|
| ||||
| ||||
|
59 —
jako na zpátecníka — copare; jim zdá Chtíti, aby komponista rídil se dle se býti kazdá preváznę neb ryze cliato- urceného jiz predem konícka, treba nická skladba nesnesitelnę fádní, jako s brusu nového, snad k vűli zamezení by na elementárních faktorech umęlec- domnęlé fadessy neb šosáctví, znamená: lzého díla závislou byla veškerá krása vydávati jej v nebezpecí Skylly a Cha- a duchapinost jeho. Proti válecnému rybdy; nebot jistý, osvędcený prosti-c- pokriku t~"chto męlkých hlav uvádíme dek, jímz docílil geniální skladatel umę- toto: Genialuí socliar jest s to, vy- leckého effelctu, stává se u kopiristy jiz kouzliti i z lirubého pískovce Venuši, manirovaným, proto také fádním, ba kdezto obycejný remeslník sotva vytesal i coparslcým. Jednání takové jest prostým by z ]carrarsl:ého mramoru praobycejnou pachtęním se po effektu. Jedinę origi- nádobu, odpovídající všedním geometri- nálnost, symmetrie a perspektiva, krátce ckým pravidlűm. Podobnę má se vęc dokonalá forma, jakoz i prípadná chara- i v básnictví. Leckterý romanopisec ku kteristika, pokud tato závaznou jest (pri pr. snáší ve svém nękolikasvazkovém sloucení hudby s textem básnickým a románu vše, ceho realuý a vybájený pri hudbę úcelné), ciní skladbu umęleckou, svęt jen podati muze — pres to všal: duchapinou a pravdivou. nudíme se pi•i lektui•e toho konglome- Katolická ryze církevní hudba oplývá ratu v té míre, ze praštíme po prectení bohatým fondem mistrovských skladeb nękolika jen stran objemnou tou knihou rűzných dob a stylű, procez jest nám a h]eclíme se radęji pobaviti neobjemnou s podivením, jalo mozna tato nade vši knihou pravého básníka, ]:terá poutá pochybnost vznešená, a od nejprednęj- nás od zacátku az do konce, treba by ších autorit svętské liudby za dokonalá otácela se svým obsahem pouze kolem uznaná díla kacerovati, je za fádní, ana- jeclné rodiny a dędiny. Právę tak má chronistická a coparská proklamovati. se vęc i v hudebním umęni. V mnohých K závęrűm podobným dospęti műze montrosních sklaclbácli vychrlí skladatel jen ignorance a zaslepenost jistýcli, za celou spoustu dissonantních akkordű, znalce se vydávajících také-hudebníkű, projízdí se skorem az šílenę ve všech jimz dává patrnę do ruky zbrań mnohá 24 toninách, melodiku a rhytmilcu vy- nezdarilá skladba fantasie prostého skla- zdímá az do poslední kapky, instrumen- datele. A tu priznáváme se rádi, ze na taluí kolorit stl:ví se zde v barvách poli církevní hudby rodí se právę tak, orientálsl:ého koberce, raffinovanost dy- jako v kazdém druhém odboru huclebuí namická jde do tahových extremű, ze skladby mnoho slabých, umęlecky bez- málem nastává u auditoria obrna nervű významných skladeb. Proto také bývá -- a prece ku v pravdę umęleckému z neprátelského tábora útoceno prede- dílu nedospęje. Ephemerní skladba ta- vším na Caecilianský katalog, jako na ková propadává se nezrídka jiz po pre- zrídlo a útocištę veškeré slcladatelsl:é miére své v more totálního zapomenutí, impotence. Tím, ze ta ona skladba pi-i- kdezto mnohá prostá píseń, zalozená na jata do zmínęn. katalogu, není ještę pouhé diatonice, r, túniuy základní sko- receno, ze jest umęleckým dílem non rem ani nevybocující, tęší se oblibę po plus ultra, nýbrz jen tolik, ze vyhovuje celé generace. formálním pozadavkűm círl:, hudby. Coz není na vűli dirigentovę, rozhodnouti se Dűkaz toho, ze v uniclcckén-1 díle naprosto nerozhorluje quantita surovélio pro tu onu skladbu?, jemuz jsme tou materiálu, nýbrz jedinę duchapiné spra- radou, by do repertoiru svélio vradil cování materiálu toho. Jak spracovati pouze skladby známé, osvędcené — a material ten, aby povstal plod umęlecký, ze skladeb neznáuzých, kterýchz vzdy nedá se nikterak á priori stanoviti, radno zádati na ukázku, volil jen ty nebot zcle rozhoduje jedinę dar Ducha nejcennęjší. svatého. Jedinę takto uvádęly by se plané fráse tęchto ]critikastrű ad absurduul, Jalc známo, odvozuje nauka o skladbę, nebot bylo by jim pak priznati se, ze rovnęz tak i aesthetika, clo jisté míry ryze církevní hudba jejich svętácké mysli i akustika, veškerá svá pravidla z mi- nelahodí pro svűj cudný, vznešený a strovských skladeb á posteriori, procez asketický výraz, k cemu se však dosud neműze existovati zádné pravidlo, jako znáti nedrtí, a proto velmi poliodlnę liotové jiz clogma, pro ]:omposici budto loví v kalu generalisace, zakrývajíce se duchapinou nebo nudnou a šosáckou. za svá pohodlná hesla: modernost, cop, | ||||
|