|
| ||||
| ||||
|
-87
škola rímská privedla polyfonii na vrcliol Smutným dűkazem toho jest zaniknutí rozkvętu, ale zástupcové školy benátské, staroceských rorátű K r a l o v é h r a d e c- kterí opanovali v XVI. a XVII. stol. kých. pole, klesali s výše polyfonní na suchopar Ve stol. XVI. --XVIII. zríme tedy v š e- homofonie a sentimentálnosti v melodii. o b e c n ý úpadek zpęvu církevního. I ty Cestné výminky jako na pr. knęz Lud- druhy zpęvu, které zavinily úpadek cho- vík Viadana (1564-1645), knęz Jan Groce rálu t. j. vícehlas, zpęv instrumentální (1558—16og) nedovedli více zastaviti úpa- a lidová piserl, propadly záhubę, ponę- dek vícelllasu, )sterý znenáhla se dostal vadz odhodily nejen ráz duchovní a jako zpęv instrumentální v podrucí slohu odęly se rouchem hudby svętské, ale rokokového. snízily se daleko pod její úroveń. 2. Nemalý vliv na zatlacení chorálu Církev katolická jsouc si vędoma, męla v XVIII. stol. i degenerace pí- jaký význam v zivotę duchovním má s n ę 1 i d o v é, zvláštę v kostelích ven- umęní hudební, neustále ústy papezű, kovských. snęmű a znamenitých muzű volala po Liberální josefili ismus snazil se nápravę. Ku návratu k lepšímu touzil lid odtrhnouti od nábozenství katolické- papez Alexander VII. bullou »p i a e ho, a domníval se, ze se mu to nejlépe solicitudinis z« r. 1657, papez Inno- podarí, kdyz jej odloucí od oltáre a c e n c XII. konstitucí z r. 1682, kardi- vezme mu latinský zpęv liturgický. A nál Bona (ry- 1674) traktátem »de divina aby mu dal náhradu za zpęv v i•eci li- psalmodia«, snęm rímský a avignonský turgické t. j. za chorál, propagoval píseń z, r. 1725, papez B e n e d i k t XIV. bullou v reci materské i pri úkonech pr e s n ę »Animus qui hodiernam« z r. 1749, liturgických. Církev katolická sice dovo- která dosud tvorí základ všech církev- luje, ano touzí, aby zpęv lidový by1 pę- ních narízení nejen o chorálu, ale téz stován, ale pri poboznostech mimolitur- o polyfonii a zpęvu instrumentálním, gických. Snahám tęmto zcela odpoví- opat G e r b e r t (j 1793) historickými daly staré sbory literácicé, které zpívaly spisy »De cantu et musica sacra« píseń ceskou zvláštę pred a po mši sv. a »Scriptores ecclesiastici de tiché. Literácké sbory latinské zpívaly musica sacra«, jimiz probuditi hledęl pri úkonech liturgických. Ale josefini- lásku ke klassickým vzorűm. sinus nedbal ani starých a cenných písní Nez všechny tyto snahy byly marnv, lidových, a nutil lid ke zpęvu písní n o v ę ponęvadz s ubýváním vędomí nábozen- slozených, jez po stránce textové a ského ztrácel se i smvsl pro nábozný melodické byly naprosto bez ceny. A zpęv. Mohly prijíti k platnosti, a také jestlize se kde udrzely písnę staré, byly prišly tehdy, kdyz po bourných prvých k nepoznání znetvoreny. desitileti stol. XIX. nastal ponękud klid A k liberalismu josefinskému pristou- a pocalo se probouzeti vędomí nábozen- pil josefinský centralismus, který ské. A právę v tęch zemích, kde nejvíce bral zvláštę lidu slovanskému nejen zpęv a nejdríve vrátil se lid k nábozenství, liturgický, ale i duchovní p í s e ń v j e h o také nejprve ujaly se snalry celící Icu reci a násilím vnucoval mu píseń nę- opravę nábozenského zpęvu. Dobu obno- meckou. Tak zanikal i neprebęrný po- vy mozno pocítati od r. 1S30. klad svérázné hudební literatury domácí. (Pokracování.) O prűvodu chorálu. Proslovil pri Cyrillských exerciciích v Horících reditel František Jirásek. (Pokracování a dokoncení. dJ Mixolydického tonu kadencní momenty. 1 2 — 2* | ||||
|