|
| ||||
| ||||
|
- 46 —
sami, je-li způsob , jaký zastavám , pravý či-li nic. Vyvolil jsem tři písně s , orátů", jichž původ připisuje se prvnímu arcibiskupovi pražskému Arnoštu z Pardubic, kde na způsob psalmodie, antifon a žalmů, volný chorál s rhytmickou písní stále se střídá, a sice: Z rorátů pondělních. Cliorál: Alleluja, otcové svatí v temnostecli jsouce, žádali velice a t. d. P í s e ži : Chvála bud' Bohu na výsosti. Z rorátů čtvrtečních: Chorál: „0 Duše svatý, řek's, že chceš vzbuditi a t. d. P í s e ii : Těžkost věčnou, nekonečnou. Z r o-r á t ů úterních. Chorál: Mnozí králové i proroci. Píseň. Jesu Kriste, my zajisté Tobě na čest zpíváme. Chorá 1 bude se tudy přednášeti vedle přirozené deklamace českých slov a vět zcela svobodně, následující pak píseň, ač přísně rhytmická s vyznačováním slabik příavučných.” Dle návodu uvedeného přednášely se ihned řečené písně s předcházejícími cliorály. Netaktoval jsem; zde a onde jen lehkým po-hnutím ruky anebo posuiikem dával jsem na jevo, jak přednášeti dlužno. Znaje krásu staročeské písně duchovní nadál jsem se, že uspokojivě působiti bude na poslucliačstvo. 7e však takovou měrou rozhřeje hosty i sbor zpívající, překvapilo také nme. Můj milý sbor zpíval s takovým nadšením a pružností hlasu, jako by to bylo bývalo prvním číslem hned ranního programu. Zdálo se, jako by zpíváním hlasu, chutě, síly a pozornosti neubývalo, nýbrž přibývalo. Mostům zářily při tom zpívání oči i tváře. Zpěv šel skutečně od srdce k srdci. Mnozí z hostů nevědomky rozličným způsobem na jevo dávali radost, která opětně ve sboru zpívajícím se jaksi obrážela. Patrně bylo viděti, že chorál český, naše vlastnictví, vzácný náš majetek, přirozeně nalezá,ozvěny v liloubf duše české. Tot známkou jeho klassicity a vznešenosti. Celodenní program rozsáhlý konr".il sbor karlínský významně následující písni: Jesu Kriste, my zajisté Tobě na čest zpíváme, posilniž nás v nynější čas, at v Tvé chvále trváme; nebs Ty hodný a velebný Pán a král vší slavnosti, a my v nedostatečnosti; Ty jsi ten Pán, jenž mocně sám vlastní mocí bez pomoci můžeš vše učiniti ; G přispěj k n:ím a pomoz n.ím Bodně tebe chváliti. Tou písni jsme společně děkovali Páuu Bohu za pomoc, kterou nás toho dne sílil; děkovali jsme z hloubí srdce, vděčně a radostně, a tím snad zavdána jest příčina k jásotu, jaký po skončení všeobecně najevo se dával. K dosaženému výsledku zajistě nemálo přispěl výtečný průvod našeho karlínského ředitele kůru p. Bedřicha K i r c h n e r-a, který se zpěvem tak úzce všudy se slučoval, že se zdálo, jako by i to mrtvé harmonium bylo se roznítilo citem díků a chvály. „Co je to všechno platné!” — pravil jeden z přítomných hostů —, „ten náš zpěv český přede jen hřeje a sílí!” Ba právě! Skončili jsme. Venku pršelo a sněžilo. Povětrná nepohoda, která nás po celý den pronásledovala, nebyla ani nyní s to zkaziti rozmar náš. Vesele a utěšeně rozmlouvajíce a rozmanité okamžiky celodenní produkce sobě připomínajíce, brodili jsme se pražskými ulicemi blátivou a sněhovou povodní do Karlína. Již dříve vyčítala mně děvčata mého sboru, „že prý pan X. a Y. sbor svůj při každé příležitosti chválívá veřejně, a já prý jsem je ještě nikdy nepochválil.” Na zpáteční cestě z Prahy do Karlína opakovala se interpelace tehdejší povšechněji. „Jak jsme dnes zpívaly?” dorážely Soprany a Alty. Tentokrát se k interpelaci přidaly také Tenory a Bassy. Měl jsem co odolati. Již jsem měl na jazyku vysloviti se. Vždyt téliož dne po tolikerém namáháni ještě i poslední číslo zpívali s takovou svěžestí a chutí a láskou, jako první. Již jsem byl v pokušení uchýliti se od obyčejného pravidla. Odolal jsem však. Jen že mně radostnou obětovností sbor úžeji ještě přirostl ]c srdci. Den skončil se šlastně. Na druhý den slavnosti — den sv. Cecilie, patronky liudby posvátné — určena byla slavná mše svatá na 10. hodinu ve chrámu Páně Emauzském na Slovanech s velmi příznivou akustikou. Ku provozování zvolil jsem „Missa in honorem St. Adalberti” 4hl. od F ii r s t e r-a jednak proto, že čtenářům „Cecilie” z příloL hudebních známou byla, napotom ale také proto, že skladba domácího skladatele vnitřní cenou odporučovala se ku přednášení o slavnosti svaté patronky hudby posvátné. Spojené sbory od sv. Vojtěcha a z Karlína (45 hlasů) řídil, jak samo sebou se rozumí, skladatel sám, jenž jest nejlepším intepretem vlastní skladby. Více společných zkoušek nebylo potřebí, poněvadž v Karlíně již dříve k pouti Cyrillo-Methodějské řečenou skladbu s velkou svědomitostí jsme studovali a se sborem od sv. Vojtěcha ji při slavných službách přednášeli. Již tehdáž se vydařila a s jistotou bylo lze očekávati i tentokrát podobný výsledek. | ||||
|