|
| ||||
| ||||
|
-86
Základní rysy o historii hudby chrámové, zvláštę cho- rálu od prvních dob krestanských az po dobu dnešní. Prednesl na IX. exerciciích Cyrillských v Praze Dobr. Orel, vicerektor v Hradci Král. (Pokracování. ~olca úpacl]z— u. Není divu, ze zvrlilý zpęv instrumen- (Stol. XVI.—1830. tální, piný smyslnosti a svętskosti po- kazil vkus zpęvákű i poslouchajícílio Yriciny úpadku byly vnitrní a vnęjší lidu, a ze tíln úpinę zamezil prístup clo Príciny vnitrní: kostela prísnému a asketickému chorálu. Smyslnost a askese se vedle sebe ne- 1. Nová vydání chorálnícli knih bez snesou. církevního schválení pi-inášela sice me- lodii zkrácenou, ale beze všech liudeb- Shledáváme se ovšem i v této dobę ních a estetických zásad, krácenou zcela se skladateli, kterí tvoi-í cestnou v,~- libovolnę a nesprávnę. Tím byla poru- minku a jejichz skladby jsou cenné aspon šena jednota, jíz lionosila se vydání az po stránce liudební, byt ne po stránce do stol. YVI., zavinęny veliké rozdíly liturgické. Ke skladatelűm tęm patrí: J. v melodiích, a ztracena skoro zcela pű- S. Bach (1655-1750), J. F. Handl vodní tradice. Cestnou výminku ciní (1685-1759), V. X Mozart 0756- lichtensteinské vydání Graduale 1790, Josef Haydn (1732—1809), Mi- Romanum z r. 1754, v nęmz chorál jest chael Haydn (1737—1810), J. G. A1- krácen dle medicejského vydání. breclltsberger (1736—1808), josef Eytler (1765-1846), G. J. Vogler 2. Bezcenné skladby matných (1749-1814), L Beethoven (1770— sekvenci, tropű a antifon, jakoz i nedosta- 1827), M. L. C 11 e r u b i n i (176o -1842), tek porozumęní pro vnitrní krásu a pred- J a n V i t á s e 1: (1770-1839), J a n D i- nes chorálu obraly jej o veškerou váz- nost a prízeű. s m a s I e l e n k a narozen v Lauoviciclt r. 1687, zák Lottillo. llrázdansl:á dvorní Pi•íciny vnęjší: kaple Zná jeho 15 mší, 3 requiem, 2 Te- 1. Rostoucí vliv a úpadek po- deum, 2 Miserere, 6 Litanií, 86 zalmu a j. klesšího zpęvu instrumentál- Patril mezi nejvýtecnęjší skladatele své ního. doby. Richard Wagner praví, ze prvým kro- Lec jejich církevní skladby jsou kem k úpadku církevního zpęvu bylo vhodny spíše pro koncertní sít1, nez pro zavedení orchestrálních nástrojű do ko- úkony liturgické; mají na sobę ráz dob- stela. (Gesammelte Schriften 11. sv., J35 a pravidel liturgickýelt nezachovávají. str.) Ony daly, tak dí dále, nábozenské- Ano i nękteré skladby Horákovy a mu významu církevního zpęvu nádech Fiilirerovy jsou hudebnę cenné a mohlo smyslnosti; virtuosita instrumentalistű by se jich uziti, kdyby i správné byly vyvolala snahu po ní i u zpęvákű, címz liturgicky. brzy vnikl do kostela vkus svętské opery.« Ale jména mnohých »církevních« Liturgické texty povazovány byly jen skladatelű, z nichz nelze vylouciti ]cnęze Fr. B ű h l e r a (1760—1824) J o s . Schie- za libretto k ariím, s nimiz i operní zpűsob prednesu vtazen byl na kűr. Spíše dermeiera (-i I S40), A. D i a b e 11 i 11 o v koncertních síních se nalezla pravá (1781—1858) Vitzku a j., úzce souvisejí církevní hudba nez v kostele. Hudba s vrcholem úpadku instrumentálního lcosteluí úpinę zamęnila nábozenský ráz zpęvu, a tím i zpęvu církevního vűbec. Dr. Walter praví, ze by mohly jejich za svętský, a tím, jak di Gdthe, stala se bezboznou. Hrálo se a zpívalo ne pro skladby dáti nejvhodnęjší materiál ke komickým operám a smyslným operetám. cest Bozí, ale pro cest kűru. Skladatelé, hudebníci a zpęváci se o ní s Bohem dęlili. Témuz osudu, jako chorál a zpęv J. G irres (i 1848) prirovnává tehdejší instrumentální propadla o nęco dríve po- zpęv instrumentální ku b aj a d e r e, jez lyfonie. LTpadek instrumentálního zpęvu ukolébavkou a tancem v hudbę prináší jest jen pokracováním úpadku mensurální hold ne Bohu nesmrtelnému, ale indi- hudby vűbec. ckému bozstvu nizšího rádu. (Politische 5kola nizozemská povznesla viceltlas Schriften sv. I. str. 163.) na výši techniky umęlého kontrapunktu, | ||||
|