|
| ||||
| ||||
|
— 42 —
usnesení svętovélio kongressu liuclebnillo slozil, jiné, které byly pouze recí tyth- 7 r. 1882, jímz ulozeno bylo rediteli mi- mickou, prevedl na pűdu hudební, a vše lánského leűru G. Amellimu vyclati celý talc umęle dovedl zaoln-oullliti a spojiti ambrosianský autifonár. Pokud víta, vyšlo v jeden jednolitý celel:, ze se zdá, jako posud » Directorium chori in ambrosiana by dílo to bylo samostatným dílem jedno- missa cantanda« a z vlastního antifonáre tlivcovým. V antifonáre byly nejen me- jen cást adventní. Nejstarší rukopis am- lodie antifon, ale téz cástek mešních, brosianského zpęvu ze stol. XI. jest ve a byly psány starým písmem neumovým, britickém museu a byl prozkoumán Y. jez ovšem intervally melodie nedovedlo Kienlem. jasnę urciti. Ve šlépęjícli Ambrozovýcli v oboru Dle slov Jana Jáhna byl autifonár hymnologie kráceli v V. a V.1. století: pripevnęn zlatým retęzem 1. oltái-i basi- Prudentius, Seclulius, Venantius, Fortu- natus. liky svatopetrslcé a męl býti nedotlaiu- Ac zpęv liturgie milánské rozšíí-il se telnou normou liturgického zpęvu pro všechny c`-asy. Nez bohuzel ztratil se, po celé Italii a Gallii a zatlacil zpęvy jakoz i jeho nejprvaęjší opisy, a to pi•i- ostatnicli liturgií, pi-ece nestal se ma- ciuęním reformátorű, jimz práce Relio- jetkem všeho l: cstanstva a neobdrzel i-ova byla ncpohocllným dokumentem jako jediný a pravý své sankce z Ríma. hudební kultury církve katolické. Tento U právoplatnou formu církevního nedostatek pűvodního rukopisu a kopií, zpęvu postaral se veliký papez Rehor, a jakoz i to, ze teprve v X. stol. Ekl:e- jím pocíná doba rozkvętu a vrcholu cír- hard píše o Rehoi-i Vel. jako reforma- kevního zpęvu, doba drullá. torovi církevního zpęvu, a ze teprve bl. II. (600—z600). ti'ilém, opat kláštera hiršavského (-j togi) ve stol. XI, poprvé uzívá pro zpęv cír- Období 1. (o(l r. 600---1000). kevní slova cantus g r e g o r i a n u s, a Sv. Rehor ve 30. roku vęku svého dále i to, ze jeho zivotopisec z XI. stol. stal se i-imským oraetorem, ale po smrti Joaunes Diaconus usvędcen byl z nękte- svého otce Gordiana zanechal stkvęlé rých falešných udání; — to vše zpűso- dráhy a purpuru pláštę praetorského a bilo, ze nękterí historikové veškerou ze zdędęných statkű v Sicilii zalozil šest zásluhu Rehorovu o církevní zpęv vűbec klášterű a sedmý ve svém rímském pa- popreli. Jim vcele stojí reditel bruselské láci na nlonte Coelio, do nęhoz zavedl konservatore Fr. Gevaert,") který mimo mnichy benedilctinslcé a stal se jejich svrchu uvedené dí, ze sv. Reltoi- ani clenem a pozdęji predstaveným. Papeem v jednom ze svých tlieologicl:ých spisu, Yelagiem II. poslán byl jako apokrisiar ba prý ani v Soo dopisecli, jez se zacho- k císarskému dvoru do Cai-ihraclu. Po valy, se nezmiiiuje o své cinnosti hudební. smrti Yelagiovę zvolen r. Sgo papezem U Rehoroví jako hudebníku neví prý a zemi-el r, 604. ani jeho vrstevník, znamenitý hudební spisovatel sv. Isidor Sevillský (i 636), Kromę rízení celé církve vęnoval ani I3eda Venerabilis, který zil jen o sto- nejvętší péci liturgii viibec a liturgickému letí pozdęji, ani liudcbní theoretik Pavel zpęvu zvláštę. Práce jeho šla dvojím jáhen z dob Karla Vel. A má-li jméno smęrem, theoretickým a praktickým. Po Rehorovo jiz býti v nęjakém spojení stránce theoretické získal si tím zásluh s ítpravou církevního zpęvu, tu to byl nemalých, ze upravil liturgické l:niliy, bud Rehoi- I1. (i 731) aneb Relior IIl. a to »Sacramentarium-, základ ny- (i 741), ale nikdy prý Rehor I. nęjšího missálu, a »A li tiphonarium , základ nynęjšího graduale. O tomto anti- Lnaiueuitę a pravdivę dűvody Gevaer- fonári dí zivotopisec Rehorűv Joannes tovy vyvrací benedil:tiu D. H. Morin, Diaconus z XI. stol. takto: »Gregorius jehoz protidűvody zde všechny uvésti antiphonarium regulariter centonisavit, nelze; hlavním protidiivodem DIorinovým id est : ex variis libris compilavit, s. de- jest svędectví »školy rímské, kteráz neu- cessorum suorum Damasi, Coelestini, I.,e- stále, a coz nejdűlezitęjší, jiz v nejstar- onis et Gelasii vestigia premens.« (Ger- ších dobách uznává Relioi-e za svého bert.) Dle tohoto svędectví męl jiz hotové zal:laclat(-le a dotátora. RIimo to má JIo- melodie sv. Rehor pred sebou, z tęchto rin mnolio dűkazű tradicních po ruce. — vhoclné vybral, myšlénky jejicli hudební *) »Der Ursprung des rómischen Iiirchen- priostril a prohloubil, mnohé zpęvy sám gesangesu. Deutsch von Dr. Hugo Rieman. | ||||
|