová latina i melodie chorální úpinę pominouti a úpinę zdomácnęla a opanovala ve smý- celý na pi-. mešní text chorálu na jednom šlení a názorech Rímanű tak, ze R e h o r jediném hlubokém tonu recitovati. Ale i co do prízvuku i co do délky slabik co tomu onomu je prostrcdkem na do- musil se ríditi jejími pravidly. sazenou ascetického úcelu, to se prece Uz tato okolnost zrazuje od nové nesmí vnucovati a vystavovati jako vzor deklamace chorálu. Ale mimo to jsou zpęvu chorálního, odpovídající jedinę i jiné závazné dávody, které proti ní duchu a predpisűm církve všeobecné. svędcí: Chceme se tedy pridrzeti chorálu li- a) Nová škola clice, by se v chorálu turgickými knihami církví všeobecnou zádný ton neprodluzoval, cili stanoví, by úrednę zavedeného; chceme pak i v praksi všecky stejnę dlouho trvaly; je to rozlišovati trojí druh tonu co do délky *~ Ib. 26. *) Ib. str. 37. | ||||
|