|
| ||||
| ||||
|
--74
jeho otec c e l é Graduale byl opravil, pri ostatních liturgických úkonech. Úlohy a proto zrušila S. R. C. dekretem ze této podjal se na rozkaz papezű Re- dne 2. cervence 1599 smlouvu uzavre- hore XIII. a Sixta V. knęz Jan Gu i- nou mezi zástupcem tiskárny Raimondim d e t t i, zák Palestrinűv. Roku 1582 vydal a dędicem Palestrinovým, Hyginem. Tím Directorium chori, r. 1587 Cantus Raimondi dosáhl svého cíle, byl zbaven officii hebdomadis majoris aroku zaplatiti ohromné mnozství penęz na 1588 Praefationes in cantu firmo tehdejší pomęry a rukopis mohl vrátiti. dle novę upraveného textu missálovélio Také Cino, advokát Hyginűv by1 r. 1602 z rozkazu papeze Sixta V. vyzván, aby zpęt prijal rukopis a prijetí Oprava všech chorálních knih zále- potvrdil kvitancí. Ale Ciuo ho neprijal, zela hlavnę ve zkrácení dlouhých jubilac a proto byl dán jako všecliny vęci, a byla v tomto smyslu provedena ku o nichz spor nebyl dokoncen, na rozkaz všeobecnému prání a za souhlasu teh- auditora S. R. C. ad m o n t e m Piet a- dejšího hudebního svęta. Dűvody, které t i s.':) Po tomto rozhodnutí S. R. C. od- primlouvají se za krácení jubilac, jsou stęhoval se Hyginus do Yreneste, rodištę tyto : svého otce; po smrti své choti r. 1600 1. Nelze dokázati z nedostatku ruko- stal se knęzem a jako kanovník zemrel pisných památek od století VII. az IX., r. 1610. ze jiz pűvodní zpęv Rehorűv, ulozený ve Po smrti Hyginovę pokracoval Rai- ztraceném Antifonári, byl ozdoben bo- mondi v právním procesu o rukopis hatou melismatikou. Spíše jest pravdę Graduale Rcmanum. Muz, kterému męl podobno, ze by1 syllabicicý, v nęmz jedné dle smlouvy vyplatiti 2105 skudűv, byl slabice odpovídala jedna neb velmi málo mrtev, a proto smęle obnovil spor, obrá- not, ponęvadz by1 urcen nejen pro vy- til se prímo na papeze P a v l a V. a na školené zpęváky, ale i pro vęrící lid. nęm vymohl, ze praefekt S. R. C., kar- Roztálilé jubilace pridány byly k jedno- dinál d e 1 M o n t e, ulozil dvęma cleniim duchým melodiím chorálovým asi v do- šesticlenné komisse pro reformu chorálu, bách pozdęjších, ve století X. a XL, od totiz Felixu Aneriovi a Františku umęlých zpęvákű, aby na nich se mohli S u r i a n o v i opraviti vytýkané chyby pochlubiti svojí zpęvní technilcou. Kdo v Sanctuariu a v celém Graduale upra- by snazil se tedy dlouhé jubilace z cho- viti text, aby souhlasil s textem missá- rálu odstraniti, nechtęl by nic jiného, lovým znova emendovaným r. 1604 na nez nabýti pűvodních j e d n o d u c h ý c h rozkaz papeze Klementa VIII. Mimo melodií rehorslcýcll. to obdrzel papezským brevem z r. 1608 2. Nękterí historikové hudební, jako »privilegium imprimendi libro- G e v a e r t, H o u d a r d, naprosto popírají rum Cantus firmi«, právo k tisku zásluh papeze Rehore Vel. (5go—604) rukopisu. Roku 1614 vyšel d11 i. a ná- 0 opravu chorálu; pak by zase bezdű- sledujícího roku 1615 dotištęn díl II. vodna byla snaha po zachování pűvod- Ponęvadz prijaty byly oba dily od Illch melodií chorálu r e h o r s k é h o! S. R. C. za knihy liturgické, bylo vyne- 3. l,Ielodie Rehorovy zmęnęny byly cháno jméno jejich opravce Yalestriny, jiz za 80 let po jeho smrti. Dle slov i korrektorűv jména Aneriovo a Suria- brevíre IV. lekce ze svátku sv. I.va II.: novo, a dílo nadepsáno: »G r a d u a l e »Ipse enim sacros Hymnos et Psalmos de Tempore (Vol. I) et de San- in Ecclesia ad concentum meliorem re- ctis (Vol. II) juxta Ritum Sacro- duxit« poznáváme, ze zlepšení chorálu sanctae Romanae Ecclesiae cum Rehorova vykonal sám papez Lev II. cantu Pauli V. Pont. Max. jussu J. N. Ahle uvádí z pramenu: Magna reformato. Romae. Ex Typogra- bibliotheca veterum Patrum et antiquo- p h i a M e d i c a e a. 1VTDCXI V. et MDCXV. rum Scriptorum eccl. A Margarino de la Tímto medicejským vydáním zkráce- Bigne. Tom. XIV., str. 228., ze papez ných melodií byla dána Apoštolskou Miku 1 á š III. odstranil kolem r. 1277 Stolicí norma pro concentus pri mši sv. z kostelű rímských padesát starých anti- Zbývalo opraviti accentus a concentus fonárű, graduálií, missálű a jiných knih a zavedl knihy a brevíre »f r a t r u m m i- *) 1\Ions Pietatis = hora milosrdenství byla n o ru m«, jejichz rád téz potvrdil, od rímskou pűjcovnou, která byla papezem Klimen- které doby v Rímę všechny knihy jsou tem VIII, urcena i k ulození predmętű, o které se strany prely, a to do té doby, dokud se ne- nové a františkánské. Tedy opęt zmęna vyrovnaly. ve stol. XII1. | ||||
|