|
| ||||
| ||||
|
— 41 —
Spíše se zdá, ze ve IV. stol. za papeze cap. 7) píše : »Ariáusl:ý dvűr v Milánę Damasa vynalezené p n e u m a t i c ]: é var- dal sv. Ambroze s jeho vęrnými r. 355 liany pocínali stavęti v kostelích, ale ne zavríti ve svatém týdnu do basiliky, ponę- proto, aby provázeli zpęv dle našeho vadz ji nechtęl vydati Ariáuűm. A sv. zpűsobu harmonisovanými akordy, nýbrz Ambroz ucil ve vęzení své vęrné zpívat aby udali jimi výši intonace a nejvýše hymny, jez sám slozil a jez brzy došly aby provázeli zpęv v oktávách (unisono) obliby jak u vrstevníkű, tal: i u pozdęj- anebo ve quintách. ších, takze bylo zvyl:em nazývati ambro- Jestlize tedy nemęli clo IV. stol. prű- siansl:ými hymny všechny, jez podobny vodu varhan, tím ménę mohli uzívati byly hymnűm sv. Ambroze. Proto také prűvodu nástrojű jiných. je tęzko z hymnű tak zv. ambrosianských Tolik lze ríci asi o zpęvech spolecné nalézti hymny sv. Ambrozem skutecnę liturgie apoštolské. Jestlize zpęvy v do- slozené.« Hymny ambrosiauské męly rár, bácli prvotních zachovávaly j al:ous tal:ous metrický, a ponęvadz je zpívaly velké jednotu, šírením církve do všecli koncin zástupy lidstva, męla kazdá slabika je- zemę jednotu tuto znenáhla ztrácely, a dinou notu a zádných neum, jez tęzko ve IV. století jeví se jiz dosti znacné by se byly zpívaly stejnomęrnę od zá- rozdíly ve zpęvícll liturgie rímské, upra- stupű shromázdęných trebas pod širým vené jedním papezem té doby, gallikan- nebem. sl:é, liturgie syrské, zalozené sv. Basilem, 2. DIimo hymny obohatil liturgii zpę- alexandrinské sv. Chrysostomem, a mi- vem antifonickým, o cemz jiz byla zmínka lánské, jejíz pűvodcem jest sv. Ambroz. ucinęna. K tęmto liturgiím ve století VII, pri- ' e by, jal: i Skuherský tvrdí, sv. Au1- stoupila ve Spanęlích liturgie mosarabi- bro2 byl vynalezl ętyry toniny authen- cl:á, upravená sv. Isidorem sevillským ticl:é a ze by v nicli vędomę skládal a Lugeniem Toledským, jejíz zpęv ovšem zpęvy, nelze povazovati za historickou od zpęvu jmenovaných liturgií se lišil. pravdu. Pravdivosti télio liypotllesy by Ac rozdíly ve zpęvu jsou dosti pa- pouze nasvędcovaly autifony ambrosiau- trny, prece ve všech liturgiích lze pozo- s]:él10 psalteria, v nęmz melodie nepre- rovati týz zál:lad, tytéz zái:ladní formy. sahují quinty; avšak jest nám zase uvá- Rozdíly jsou jen v jednotlivostech. Pro ziti, ze vynalezení toniu nemiize býti chorál rímský má význam jedinę liturgie výmyslem jednotlivce, nýbrz výsledkem milánská, a proto jen o ni uciním zmínku. abstrakce jiz existujících zpęvű. A pal: Dűlezitost její vyplývá ze slov Amb. orientálci jiz mají ve svých zpęvícli pa- Kienle: »Milánská církev męla své litur- trnou toninu autbenticl:ou a plagální, gické zvláštnosti a její zpęv pod jménem a tvrdí, ze pűvodcem oné jest David, sv. Ambroze nejen po celé Italii, ale této Salamoun. Komu tedy vęriti? i v samém Rímę, a pozdęjší zpęv gregori- Jisto jest jen to, ze ambrosianský anský není nicím jiným nez resultátem zpęv ve stavbę melodií a v principu dle urcítých pravidel opravenélio zpęvu Iytlimu neliší se mnoho od pozdęjšílio Ambrozova.« Dűlezitým je tedy zpęv gregoriauského. Mozno, ze nękteré zpęvy \mbrozűv proto, ponęvadz na jelio zá- kromę hymnű męly bohatší a delší jubi- laadę provedena byla oprava zpęvu sv. lace. Tal: uvádí Dr. Wagner v- » Linfűh- Rehorem Vel. rungen in die greg. Melodien« dle ruko- Jal: jiz receno, zakladatelem liturgie pisu z XI. stol. ambrosiauské Alleluja, milánské jest sv. Ambroz, nar. 34u, bi- jehoz melisnia má igo a jiné 237 not. skupem milánským od r. J74 az do své Ale rukopis teprve z M. stol. není na- smrti r. 397. Letos slavíme patnáctisty- prostou zárukou, ze by ono Alleluja po- letou památku jeho smrti. cházelo skutecnę z liturgie ambrosianslcé. O zpęv liturgický má sv. Ambroz zá- ' e by však ambrosiauský zpęv męl sluhy tyto : onu zpitvorenou formu, jíz uzívají nę- t. Místo prostinkých, v pouze sloze- kterí naši páni duchovní pri mši sv. a nýcli w2xš ; ve~v.xzc cxi zavedl na východę kterou za pravý zpęv Ambrozűv vyhla- uzívané hymny. 'Tyto prinesl z východu šují, jest osudnou mýlkou a jest na case, na západ vlastnę jiz sv. Hilarius Yiktav- aby dílo tak velikého mistra nebylo po- ský ('i 379) a také sám nękteré skládal dobnými stvűrami zuesvęcováno. Jestlize (» Beata nobis gau(Jia«), avšak lepé formy jiz nękdo chce poznati pravé melodie a rozšírení dostalo se jim teprve sv. milánské liturgie, l:terýcli ovšem v prali Ambrozem. Sv. Augustin (Conf. lib, 9, u nás uzívati se nesolí, at všimne si | ||||
|