|
| ||||
| ||||
|
43
druhý gymnasialný. Místa, jež oba sbory spo• lečně zpívaly, dojímala, uchvátila., jak ujistil celebrant. Proto však přece nemohu přisvědčiti těm, kteří tvrdí, že chorál jen od silného sboru se dá náležitě přednésti. Pal: by církev musela od něho co lit.urgiekého kanonu svého zpěvu upustiti. Mohutněji v onom případu ovšem dojímá. Vadou při tom bylo, že dětské hlasy byly nestejné a kolísavé, nejsouce zvykly stále dbáti na ředitele zpěvu. K. Z diecése Brněnské Z Brna. C í r k e v n í h u d b a. Není tomu dávno, co se sestavil sbor ochotnický ku pěstování posvátného zpěvu ryze církevního pod řízením mladistvého sbormisra Janáčka. Poslední neděli už vystoupil sbor ten do veřejnosti, vyvoliv si za místo svého blahodárného působení chrám sv. Michala, kde se každou neděli schází četné davy slovanského lidu na služby Boží. Sbor byl silný, nebot čítal 11 sopranů, 10 altů, 7 tenorů a 8 basů samé to cvičené, svěží síly. Nebylo ani možno, aby takový sbor, jehož každý jednotlivec vyniká zručnoátí ve zpěvu, celkem dobře se nenesl — nehledě ani ku zkouškám, které ode všech ochotníků s příkladnou svědomitostí a mnohdy i s občtmi navštěvovány byly. Ku provozování prvnímu vybrána byla, jak se hned z prvopočátku ujednalo, příjemná a ne příliš těžká mše od Stehleho. Tenor a bas je sice neobligatnf — ale přispívá velmi značně ku barvitosti skladby cenou korunované. Na Starém Brně se zpívá mše ta s průvodem tř•í posaun dle zpracování P. Křížkovského. Graduale od Brosiga pro dvojsbor činilo svým radostným alleluja mocný dojem. Větší však uměleckou cenu mělo Offertorium od Stehleho. Vidi aquam od Vittoria učinilo důstojný začátek a Palestrinovo Pange lingua celému dílu posadilo zlatou korunu. Mše měla průvod varhan ; ostatní skladby byly bez průvodu. Vskutku potěšitelný jest ruch ocliotriického tohoto sboru. Nebot sotva dozněl poslední akord produkce první, ihned s ochotou započnou se zkoušky ua mši novou. Pan ředitel má tentokrát za lubem plod musy české —mši h' rstrovu, jež vyšla co příloha „Cecilie”, našeho organu pro hudbu církevní. Půjdou-li zkoušky příznivě, bude se zpívat příště na den Nanebevstoupení Páně. Prejeme si jenom, aby horlivost pánů ochotníků nikdy neochábla. Z Třeště, 3. února 1876. Mnoho let nezaznívaly jiné písně v našich chrámech, než: „'Začíná se konat„ neb „Bože, před Tvou velebnosti.” Teprv roku 60. působením tehdejšího p. děkana Procházky a učitele na zdejší národní škole p. Malce zavedeny byly písně mnohé, tak že farníci každý den v týdne jinou píseň při mši sv. a požehnání zpívatimohli a dosud zpívají. laiguralní hudba, jak dříve provozována byla, nevím, teď ale na vysokém stupni se nenalezá. Někdy se sejdou tři, snad i také čtyři hudebníci a co tito nemohou vypiniti, dodají bubny. Zpěv při figuralních jest, jak se říká, na mizině. Castěji již někteří znatelé hudby a zpěvu o to pokusili se, by kostelnímu zpěvu a hudbě pomohli na nohy, ale bucl netrpělivosti bud jinými příčinami od dobrého toho účelu upustili. Co se nemohlo dosud státi, snad Bůlr dá teď podaří se. „Cecilií” takřka elekt.risován nynějšf ředitel kůru a učitel p. I'rt. Novotný, bývalý žák proslulého a slovutného našeho moravského obnovitele chrámového zpěvu Kř•ížkovského, uvázal se v tílohu dosti nesnadnou i u nás při slavných službách Božích kostelní zpěv k důstojnosti jeho pravé přivésti. Začal neunadnou pilností napřed dítky školní zpěvu učiti, načež odhodlal se i l: tomu n večerní době i starší cvičiti ve zpěvu. A Bůh žehná očividně pracím jeho. Minulého roku 16. listopadn započali jsme a o 8. hod. večerní scházíme se téhodně třikráte. Co pomůcku ku cvičení zakoupili jsme si „Školu zpčvu sborového od J. V. NeUdSrfla”. Jako v Cáchách (Cecilie II. 4.) ve velkém, tak u nás v malém takřka obrázku zastoupeny jsou všecky stavy; jsou tu učitelé, kněz, soukeník, truhlář, řezník, kteří po denní práci své u večer zpěvem srdce své šlechtí. A s jakým zápalem a jakon láskou zpíváme, ač teprv jen noty jmenujeme ! Ačkoliv jen po 3 měsíce be cvičíme, předce jsme již k něčemu se odhodlali. A k čemu? To podám budoucně, až jak se nám to v kostele podaří. Sbor i s dítkami školními čítá 52) údů. Dne 14. února, 1876. Psal-li jsem s radostí do „Cecilie” první dopis, že i u nás započato křísení posvátného zpěvu kostelního, tu dnes tím větší radostí mohu sděliti mileným čtenářům, že, kcemn jsme se odhodlali, nám takřka nad očekávání naše podařilo se. Dle úmyslu p. ředitele kůru při prvním vystoupení našem na neděli devítníl: chtěli jsme poprositi P. Dlarii, by nám dodala síly a pravé odvahy k započaté svaté práci. Za-zpívali jsme ze „Školy Neud~rflovy” čís. 17. čtverhlasnou píseň Marianskou, „0 sanctissima” v českém překladu po pozdvihování. Slova | ||||
|