|
| ||||
| ||||
|
Vychází vždy Jen frankované listy
5. každého měsíce. přijímají se. Rukopisy redakci za- Předplatné, C E C I LI E, slané nevracejí se. jež činí Dopisy, týkající se poštovní zásilkou lCasopls redakce, buďtež za- na celý rok r. m. zl. 2, sílány franco ehnerovi na půlleta „ „1, pro katolickou hudbu posvátnou FevdKáidně,`c.234. přijímá pouze na je- v Čechách, na lIoravě a ve Slezsku. dnu z těchto dvou dob Reklamace zasílány administrace Majitel, vydavatel a redaktor: buďtež do expedice v Praze, růžová ulice v Karlíně, číslo 234. E R D I N .A N D ~. E H N E R. č. 5, 11. Císlo 8. V Praze, dne 5. srpna 1876. Ročník 111. Obsah: Pomoz v nouzi. — Pěstování zpěvu církevního. Z arcidiecése Yrařské: Hudební odbor Akademie kře- stanské. — Zkouška chovancit na ústavě pro vzdělání varhanflců a řiditelů kůru v Praze. —Z arcidiecése Olomoucké: Ze Shulýnek u Zábřehu. I, Přerova (na Moravě). — Z diecése Kralohradecké: Z Nového Iíradče Králové. — Z diecése Budějovické: Z Tábora. — Literatura hudby posvátné. — Hudební příloha čís. S. P01i10C V 11.OL1Z1_ (Odporoučí se k bedlivému uvážení!) „Musica sacra” ve smyslu církevním na-lezla Bohudík! po veškerýchi končinách vlasti úrodné půdy. Svině se ujmulo. zde a onde bylinka útlá teprv klíči, jinde okoralou pitdou již prodrala se na světlo denní, tu a tam vy-dala dokonce pěkný květ a má nasazeno pupenců na veliké množství jiných květů. Jevíf se pak u veledůležité otázce tentýž ráz i směr, jako spatřujeme vůbec ve veškerém životě církevním za našich dnův. V životě církevním neobyčejný panuje ruch. Muži osvícení a přátelé víry úsilovně dnem i nocí pracují, aby mrtvá víra ve veškerých oborech oživila se; rozkvět viry jest jediným předmětem myšlení, snažeuí, řečí i skutků jejich. Naproti nim v šik válečný sestavili se katolíci „titulární”, židé, bezkonfessionálníci, freimauři, vůbec liberálové všech zrn i druliů, bojujíce zbraní bez výběru nejčastěji nepoctivou a pokryteckou. Uprostřed pak obou živlů — ohně a vody — jsou obojživelníci, kteří nenáleží ani do toho, ani do onoho táboru, žádná strana je nechce, každá jimi opovrhuje. Lidé, kteří se nechávají unášeti obvyklým proudem, netečnfci pohodlně a slepě kráčející po pěšince návykem vy-šlapané. „Musica sacra” co článek řetězu nikoli poslední v živém ústrojí tentýž s životem církevním sdílí osud. J e d n i — a jsou to milovníci Církve a přátelé dobra — znajíce mocný vliv krásně spořádaného zpěvu na smýšlení náboženské celé osady, všemožně usilují, aby služby Boží slavně oslavovaly se důstojným zpěvem kostel-ním. V řadě té spatřujeme velkou čásf duchovenstva probuzeného, ctihodné muže zestavu učitelského a přemnolté řiditely kůrů, kteří pochopili důležitý úkol svůj. Řady ty den co den utěšeně rostou. D r u z í — a jsou to bud zjevní aneb tajní nepřátelé Církve — ze zaviněné nevědomosti, z falešného studu neb dokonce z dábelské zlomyslnosti přiměřené oslavy služeb Božích zpěvem důstojným bud se straní aneb všemožné překážky v cestu kladou těm, kdož o povznešení kleslé hudby chrámové péči vedou. V řadě té kromě domýšlivých šumařů spatřují se porůznu zde a onde mladí učitelové z liberálního vychování, jimž chloubou jest na odiv stavěti nepřátelství své naproti Církvi. Na štěstí jest počet osvícenců až dosud poměrně velmi nepatrný, dostatečný však, za-vdati látku ku přemýšlení, aby nemoc zhoubná nerozšířila se. Uprostřed obou táborů jsou obojživehúci, lidé, kteří přivykli lehkovážnému a hroznému lomození a ostudě na kůrech kostelních a z pohodlnosti aneb přeučenosti ne-přístupnými jsou jakémnkolivěk poučení. Po vyšlapané pěšince pohodlně se kráčí. Bez přípravy se jde na kůr, plodí se tam trochu ostudy a pak se jde opět domů. Dělal to tak děd, dělal to tak otec, dělá to tak syn. V dobře spořádané zemi moudří státníci s velkou pozorností pohlížejí kolkolem, důkladně si všimajíce veškerých poměrů a tajemných znamení časových a poznavše v čas pravý stav věcí jiným smrtelníkům až dosud neviditelný, mocné staví llráze a obezřetně konají přípravy, aby budoucnost je nepřekvapila a nezasadila rány smrtelné státu správě jejich pod velikou odpovědností svěřenému. Jako státníka nepřekvapí ani dobrého vojevůdce 8 | ||||
|