|
| ||||
| ||||
|
— 62 —
náhle změněná taktika nepřátel. Co tito ve vell é,m , koná rozšafný a opatrný hospodář v malém kruhu správy domácí. Včas proti všelikým pohromám opatřuje dům svůj, zvláště když na obzoru spatřuje první známky blížící se bouře. Přátelé víry ! učte se od synů světa opatrnosti. Strážcové Sionu! neopouštějte bašty, odkud záhy viděti lze blfžfcf se houfy nepřátel. lťrálovství nebeské na zemi také svěřeno jest správě vojevůdců a hospodářů. Jedni velí celku, druzí menším osadám. Těm i oněm svěřen jest úkol a uložena povinnost, aby bystré a zkušené oko proniklo mlhy budoucnost zastírající, aby včas opatřili dům ohrožovaný. Mluvím o kostelní hudbě ve smyslu církevním. Poměry valně se již změnily. Faktorové, jimž druhdy bylo pečovati o kůr a bohoslužebný zpěv z povinnosti, nyní pro-měněni jsou v pouhé dobrovolníky. Zdar neb nezdar, krása neb ostuda, radostný hlahol neb smutné umírání zpěvu kostelního nyní namnoze závislé jest od osobností, od dobré vůle a obětovnosti. Jsou již také kůry, kde na dobro již umlknul kostelní zpěv. A což teprv nastane v budoucnosti?! Strážcové Sionu! bdéte! Záhy opatřujte dim, aby budoucnost nepřekvapila nás bez přípravy. Radte, co káže rozum a vůle dobrá. Svrchovaný jest čas pomýšleti konečně na vydatné prostředky, jimiž jednak lze zabrániti úpadek, jednak připravovati znovuvzkříšení hudby posvátné. Klamati sama sebe bývá nejzáhubnějším neštěstím. Staré časy se nevrátí vice. Staří učitelé, znatelé hudby a milovníci kostela i zpěvu kostelního, ctihodní patriarchové Církvi oddaní obětovně a z lásky chrámu Páně sloužící poznenáhla vymírají a v úřad jejich nastupují mladí učitelé z nového vychování školského. bIlavy dohromady, přátelé! Jedenkaždý, komu záleží na oslavě služeb Božích, přispívej radou, co činiti dlužno, aby neosiřely kůry kostelní. Nečekejme na pomoc cizí. Ta nepřijde. Zásada svépomoei jest nejpřirozenější, nejbližší a nejvydatnější. Hádky tyto bu(Ttež prvním hlasem volajícím po pomoci a n a b í z e n ý 1 é k bud první pomocí v nouzi. Chrámy Páně ve větších městech, jakož i kostely bohatěji nadané mívají s a m o s t a t n é ř i d i t e l y kůru. Mužů těchto, jimž žádný jiný úřad času neujímá, svatou jest povinností, aby úpině, s láskou 'a obětovností, věnovali se vznešené a čestné službě, která jim svěřena jest. Míti tak blízkého podílu na služběoltářní, služby Boží oslavovati uměním nejduševnějšfm — zpěvem lidským —, jak krásné to povolání — in a b s t r a c t o! K o n k r e t n ě, ve skutečnosti má se věc jinak. Mnobo-li jest těch samostatných řiditelů s takové výše na významný a v)~znamenaný úřad polilížejíeích? Boliudík! jsou k nalezeni. A před takovými ctihodnými poctivci zdale]~a se smeká. Za reformu liudby chrámové v prvních řadách bojuji ve vlasti naší nám dobře známi řiditelové kůrů, jichž jmena jednou stkvíti se budou v dějinách nového rozkvětu hudbu chrámové v ('echách a na Moravě. Sláva jim ! Daleko větší jest však počet těch kazitelů kostelní hudby, jimž snad ani ve snách nikdy nenapadlo, v čem vlastně záleží povolání jejich. VždyC jich hojnost ze zkušenosti známe. Projídají a propíjejí důchody, které jim ze záduší církevního plynou, na kůru pak a při slavných výkonech církevních., kde služba jejich se vyžaduje, tropí ostudu pro-vozováním hrozné kocoviny, kterou figurální hudbou nazývají. Děkuji za takovou figurální hudbu, která i do krčmy špatná jest. Bez zpěváků, bez hudebníků, bez zkoušek, bez práce, bez znalosti, bez lásky není žádné hudby, jakou vyžaduje důstojná oslava služeb Božích. Křikloun není ještě zpěvákem, šumař není hudebníkem, kocovina není hudbou. 0 jakémsi dálšfm vzděláváni se není ani řeči ; o výběru skladeb chrámu důstojných není ani řeči. K tomu bylo by potřebí práce a času ; přemnozí však řiditelové kůrů ze záduší kostela vydržovaní na vše jiné mají času, jen na přípravu kostelních produkcí času žádného nemají. A proč by zbytečně si hlavy lámali a se namáhali, když správcové duchovní s je-jich řáděním jsou spokojeni? Dobře tak! A předc v přfpadě takovém, kde kostel vydržuje zvláštního řiditele kůru, zavedení důstojné hudby chrámové tak snadno lze pro-vésti. Stačí, aby farář neb správce duchovní se vší důrazností řekl: „Chci míti důstojnou služeb Božích hudbu!” — a bude to. Ne-líbí-li se nedbalému řiditeli kůru služba kostelní, at si vyhledá jinou. Službu přijatou svědomitě konati jest muže každého svatou povinností. „Za málo peněz málo muziky,” slýcháváme často namítati. Ono však bývá za těch málo peněz až příliš mnoho muziky, tak že uši brnívají. Cvičte si jen pilně zpěváky vy-trvale a obětovně. Obětovnost jest nakažlivá. Když ji lidé spatří u vás, věřte! že budou vašimi následovníky. Obětovností a láskou vzbuzuje se obětovnost a láska u jiných. Vy-cvičenec vděčným bude cvičiteli. A co mnohdy ani za velké peníze nelze dostati, přičinlivost | ||||
|