|
| ||||
| ||||
|
-- 5 2 --
na Bozí Tęlo, jez biskup Lutišský zavedl dvę barevnę oznacené linie vryl na per- r. 1246 ve své diecési. gamen jiné dvę, címz obdrzel systém A cím vętší byla cinnost skladatel- ctyrliniový. V linie ty nevpisoval slabiky ská, tím více bylo patrno, ze dosavadní testové, ale staré neumy, dav jim urci- notopis naprosto nedostacuje, tím více tęjší podobu. Z tęchto neum pozdęji vy- postrádal se zpűsob, jakým by znázor- vinulo se gotické písmo neurnové (Huf- nily se zpęvákűm jasnę a urcitę inter- nagelschrift) a z tohoto nynęjší zpűsob vally melodií. not chorálových a moderních. Od dob sv. Rehore az do N.I. století Vynález Guidonűv byl skutecnę vý- byly zpęvy psány »n e u m a m i«. Neumy borný; vzdyt jím mohl konecnę striktnę az do M. stol. byla rűzná znaménka vymeziti intervally melodie, a jestlize v podobę cárky, tecky, rűzných háckű, toho docílil, nemusil více zpęváky melo- jez upozorńovala zpęváka na melodie diím uciti z pamęti, jako az do jeho ucitelem naucené. Byla to tedy jakási doby se dęlo, ale bylo jen treba vycvi- hudební stenografie, která pouze pi-ipo- citi je dríve dűkladnę v jisté intonaci mínala, v pamęt uvádęla naucené zpęvy, rűzných intervalű, které ve zpęvích se neudávajíc presnę rozsah intervalű. Ná- objevovaly, a pak dle neum intervally sledkem toho bylo tolik melodií téhoz melodií oznacujících dovedli zpęváci beze zpęvu, kolik bylo ucitelii. Cotonius,*) vší tęzkosti zajisté chorál prednášeti. vrstevní]: Guidonűv, píše v této prícinę A tato výhoda byla ohromná, výhoda, takto : »Proto stává se, ze kazdý tyto jíz vlastnę celý nynęjší svęt dękuje za neumy dle svého męrítka zvyšuje nebo rychlý a dobrý výcvik ve zpęvu. Pri snizuje a zpívá malou tercii tam, kde predbęzném cvicení intonace intervalű bys ty zpíval velkou, a kde by tretí uzíval Guido i nękterých pedantských zpíval zcela nęco jiného. Kdyz jeden ze prímo prosti•edlcű, o nichz lze se jenom zpęvákű praví: Tak mne ucil műj mistr krátce zmíniti. Intonaci šesti za sebou 'lindo, ihned odpoví druhý: Ale já jsem jdoucích tonű ucil bud pomocí mono- se to u mistra Albina ucil takto, a tretí chordu anebo k tomu pouzíval melodie rekne: M ij mistr Salamon to zpívá zcela hymnu Pavla Varnefrida, (kolem r. 796) jinak.0 na text: »(7 queant laxis, r~,sonare fi- A odpomoci tomuto zlu, jímz hynula bris, mara gestorum formuli tuorum, solvc tradice zpęvu ]: estanského, bylo zivot- polluti hrbii reatum sancte Joannes.« *) ním úkolem mnohých znamenitých muzű. Melodie tohoto liymnu byla totiz tak zpomenu jen nękterých. Hucbald (-i 930), slozena, ze pocátecní slabiky jednotli- mnich ve sv. Amandu v Belgii básník, vých veršű zacínaly vzdy o ton výše, hudební skladatel a theoretik, pouzil asi a to v tom pomęru, jak tony povstávají 15 linií, mezi nęz psal nikoliv staré ne- na monochordu postupným krácením umy, ale slabiky textu, jenz se męl zpí- struny. Kdo tedy dovedl správnę zazpí- vati. Jak melodie stoupala anebo klesala, vati melodii hymnu, umęl téz tím zacá- dle toho vepisoval výše anebo níze sla- tecní tony jednotlivých veršű cili celý biky textové. Nez i tento zpűsob ozna- hexachord. Celio nyní se dociluje zpę- cování melodií byl nedostatecný, ponę- vem škál, toho hledęl docíliti Guido, vadz unavoval oko i smysly zpęvákovy. cvice záky své v intonaci pouze 6 tonű, hesaclior(-1u. Nez muolidy se stávalo, ze Rozhodnę dobrý krok v tomto smęru melodie chorálové presahovaly šestý ton ucinil G u i d o z A r e z z u, mnich kláštera hexacliordu jednoho, a tu bylo nutno Pomposy u Ravenny (asi r. 1040). Z ne- pribrati hexachord druhý. A pri tomto praktického mnozství linek ponechal prechodu z jednoho hexacliordu do dru- pouze 4 linky. Z tęchto ctyrech jedna hého bylo treba uciniti t. zv. mutaci, na pergamenu namalována cervenę a jez pro svoji nesnadnost byla pravým neumy na ní naznaceny byly F. krízem zpęvákűm az do století XVI., Z velikého mnozství Hucbaldovýcll kdy Belgican Waelrant pridal ku hexa- linií ponechal pouze cervenę namalova- nou, jez oznacena byla na zacátku to- pocátku barevných linií, stalo se základem našich nem F; k ní pak pridal linii zlutę vy- klícű : C a F. *) Ilymnem tím se oslavoval az do ZVII. stol. znacenou, na níz byl ton C:*') ezi tyto sv. Jan Krtitel jako patron zpęvákű, ponęvadz pri jeho narození otec jeho Zachariáš nabyl opęt reci. *) Gerbert : Scriptores ecclesiastici de musica Volný preklad zní: Svatý Jene, smyj vinu neci- sacra, t. II., p. 358. stých rtű, aby sluzebníci tvoji mohli jasným hla- **) Toto I' a l', jez predznamenáno bývalo na sem hlásati podivuhodnę skutky tvé. | ||||
|