|
| ||||
| ||||
|
-63-
s láskou a obětovností spojená zdarma si k tomu dopomůže. Před lakotným výdělkářem však z daleka již každý prchá. Lichá a bez-důvodná bývá namnoze námitka uvedená. Skrývá se za ní bud nečinnost a lenost, bud nevědomost a lakota, aneb obé zároveň. Ostatně však od srdce si přejeme, aby pilný a bedlivý řiditel kůru slušnou měl existenci. Kdo chrámu slouží, z chrámu také at živ jest. Stačí-li záduší, nechaf všemožně se přilepší svědomitému pěstiteli hudby posvátné, aby s radostí a bezstarostně věnovati se mohl výhradně službě kostelní. Kde záduší nestačí, budiž chloubou osad, starati se o slušnou výživu těcb, kteří s láskou za pokrm tělesný poskytuji spoluobčanům potěchu duchovní, když při službách Božích zpěvem velebným a dobře spořádaným mysl jejich od pomijejičnosti a hroudy pozemské povznáší k pocitům nebeským a rozkošem, které zlatem a stříbrem zaplatiti nelze. V pokročilých městech, kde chrám a oslavu služeb Božích milují, již skutečně namnoze postaráno jest o řiditele kůru. Na jiných osadách zámožných že tak se stane, pevně doufáme. Obezřetný duchovní, jemuž na oslavě služeb Božích záleží, nalezne dojista klíč k srdcím obětovných křesfanů. Kde však při vší snaze nelze prozatím nadlepšiti správcům kůrů kostelních, spoj se obětovnost kněze s obětovností řiditele kůru. Nejsou to ideály pouhé, o nichž tuto mluvím. Zkušenost učí, že i tu při dobré vůli lze leccos podniknouti. Nejbližší příklad poskytuje pisateli Karlínská správa duchovní až posud bez patronátu a provisorně zřízená. Í iditel kůru s varhaníkem mají dohromady roční služné 210 zl. r. m., pravím : dvě stě deset zlatých. Z té almužny nelze věru ani haléře na vydržování zpěváků a na zaopatřování potřebných hudebnin žádati, a přece nekonáme služby Boží bez důstojné oslavy. „U sv. Cyrilla a Methoděje připadá mi to při slavných službách Božích jako v nějakém biskupském chrámu,” pravil nedávno jeden hudebník, který do Karlfzxského chrámu přišel poslechnouti si Palaestrinu. Chválořečníku líbila se bezpochyby velikolepá, krásná a dojemná architektura a vnitřní úprava, která by ovšem každému biskupskému chrámu čest dělala. *) *) Není známo, který z biskupských chrámů hostu na mysli tanul, zdali cizí, neb domácí? S Olomouckou kathedrálou byl by ovšem zápas velmi nesnadný a v jistém ohledu i nemožný. S ně-kterými všalc biskupskými chrámy u nás snadno lze konkurovati. Pisatel má mnohdy nedovolený obyčej, že si incognito zajde do toho neb onoho biskupského chrámu nejen v cizině, ale také v Čechách a na Moravě. Při takové příležitosti slyšel provozovati hudbu a zpěvy, které by jej Chtěl jsem nyní pouze říci, že sborem ochotnickým, jemuž obětovnost a láska k umění církevnímu nejsou pojmy neznámými, lze v okolnostech jinak i velmi nepříznivých důstojně oslavovati služby Boží zpěvem ryze církevním. Celkem lze tudy ve chrámech, které mají řiditely kůru pouze ke službě kostelní ustanovené, poměrně bez patrných nesnází obnoviti a zvelebiti hudbu posvátnou. Ilůře to v nejnovějších dobách bývá p h i menších kostelích, jimž chudobné záduší nedovoluje vy držovati z v l á š t ě j e n pro k ů r ustanovené řiditely. Pokud škola ne-byla odloučena od Církve, nebylo žádných nesnází. Učitel byl přirozeným řidite-1 e m kůru. Cvičil zpěvu i hudbě. Byl stře-diskem hudebním obce i osady. Jak krásný to býval život hudební po venkově! Tehdáž nebývalo slyšeti o nedostatku zpěváků. Vlast naše nazývána tehdáž zemí zpěvnou. A chrámy i luhy rodné rozléhaly se zpěvem. Ta poetičnost v době novější skoro na-dobro zmizela. Novověkým vychováváním učitelů přicházejí na venkov lidé s hudebním vzděláním bud nedostatečným, aneb s nižádným. Kdo z domu otcovského nepřináší s sebou bohatější fond hudební, na ústavech učitelských k němu tak snadno si nepomůže. K tomu pak novými školními zákony učitelstvo v jiný po-měr ku Církvi postaveno' jest. Vše závislé jest od dobré vůle, která mnohdy z nepatrných příčin zkaliti se může. Nad to pak přibylo učitelstvu tolik školní práce, že jen při ne-obyčejné obětovnosti možno zároveň svědomitě zastávati službu kostelní na kůru. Zaviněná neb nezaviněná nevědomost, pohodlnost, náboženská lhostejnost, zlomyslnost, mnohdy i frivolnost a neznabožství — to vše bývá na závadu rozkvětu zpěvu kostelního. Ubohému duchovnímu správci jest bojovati brzy s tou, brzy s onou z uvedených příčin, někdy do-konce se všemi zároveň. Nikdo se nedomnívej, jako bych líčením příliš černým přeháněl. U pisatele řádků těchto sbíhají se ze všech stran zprávy spolehlivé o církevní hudbě a jsou mu známy také i farní chrámy, kde zpěv vůbec nadobro již umlknul, tak že zpívaná mše sv. úpině odpadla ; jinde pak totéž se očekává. Během času poměry se nezlepší, nýbrž naopak mnohem pohorší. Až ti staří, ctihodní a věřící dobráci na věčnost se odeberou, — co potom? Na důkaz stůj zde jediný, a to sice nejmírnější list. Píše se mi takto : doma věru připravily o dobrý rozmar, o čemž někdy obšírněji bude možno pohovořiti si. | ||||
|