|
| ||||
| ||||
|
— 58 —
adventní a postní, jakoz i pri requiem, cizoškalných, pokud se totiz jednotc rovnęz neprovází se varlianami. Pri stylu neprící. právę vytknutých officiícli, rovnęz talc Co se tkne modulace, dluzno pripo- od Gloria in Coena Domini az clo Gloria menouti, ze chorál modulace (ve smyslu in Sabbato Sancto zahazuje církev ve- moderním ovšem) vűbec nezná. Pres to škerou hru na varhany, vyjma pobozností mozno však v delších praeludiícli modu- privátních. V dobę nejnovęjší pi-ipouští lovati do tónin vrcliuí a spodní quinty však církev p r ű v o d v a r h a n pri mši a jejich paralelních tónin, dle pravidel sv. v modré a cerné barvę a zakazuje tónin moderních. Dále se ještę odváziti, tolilco praeludovati v mezerácli povstav- znamenalo by pokoušeti se o svę- ších mezi jednotlivými zpęvy. tácké zivly v hudbę církevní; Co tkne se prae-, intcr- a postludií, uebot prechod nezávislý na for- mají býti tyto vzdy charakteru násle- mę, prechod z pouhé reflexe vy- dujícímu neb predcházejícímu chorálu, tvorený, jímz by liodlal varlia- resp. vícehlasé skladbę primęrené. Clio- ník imponovati polovzdęlaným rál vűbec, a ony skladby na nękterém hudebníkűm a dilctautiim, jest církevním tónu zalozené vyzadují kromę pachtęním se po effektech oper- toho praeluclium téhoz tónu a nikoliv ní hudby, jejz dluzno v chrámu praeludium pouze téze tonality, jinak Pánę co nejrozhodnęji jako fri- ale v moderní tóninę. Nejlépe vyhoví, volnost odsuzovati, zvláštę ten- kdo hraje permanentnę z dobrých pred- kráte, kdyz následuje po tako- loli, jichz jest dnes jiz více nez zbytecno.vémto »salto mortale« cudný Praeluclovati á fantasia, ex abrupto, chorál v diatonicicé prostotę sluší jen tomu, kdo zná se dűkladnę své. v nauce o skladbę; vzdyt i ta nejlepší Ponękud volnęji mozno teprv po improvisace za mnoho nestojí, ana po- ukoncených sluzbách Bozích praeludo- strádá pri nejmenším logického urovnání vati, nikdy však dríve; nebot jednota hudebních myšlének, ci lépe rec. správ- stylu jest axiomem všeobecné aesthétilcy, nosti formové, a klesá takto na niveau kterouz v liturgickém umęní dluzno více, pouhého potpourri. Vším právem ale nez kdekoliv jinde respektovati. Vizme, zádá se na katol. varhaníku, by dovedl ze vytknutý právę modulacní rád zúpina krátké a prípadné kadence bez prípravy vystacil nejpi•ednęjším skladatelűm svęt- extemporovati, a znal se dobre v mo- ské hudby ku ]cornponování rozsálilýcli dulování. Neti-eba dále dovozovoti, ze symfonií, sosat a jiných, dosud nepre- dovednost ta získána býti műze jen dű- konaných skladeb; proc by nemęl tedy kladným studiem nauky o harmonii a obycejnému varhaníku více vyhovovati? jednoduchého kontrapunktu, jakoz i stu- Tonalní kadence jest rhytmicico-harmo- diem církevních tónin a analysi vzor- nický proces v malém -- a modulace, ných skladeb. na prvých šesti stupních škály zalozená, Ohlednę volby harmonického mate- harmonicko-rhytmický proces ve velkém. riálu podotknouti sluší, ze velebný, cud- Vysledek pak obou jest logicnost, pro- ný ba i asketický styl a výraz círcevni porce, formová lepost a zaokrouhlenost. hudby nesnáší nepripravenýcli dissonancí Budme pamętlivi toho, ze skladby vűbec, tím ménę pak dissonancí pikant- vynikajících mistrű v oboru ryze cír- ních, sentimentalních, koketních, ostrých kevní hudby vykazují témęr jen diato- a náruzivých. Hudbę círlcevni prospívá nických sledű liarmonií, pri velmi sporé nejlépe cudná, jadrná a zmuzilá diato- modulaci do nejpríbuznęjších tónin. nika, prevahou v doškalných trojzvucícli 7 toho následuje, ze nezálezí pri a pripravených ctverozvucích téz do- umęleckém díle na úpiném vy- škalných, s obvyklými prűtahy a prű- cerpání všecli mozných a ne- chodnými tóny. Harmonický proces ome- moznýcli effektű, nýbrz jedinę zuje se zde toliko na se d m diatonických na lcráse a ušlechtilosti for- troj- a ctverozvukű panující právę tó- mové. Tam, kde rozsáhlý, tęzko- niny, a pri prűvodu chorálu omezuje se pádný apparat, pravidelnę málo dokonce na diatonicicé trojzvuky, jich krásy! první prevraty s dotycnými prűtahy a Naše, nejpestrejším chromatismem pri_ichody toho onoho církevního tónu, presycená doba zaclivátila i hudebníky ac mozno za diatonického vedení hlasű církevní. Nękterí stoupenci »horecky« uziti na patricných místech i akkordű chromatismu hledí na kazdého diatonika | ||||
|