|
| ||||
| ||||
|
55
střfdavé; jedeu verš chorálně od celého choru, druhý falso bordone, což velmi hezky se poslouchalo. Zvláštní však zřetel obracím k „Miscrere” na konci Laudes každého dne přednešeným, kterým od jakživa lid náš věřící s pozorností a zbožností naslouchati uvykl. ZpívánoE ve středu Miscrere od Gallusa, ve čtvrtek od Allegriho, v pátek od Bai-lio. Nenít věru snadno říci, které z oněch vrch drží; všecka jsou krásná, každé z nich má své přednosti, všecka jsou zbožná, tu upřímnou kajicnostf, tu úpěnlivě prosícím duchem pro-vanuta. I. Miserere Gallusovo jest jednoduché, průhledné, každému snadno pochopitelné a při tom tak zbožné, tak krásné; dá se velmi pěkně deklamovati, tak že k dobrému přednešení ne-lze šetřiti taktových oddílů, jaké v Musica div. naznačeny jsou. Miserere to n nás rok co rok lépe se zpívalo a dojem, kterýž ve středu sv. týdne učinilo, nejlépe naznačím, řeknu-li, že zbožní posluchači mlčky rozcházeli se ze svatyně, očividně až do těch nejhlubších útrob srdce svého dojati jsouce. II. Miserere pětiblasné od Allegri-ho se mně — je to můj úsudek — nejlépe líbí ; jestif velkolepé a nejvíce duchapiné, ačkoliv v celém díle dvojí toliko modulace panuje. Dle mého zdání jest v kráse své nepřekonatelné a dovede i nejtvrdším srdcem otřásti a ho ob-měkčiti ; zejmena konce každého verše, pře-cházející v polyphonnf, altem počínající a do všech hlasů se vplétající figury jsou uchvacující. Jest však vzdor dvojí toliko modulace velmi nesnadné, a dle slov ředitele kůru, mistra P. Křížkovského nrradí se malým sborům, aby o provedení jeho se pokosily. I předneslo se též výborné a dlouho, dloulio utkví v duši mé dojem, jaký večer ten na mne by1 učinil. III. Miscrere Bai-lio, též pětihlasné, liší se od předešlého větší rozmanitostí; boliatost myšlének, dobře pochopený test, hojná a velkolepá modulace přednostmi jsou Miserere toho ; každý verš jinak spracován, ovšem rukou mistrnou. I. dílo to mile se povedlo, tak že vskutku za těžko připadlo zbožným posluchačům, loučiti se se zpěvy těmi nadpozemskými. Nezpívánat však Miserere úpiná, nýbrž dle pradávnélio obyčeje zpívány jedny verše, kdežto každý druhý verš od veškerého kněžstva v dominantě se recitoval; litovati toliko jest, že při recitováni druhých veršů se poněkud hlasem padalo. Tak s dobrým svědomím lze říci, že, jako „miserere” se končila pobožnost celého dne, tak i v hudebním ohledu korunou bylo veškeré denní produkce hudební; přirozené, zřetelné vyslovování textu, čistá, jemnáintonace,pěkná deklamace, přísné zachováváni znamének dynamických a rythmických, a konečně zbožností proniknutá srdce zpěváků spojila se, aby dostála úkolu svému, aby vyvolala a provanula duši lidskou zbožností tou, která zapomínajíc na pozemské pouto své, modlitbou pojí se s Bobem. Bílá sobota. Při svěceni chorál. Při mši sv. Kyrie chorální temporc paschali z Gradualc Romanum, ostatní z Missa Cunibcrt od Rampisa s průvodem harmonia. Magnificat Loni VIII. zpívalo se střídavě, jeden verš od veškerého kněžstva, druhý falso bordone od tiVitta z ,-Musica sacra 1872" příloha V. Magnificat, jehožto tonus VIII. již po-vahou svou radostný a slavný jest, jest skladbou převzácnou a drahokamem v literatuře liudby posvátné, provedlo se k úpiné spokojenosti. Vzkříšení. U Božího hrobu „Regina coeli” chorálně, při procesí stará, velebná píseí~i čtyrhlasná: „Aurora coeli purpurat” harmonisována P. Křfžkovským s doprovázením posaunů. Na to slavlié Matutinum, při němž dva klerikové velmi hezky zpfvali invitatorium, rovněž veškerá chvála vzdána budiž dvěma kněžím, zpívajícím antiphony správně, mile a dojemně. Responsoria auctore ignoto, dosti pělaié, nalezající se v archivu dómském, avšak poněkud přepracovány. T e D e u m první od Křížkovskélio, v rukopise, ještě jsoucí a podobné druhému, již vydanému, leč slavnějšf ; střídá se v něm chorál se čtyrhlasnými větami. Benedictus t. VIII. jedny verše chorál, druhé falso bordone. Na konci ,Laudes' Regina coeli od Schnabea; jest to sice práce z doby přechodué, než ale Schnabel jest jeden z nejušlechtilejších skladatelů doby úpadlcn církevní liudby — a nebyla by se snad již potřeba reformy ulcázala, kdyby byli všickni komponisté bývali á la Schnabel. Skladba řečená, s průvodem harmonia a posamiů, veliký effekt způsobila. Tak zakončen svatý týden, a nezbývá mně řiti, nežli že, jak sv. týden důstojně započat byl, tak důstojnó se i skončil. Nemalou práci vyžaduje posvátná doba velikonoční. Ne jedné, dvou, mnoho zkoušek, pilného cvičeni bylo užiti, aby sbor ilómský nesnadnému úkolu vy-hověl. 7e í veliktlio namáhání tělesného zpěvákům po tolik dnů vytrpěti jest, kdož by po-chyboval? První zajisté zásluhu o skvělé provedení má p. ředitel kůru, jeho podnětem, jeho původem stal se repertoir sv. týdne klassickým a letos, kdy čtvrtý rok již v oboru svém v Olox | ||||
|