|
| ||||
| ||||
|
— 20 —
bycli se nezmínil zase o p s a 1 m o a nrsnlí se zpívati : a o invokacicli v litaniích. Nedá se upríti, ze zpęv lidový je vy- chovávací cinitel nad míru dűlezitý, ze jerároveń prostredkem velemocným Spa-siz, ú Pa - ne, lid svűj k udrzování a osvęzováni ducha nábozen- ského ve farnosti. 'Musíme si lio všímati Mimo to je dbáti i pi-i litaniích pra- vidla svrchu uvedenélio o slabice neprí- a to tím horlivéji, cím více za našich casii slušný zpęv lidový viibec bývá od- zvucné následující po prízvucné -- takze je správno zpívati : strkován; musíme si ho všímati potud, aby byl skutecnę zpęvem ceským, v ce- ském ducliu s pí-ízvulcem ceským slozen a zpíván. Sva - tý Fi - li - pe Lid náš ráci zpívá zalmy, kdykoli se Sva - tý Fran-ti - šku mu to povoluje pri soukromé pobozno- Sva - tý Barabá - ši sti, jazykem ceským. V zalmovém tonu zavádęjí i »Té Bolia clivalíme<,. I jest Vűbec dbejme všude prízvuku našelia dbáti toho, by tv zalmy a to »Tę Boha ceského a budeme i ve chrámech ceské chválíme« bylo ceské: nesmí se tedy po zpęvy zpívati cesky. latinsku zpívati Dospęl jsem ku konci své prednášky. 1 nemám nez jedno slovo povzbuzení a to známé: l_pcvem k srdci, srd- E c e m k v 1 a s t i !I_pívejme tak, aby zpęv Tę Bo - ha chvá-lí - me náš pronikal az lc srdci posluchacű našich! Te De-um lan -da -mus Chceme-li však zpívati 1: s r d c i, musí nýbrz po ceslcu takto: s r d c e naše lnouti lc (Boliu, církvi a) v l a s t i. Jenom pęvec pęjici ze srdce preje k srdci. 4 —o —~ '—•=0 Nuze snazme se, abychom pęli ze Tę Bo - ha ohvá-lí - mc srdce : ze srdce láskou horícího k Bohu, je treba i pri c e s k ý c h zalmech dbáti církvi a vlasti a pak clokázenle zpęvem intonace in pausa correpta jako: svým, ze i hudba církevní reformovaná prispívá męrou nemalou na osvęienou citu nábozenského a tím právę vlaste- neckélio, na vzbuzenou, osvęzenou a udr- Sl)a-siz, ú Pa - ne, lid svűj zenou lásky k Boliu, církvi a vlasti O výchovę mládeze hudební. Píše Jan Ev. Zelinka. (Pokracování a dokoncení.) Kdyby ale si.utecnę nęco opravdu Spatruje-li kdo vrchol dokonalosti zralého, nęco prirozeného krásna, nęco v tom, kdyz v hledání efektű tak daleko více nez pouhý pokus podán byl,*) nęco, se krácí, ze treba sopránu s -é, nebo aby hudba církevní pp. soudcű našich kdyz v inotettu harmonisována jest ve alespoń byla nęcím více nez 111 e dán í m hlase stredním piseń národní, tomu od~ e fe k t ű, pak rádi bycliom pi-iucili se a povíme, ze pravý umęlec vládne pro- byli presvędceni, ze cesta naše pochy- st~edky jednoduchými tak bezpecnę, ze benou jest. Dosud však nęco podobného úcelu s\ ého dosáline. Príkladű neuvádím nevidíme, ba naopak onen kacerovaný prozatím, ponęvadz nikoho, kdo pracuje, IZampis, pohanęný avšai: zbozný Molitor, odsuzovati není slušuo (jal: se to jiz Cainer a j. více rekli, nez všiclini naši jinde stalo.) vęhlasní soudcové dohromady az dosud U tom, jakou liudba cirkeviií býti u1á, dokázali. mluvilo se jiz mnolio, a všichni, ktei•í *j Výminecnc Tre,,lerűv op. 4., o nęmz v císle o tomto thematu premýšleli prišli di•íve 11. a 13. m. r. zmínka se dęje, pak Steckerova ci pozdęji k cíli, ze predevším ona hudba mše slavnostní, hohnzel rovnęz neprístupná. církevní pravou snouti má, která podob- | ||||
|