|
| ||||
| ||||
|
?% —
ností a duchovní príbuzností se zpęvem Samozrejmo jest, ze »Crucitixus á la chorálním vykázati se műze. Lotti, nebo núi á la »Papae Marcelli« Uvázíme-li ale, jak nedostatecné jsou nikdo dnes psáti nebude ani nenapíše. hmotné prostredky, kterými tento obor Ale tak jako naucili se skladatelé novo- umęní hudebuílio na mnoze vládnouti dobých dęl vokálních od mistrű starých musí, k tomu pak ještę jaké opatrnosti zásadę, ze více stejných závęrű za sebou treba pí-i volbę skladby moderní, kterou mdle pűsobí, tak jako osvojili sobę ba- provésti hodláme na kűru chrámovém, rokní nepękný ochetus (t. j. trhání slov), dospęjeme k náhledu, jalo nesnadným naucí se i zacházeti s textem církevním, úlcolem jest býti vládcem hűru. K tomu obrátí-li k tomuto nejprednęjšimu cini- nestací precísti nękolik partitur nebo teli veškerou pozornost hudebnę-dekla- radu spisű sebe dílkladnęjšfclt. lde právo matoruí. promluviti o vęci má pouze osoba, která Pravidla zádná stavęti nelne. Fanta- dobrým základním studiem a mnolioletou sie skladatelova razí sobę sama cestu. prací vykázati se műze. Mnohá skladba V usporádání testu církevního lezí však uevynilcá snad volbou duchapiných pro- nedotlznutelný zálcon. stredkű, práce její hudební však i n á- Úkolem skladatele jest, aby myšlénku t a d a jest skutecnę takovou, ze maoliou hudební za ílcelem aby pűsobila, v pravý skladbu klassicl.ou mnoliokráte nahradí cas a na pravém místę uvedl. Ponęvadz na kűru chrámovém. Ponęvadz základní pak slovo jest víldcem myšlének, slovo myšlénka kazdé skladby náladu stanoví, vyzadující roucha iiucíebního treba jedno- primlouvám se rozhodnę, aby ve skladbę cluciiého ale v kazdém oliledu prostého církevní neuzívalo se IIlot1VÚ proskribo- titęrnosti a svętáctví, máme zkušenosti, vaných. Nehledáme ve skladbę ten ci ze skladba menšího obsaliu hudebníiio onen zvláštní obrat nebo akord, církev- mnohdy vętší má cenu nez bohatę vy- nost nesídlí v diatonice neb chromatice šiiorená skladba s textem rozháranę jedinę, ale v náladę skladby samé. v hudbu vsunutým, nebo dokonce skladba Oprávnęnou cení výtka, ze smęr ob- upravená z motivu ze svętské liudbv rodný, jinak vítaný a zásluzný zanevrel príliš známých.') na všecky nové prostredky lludební. Podotknutí, ze jednoduchá skladba Spíše místuou byla by poznámka, ze dobre zpívaná více prospęje nez která- moderní ony prostredky pi•ispűsobeny koliv skladba s jménem iaasil.a, který nejsou namnoze hudbę církevní. na jiném poli s ílspęchem pracoval, na- lezne i zde místa. Netreba snad zvlášt O úpravę prosti•edicíl liudebnícii na uvádęti doklad, ze kdyby rozkazű stá- poli hudby církevní mozno pouze pouciti valo, aby všude provozovaly se skladby se ze skladeb starol.lasické doby Yale- velikolepé, efektní, octla by se Hudba striuské. V prvé radę, pokud slovy vy- cirl.evni na témz scestí, kde dríve byla. líciti lze, padá zde na váhu jedno 1 i- Úpadek nezavinil velenadaný Fiilirer, aui tost práce hudební. Jedno vyplývá Schiedermayer, Biihler, ani Ldokoliv jiný, z druhého. Všecky sílcastnęué hlasy jak myhię se nám rozumí, ale úpadku navzájem podávají sobę slova církevní, prícinou byla doba nepríznivá, doba tou- at dęje se tak v práci polyfonní nebo zící po efektu, ku kterémuz nedostávalo homofonní, nikde nevidíte chvatného se prostredkű hmotných i mravních No- odbývání textű sebe delších. vým jest to dokladem, ze potrebujeme Význam slabik prízvucných podporo- nejen všestrannę a dilkladuę odbornę ván jest proudem melismatických skupin vzdęlaných i prakticky zkušeuýcli funkcio- tonových a zamezuje opakování slov. nárű kűru chrámovýcli, ale téz dosta- Namnoze stoupá vęta luldební dle vý- tecných prosti-edkű hmotných. znamu slov úcinnou gradací v nękterém Ve skladbách svrchu jmenovaných lilase nebo ve všech sílcastnęných. Po našich i cizícli skladatelű na kűrech na- motivech krátkých, úsecuýcli není nikde šicli zdomácnęlých srostla fantasie s vý- aui stopy. znamem slova. Na prvý pohled poznáte, Prícina, proc skladby ty pűsobí jako ze studium mistrű doby, kdy hudba cír- zivoucí ornameatil.a, nespocívá jedinę kevní v rozkvętu se nacházela, nebylo v prevládající diatonice, ale v uhlaze- nosti práce samé, v umírnęnosti zachá- Výtka, ze nękdo psal skladbu v slohu dia- tonickém po spűsobu starých, jest nemístnou. Męl zení s textem církevním a v celkové snad týz skladatel psáti po spűsobu scény pod- náladę jednolitých vęt. loudníkű z operu ,Carmenp nebo pod.? | ||||
|