|
| ||||
| ||||
|
-28
zde vęci vedlejší. Jediný z našich mistrű, kam nejménę se hodi — do chrámu. geniální Fr. Z. Skuherský, vyhybal se Kdyz klidí úsmęšek plody jako jsou Wit- názorűm tęm, coz ve skladbách jmeno- tova »Septimi toni«, v jejíz program za- vaných (zejména ve vętách liomofonnícli) tahají i Missa »Salve Regina« a téhoz neradi postrádáme. mistra »Jonici toni < neb Mittererovy Kazdý praktický funkcionár církevní významné plody co výtecné ucivo pro prisvędci, ze mnoho dosáhnouti nelze vyjádi•ení myšlénky ve smyslu církevním s krátkými motivy a úsecnými vętami — nikoliv však zastara'ým —, nemohu pri zpracování širokého rozvedení vy- jinak souditi, nez ze umęlecké porozu- zadujících vęt církevního textu. męní zmizelo jiz docela a hledí zastríti se nedostatek ten otázkou — národ- Pokorné, ale zároveń radostnę z úst nostní —. vykoupených znęjící »Kyrie eleison«. Staré polyfonie se bojíme, ale pred Slavné, na slovní gradace bohaté troj- novou homofonií a chromatikou skláníme dílné »Gloria«. Vypravující, symbolický šíji. Nebudtez rádky tyto vykládány v ten text »Credo«. Zbozné, pokorné, tajupiné, smysl, jako bychom byli snad stranníky ne však ariosní »Et incarnatus est«. Ví- t. j. neprátely systému liarmonického tęzné » Et resurrexit«, v nęmz obycejnę doby pokroku. Nutné jest pouze, mladí skladatelé moderní nedovedou aby budoucí umęlci na základę symbolické lícení spojiti s tonem vypra- dűkladného praktického studia vujícím. Taktéz postup trojnásobného prispűsobiti hledęli presné ná- »Sanctus« az ku »Hosanna in excelsis«. zory o hudbę církevní k vymoze- _-fit pűsobí zde zivel diatonický nebo nostem doby nové. Le úkol ten chromaticÍ:o - diatonický ci prostredky snadným není, dokázati bylo úcelem jakékoliv, rozclánkování myšlének bez stati llI., a presvędcili se o tom zajisté ohledu na celistvost textu pűsobiti zde všichni, kdo bedlivę prohlédli skladby neműze. Zádné svętské rythmy, zádný »co církevní« v dobę nejnovęjší vzniklé dramatický vzlet nemohou oditi tato vzhledem k jich hodnotę církevní a jich slova lépe, nez cistá zbozná vroucí ná- technickému ovládání. lada duševní. Jistý estetik vyslovil se, ze Svatou povinností naší jest jen ona hudba v souladu s posvátným podporovati produkci domácí, výkonem nalézá se, která budí dojmy avšak ucme se tam, kde uciti se svatopostni. Ne kazdý, kdo dobrou pí- ještę műzeme a musíme. seń, valcík, symfonii nebo operu napsati Nemístnou nebude téz poznámka, ze dovedl, dovede soucasnę vládnouti tímto velkomęstské pomęry Prahy vzhledem inate ri alem. k hudbę církevní, kde však této pro- Rovnęz pravdou není pravidlo: »Jedná stredkű vętší męrou ubývá nez pribývá, prý se ne o umęleckou jistou zaokrouh- nevyrovnají se pomęrűm ostatních kraj- lenou formu, ale o jisté ustálené zvyky.« ských męst, kde sily se soustredují. My Jiz z té príciny není výtka tato správ- v Praze zacínáme stále znova. Snad az nou, ponęvadz kazdý ze známých cirkev- obrodí se zivot velkomęstský, obrodí se nich skladatelű nęco jiného z formy té také umęní pinou męrou, tak aby v prvé vytvoril, cemuz porozumęti műze pouze radę prostredkű neubývalo. Vina však praktický odborník. nespadá nikdy na cinné umęlce-funkcio- Realismus zatlacil na poli snazeni náre, a tak zvaná »kritika« má-li správ- umęleckého ve všem idealismus. Reali- nou býti, musí stále ještę pocítati s po- stický kultus pomáhá sobę casto drasti- męry panujícími, ona má býti rádcem ckými výtvory a staví tyto za vzor tam, a ne zrádcem. Obecná jednota Cyrillská. VÝROCNÍ ZPRÁVY ZA ROK 1897. Arcidiecése Prazská. Cyrillská Jednota krizovnická v Praze. krizovnické za dobu od zalození jejího (5. li- První výrocní zpráva Cyrillské jednoty 1 stopadu r. 1896) do 31. prosince r. 1897, podána | ||||
|