|
| ||||
| ||||
|
- 48 -
Fórster ustavičně na harmonium, což mnohým hudebníkům a snad i lidu více se líbí. Nelze nikterak upříti, že jednotlivá mfsta, kde oba sbory, mužský i ženský se srazily, zněla opravdu imposantně. Následovala krátká, velmi jednoduchá 41x1. skladba Palestrinova ,Salvum fac re-g e m", nikoli však se znameními, jak je Bernhard Kothe ve sbírce ,Caecilia" udává, nýbrž jinak ; ponejprv v piano, podruhé forte. Střídáním solového quartettu s mohutným sborem docílilo by se většího ještě výsledku skladbičky naskrz homofonní, která pouze stálým přibýváním a ubýváním hlasu oživuje se. Při ,Veni Sancte Spiritus" od G r. A 11 e g r i (t 1652) velmi dojemně zněla úpěnlivá prosba ,reple tuorum corda hdelium." Zpravodaj, kterému předešlého dne ne-bylo možno k Dominikánům dostaviti se, velmi dychtiv byl slyšeti aspořx „Credo” téže Palestrinovy 5 hl. skladby mešní „A s c e n d o ad Patrem”, které bylo 4. číslem koncertu. Dle ústních zpráv mi sdělených musel býti dojem v rozsáhlých a velmi akustických prostorách chrámových příznivější, nežli v malé a k tomu i neakustické místnosti koncertní, kde po-strádala se jemnost a odstixnování nezbytného při přednášeni kontrapunktických skladeb Palestristrinových. Celkem zněla přednáška jednotvárně a na místnosti koncertní příliš silně, což mělo ostatně své příčiny jednak v najatých zpěvácích, kteří i při výtečném hlasu nedovedou po několika zkouškách přednášeti a pochopiti Palestrinu, jako sbor k deklamaci a jemné přednášce nacvičený, jednak v příliš vysoké intonaci, v níž sbor od „Patrem” až do „Amen” vytrval. Poněvadž u „Credo” pro délku hlasy přirozeně o něco padají, intonovalo se o něco výše. Mše ,Ascendo ad Patrem" má dva tenory, které z počátku hned silně a s namáháním zpívajíce neulevovaly, tak že po celé takměř , Credo" zpěv v poloze o půl tonu vyšší se udržel, jak obyčejně při horlivém přednášení skladeb Palestrinových se stává. Pustili se do toho s celou ráží a nepovolili, až bylo Amen. Proto vždy lépe a bezpečněji se odporučuje, třeba ne valně četný, ale stálý sbor starý, nežli sesílení najatými svěžími hlasy jiné školy, která není zasvěcena v tajnosti přednášky krásou nadpozemskou nadšeného Palestriny. Poněvadž při sestavování programu platila zásada, aby nebyli bez čestného zastoupení též skladatelé domácí, následovalo motetto „Veritas mea” které složil Slovák J. E. B e 11 a, skladba to velmi živá a rovněž tak přednešená. Škoda! že nadaný skladatel tak málo dává o sobě slyšeti. Z duševního zřídla tak bobatélxo co již tu mohlo vyprýštiti se skladeb ! - - Následovalo ,Gloria" z ,Missa Quarta" od F. Z. S k u h e r s k é h o, skladba to skorem všudy rozšířena, ku provedení náležitému nikoli právě snadná a každému kůru přístupná. Pro-vedení bylo vzorné. Korunou celého koncertu bylo ovšem ,Stabat mater" od Dr. Fr. W i t t a op. X.IL, duchovní báseii hudební, komponovaná s celou horoucností a zbožností kněze, jakož i s ne-obyčejnou dovedností a zručností mistra umělce. Tot věru důstojná interpelace a vfcehlasně provedená illustrace chorální sequence ! S každé věty bylo pozorovati, s jakou láskou sbor svato-vojtěšský krásnou skladbu studoval. Kharmonium zasedl řídící p. Fi;rster, známý virtuos na harmonium, sám a podporoval takto nejvydatněji skladbu pečlivě i mistrně přednášenou přiměřeně brzy registry slabými a jemnými, brzy mohutnými a silnými, `ač i tu těch ,pp" tou měrou nebylo šetřeno, jak toho jistá místa vyžadovala z příčin již dříve uvedených. Za to úchvatně dojímala místa, která vyžadují sílu „Flammis ne urar succensus”, (takty 182-192), „ad palmaxn victoriae” (takt 102-104), ,Paradisi gloria" takou měrou, že duše až do nejhlubších útrob zachvěla se, což od veškerého posluchačstva s hlučnou pochvalou se-tkalo se. Moji zpěváci dlouho a opětně upomínali mne, abychom Wittovo „Stabat Mater” uvedli na repertoiru karlínského sboru. Takový dojem způsobila vznešená básex5 hudební. S prostým, chorálním „Stabat Mater” po-čal včerejší koncert historický, s bohatým, vícehlasným „Stabat Mater” končil dnešní koncert druhý. Počátek i konec zasvětil se rozjímá-ním nejněžnějšf lásky a nejtrpčí bolesti blaho-slavené Matky a Panny. Té lásce odporoučel se odbor hudební Akademie křesfanské s veškerou snahou svou Cecilianskou. Christe, cum sit hinc exire, da per Matrem me venire ad palmam victoriae. Quando corpus morietur, fac ut animae donetur Paradisi gloria. Amen. Amen. Lehner. | ||||
|