|
| ||||
| ||||
|
— 25 —
Co se r e c i t a c e týce, dovolte slovo toto : anYe lucife - - rum ge-nu -i te. Velmi casto se nyní recituje s prűvo- nebo: votum in Je-ru - sa -lem. dem varhan. V té prícinę myslím, ze Prospęjí v této vęci ovšem pravidla dvou vęcí treba dbáti: Neprízvucná po prízvucné ná- i. aby byl prűvod co nejjednodušší, sledující zpívá se na stejném 2. aby se varhaník naprosto rídil ryth- tonu s prízvucnou, nepresahu- mem recitujícího zpęváka. je-li interval sekundy; jinak se Co se prvního týce, sezná kazdý, ze neprízvucná zpívá tonem násle- tuze slozitý prűvod recitujícího zpęváka d u j í c í m, jehoz krásné toho príklady mate a mine se svým úcelem. máme, jalo pripomíná H a b e r 1, v offi- Co se druhého týká, nemohu pocho- cielních lcniliách provedeny : piti, kterak by se shodl varhaníkc reci- tujícího provázející, kdyz by kazdý jiným rythmem postupoval. I divím se v té prícinę pravidlu, které De-o grá-ti - as. Vírgi -. ni. napsal S c li i 1 d k n e c h t ve svých »Reci- Jak dojemný je zpęv zalmű, kdyz tations-Kadenzen. »V a r h a n í k n e c h t celý sbor pęvcii jako jednęmi ústy bez oliledu na rythmus zpęváka stejnę vystupuje a sestupuje ; jak ohyzdný recitujícího hraje svou porád však je, kdyz pęvci v této prícinę od dále rytlimem svým; jenom dbej, sebe se odcházejí ! Nedalo by se v této abys s recitujícím zároveń skon- prícinę dojíti jednoty? Snad by prece cil! bylo lze vydati obycejnęjší zalmy DIá-li býti prűvod recitace estheti- v sešitę s rozdęlenými pod melodií cký, musí se rythmus jeho ríditi rytli- slabikami ! Snad by práce taková mohla mem recitace; hlavnę pak jest dbáti, vyjíti za rízení slavné »Obecné jednoty by se ve prűvodu nezacínal nový akkord Cyrillské«. Náklad za ni by nebyl tak význacný na lehkou neprízvucnou sla- ohromný, ze by ho nebylo lze (snad biku recitace. subskripcí zaruciti a pak) zapraviti, zvlá- Hlavní pravidla deklamace chorálu štę, uvázi-li se, jak mnoho by se takovou týkají se vętšinou i ostatního zpęvu la- prací k oslavę Bozí prispęlo ! tinského, a netreba mi ve práci této, Ještę v jiné pricinę by byla zádoucí kde dbám hlavnę deklamace jako umęní shoda v psalmodii. Jak známo, pripadají zpęvákovę, jiných ovšem predűlezitýcli casto v nękterých zalmových tonech pravidel týkajících se deklamace jako dvę neb více not na jednu slabiku. Smíme umęní skladatelova vykládati. je nękdy rozdęliti ci ne ? H a b e r 1 sta- Z téze príciny nebudu se šíriti o de- noví jenom, ze 3. a 4. nota od konce klamaci hudební ceské, jenom odpo- pri finale i. tonu VI. musí zűstati spo- rucuji v této prícinę pojednání 1:1 i š k y jeny nad jednou slabikou.L toho bych Krásnohorské v Hudebních li- soudil, ze ostatní skupiny not lze rozdę- s t e c h z r. 1871 a rozpravu O t. H o- lovati ; ale ze v této prícinę dosud není stinského »O ceské deklamaci stejného názoru, műze se kazdý pre- hudební«, Praha, 1885. Ale prece se svędciti uz, kdyz se nękolilcerí zpęváci nemohu nezmíniti o vęci, která mnę sejdou na polireb a zpívají »de profun- velmi na srdci lezí. dis«, jedni zpívají: Kazdý jazyk má s v é h o ducha, s v o u povahu, s v é zvláštnosti. Zvláštní a pod- statnou vlastností našeho milého jazyka de profundis ... ad te Du - mi - ne ceského je pravidlo: H l a v n í prízvuk kazdého slova je na p r v n í jeho slabice. jiní Této vlastnosti musí dbáti skladatel Hu- dební, chce-li, by jeho skladby byly ceské a on skladatelem ceským. de profundis ... ad te Doo - mi-ne atd. A prece se u nás tohoto pravidla na I v té prícinę tedy je shoda velezá- mnoze nedbá. Nechci rozebírati skladeb doucí, a bylo by jí mozno týmz zpűso- jednotlivých zevrubnę aniz mnę úkol bem, jak svrchu o mediaci a finale re- tento pripadá, kdyz jsem sobę vlastnę ceno, dojíti. Tolik uznávám za palcivou vytkl, mluviti o deklamaci jakozto umęní otázku v psalmodii. zpęvákovę. ale prece se nemohu zdrzeti, | ||||
|