NEZAŘAZENO
Ročník: 1898; strana: 59,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
59 —







jako na zpátecníka — copare; jim zdá Chtíti, aby komponista rídil se dle

se býti kazdá preváznę neb ryze cliato- urceného jiz predem konícka, treba



nická skladba nesnesitelnę fádní, jako s brusu nového, snad k vűli zamezení



by na elementárních faktorech umęlec- domnęlé fadessy neb šosáctví, znamená:

lzého díla závislou byla veškerá krása vydávati jej v nebezpecí Skylly a Cha-



a duchapinost jeho. Proti válecnému rybdy; nebot jistý, osvędcený prosti-c-

pokriku t~"chto męlkých hlav uvádíme dek, jímz docílil geniální skladatel umę-



toto: Genialuí socliar jest s to, vy- leckého effelctu, stává se u kopiristy jiz

kouzliti i z lirubého pískovce Venuši, manirovaným, proto také fádním, ba

kdezto obycejný remeslník sotva vytesal i coparslcým. Jednání takové jest prostým



by z ]carrarsl:ého mramoru praobycejnou pachtęním se po effektu. Jedinę origi-

nádobu, odpovídající všedním geometri- nálnost, symmetrie a perspektiva, krátce



ckým pravidlűm. Podobnę má se vęc dokonalá forma, jakoz i prípadná chara-



i v básnictví. Leckterý romanopisec ku kteristika, pokud tato závaznou jest (pri



pr. snáší ve svém nękolikasvazkovém sloucení hudby s textem básnickým a



románu vše, ceho realuý a vybájený pri hudbę úcelné), ciní skladbu umęleckou,

svęt jen podati muze — pres to všal: duchapinou a pravdivou.



nudíme se pi•i lektui•e toho konglome- Katolická ryze církevní hudba oplývá

ratu v té míre, ze praštíme po prectení bohatým fondem mistrovských skladeb



nękolika jen stran objemnou tou knihou rűzných dob a stylű, procez jest nám



a h]eclíme se radęji pobaviti neobjemnou s podivením, jalo mozna tato nade vši

knihou pravého básníka, ]:terá poutá pochybnost vznešená, a od nejprednęj-



nás od zacátku az do konce, treba by ších autorit svętské liudby za dokonalá



otácela se svým obsahem pouze kolem uznaná díla kacerovati, je za fádní, ana-



jeclné rodiny a dędiny. Právę tak má chronistická a coparská proklamovati.



se vęc i v hudebním umęni. V mnohých K závęrűm podobným dospęti műze

montrosních sklaclbácli vychrlí skladatel jen ignorance a zaslepenost jistýcli, za



celou spoustu dissonantních akkordű, znalce se vydávajících také-hudebníkű,



projízdí se skorem az šílenę ve všech jimz dává patrnę do ruky zbrań mnohá



24 toninách, melodiku a rhytmilcu vy- nezdarilá skladba fantasie prostého skla-



zdímá az do poslední kapky, instrumen- datele. A tu priznáváme se rádi, ze na

taluí kolorit stl:ví se zde v barvách poli církevní hudby rodí se právę tak,



orientálsl:ého koberce, raffinovanost dy- jako v kazdém druhém odboru huclebuí



namická jde do tahových extremű, ze skladby mnoho slabých, umęlecky bez-

málem nastává u auditoria obrna nervű významných skladeb. Proto také bývá



-- a prece ku v pravdę umęleckému z neprátelského tábora útoceno prede-



dílu nedospęje. Ephemerní skladba ta- vším na Caecilianský katalog, jako na



ková propadává se nezrídka jiz po pre- zrídlo a útocištę veškeré slcladatelsl:é

miére své v more totálního zapomenutí, impotence. Tím, ze ta ona skladba pi-i-



kdezto mnohá prostá píseń, zalozená na jata do zmínęn. katalogu, není ještę



pouhé diatonice, r, túniuy základní sko- receno, ze jest umęleckým dílem non

rem ani nevybocující, tęší se oblibę po plus ultra, nýbrz jen tolik, ze vyhovuje



celé generace. formálním pozadavkűm círl:, hudby. Coz



není na vűli dirigentovę, rozhodnouti se

Dűkaz toho, ze v uniclcckén-1 díle

naprosto nerozhorluje quantita surovélio pro tu onu skladbu?, jemuz jsme tou

materiálu, nýbrz jedinę duchapiné spra- radou, by do repertoiru svélio vradil

cování materiálu toho. Jak spracovati pouze skladby známé, osvędcené — a

material ten, aby povstal plod umęlecký, ze skladeb neznáuzých, kterýchz vzdy

nedá se nikterak á priori stanoviti, radno zádati na ukázku, volil jen ty

nebot zcle rozhoduje jedinę dar Ducha nejcennęjší.

svatého. Jedinę takto uvádęly by se plané

fráse tęchto ]critikastrű ad absurduul,

Jalc známo, odvozuje nauka o skladbę, nebot bylo by jim pak priznati se, ze

rovnęz tak i aesthetika, clo jisté míry ryze církevní hudba jejich svętácké mysli



i akustika, veškerá svá pravidla z mi- nelahodí pro svűj cudný, vznešený a



strovských skladeb á posteriori, procez asketický výraz, k cemu se však dosud

neműze existovati zádné pravidlo, jako znáti nedrtí, a proto velmi poliodlnę

liotové jiz clogma, pro ]:omposici budto loví v kalu generalisace, zakrývajíce se



duchapinou nebo nudnou a šosáckou. za svá pohodlná hesla: modernost, cop,

  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ