|
| ||||
| ||||
|
-64-
X. *), dne 26. ledna 1876. Velebný panel Brzy máme býti bez řiditele kůru, nynější p. učitel na odpočinku se vzdá pro své stáří brzy svého úřadu a z nových pánů učitelů není jeden, který by to mohl převzíti; 3 se v hudbě dobře neznají a čtvrtý je slabého zdraví a při nejlepší vůli by kiu• nezastal. Obec i kostel jsou příliš chudy, aby zvláštního řiditele kůru opatřiti si mohly — něco přes 300 má příjmů více se mu dáti nemůže. Nezbývá nám tedy nic jiného nežli poslat mladíka asi 25 let starého, bývalého desátníka při voj. kapele — dobrélxo hudebníka a zpěváka — do varhanické školy; myslíme že by se jako hudebník rok vyživil, dílem pri civilní kapele, dílem u nějakélxo p. i•iditele kůru, nevíme ale kdy a pod jakými výminkami by mohl varhanickou školu navštěvovati. — Proto se obracíme se snažnou prosbou na Vaši laskavost, by Jste nám vše sdělil, a i vhodné rady v celé záležitosti udělil. Neračtež se diviti, že s takou důvěrností se k Vám obracíme, já Vás budu lépe znáti, nežli Vy mne, a to mně jedině pohnulo, bych Vám jménem p. faráře prosbu a žádost tuto přednesl. Nadějeme se, že nás brzy račte ctěným svým listem potěšiti a v rozhodné chvíli svou radou nám nápomocným býti. Znamenám se se vší úctou N. N., kaplan v X. Takové jsou poměry hudby chrámové dnes v X., zýtra nastanou jinde. Co učiníme, nemá-li umlknouti nadobro církevní zpěv v katolických chrámech? Učitel jest a zůstane z pravidla přirozeným řiditelem kůru. Ač škola od Církve odtrhli, Církev zůstane předce vždy matkou a škola dcerou. Chrám se školní budovou stávají skoro všudy vedle sebe. Při-rozený cit tak tomu káže. Kněz s učitelem zůstanou vždy pracovníky jedné vinice. Oba vychovávají budoucí generací. Vychování pak budovati možno na jediném, společném základě -- náboženském. Kněz s učitelem zůstanou předce vždy přátely kráčejícími jeden vedle druhého ruku v ruce. Je-li duchovní správce otcem osady, jest učitel především otcem mládeže. Duševní prospěch toho vyžaduje, aby oba otcové svorně působili na rozum i vůli i srdce svěřenců svých. Učitel z pravidla musí zůstati řiditelem kůru již z té jednoduché příčiny, že má v rukou a v moci dítky, bez nichž ,musica sacra" nemůže obejíti se. K tomu druží se ještě jiný důležitá okohxost. „Musica sacra” j est uměním a to první v řadě uměn, které Církvi slouží, poněvadž má nejbližšího a bezprostřediiílio podílu na bolxoslužbě katolické. Umění pak jest povždy přístupné pouze lidem vyššího vzdělání, snáze tedy učiteli, než L-terémukolivěk jinému laikovi, jemuž nebyla poskytnuta příležitost ku nabytí *) Zúmyslně nejmenuji ani místo, ani dopisovatele, zastávaje zásady a nikolivěk osobnosti. dálšího školského vzdělání. Učitel, vzdělavatel mladistvých duší, při dobré vůli a zbožnosti přirozené každému člověku ušlechtilému s n á z e též vnikne do ducha velebné liturgie katolické, jejížto částkou podstatnou při slavných službách Božích jest bohoslužebný zpěv. L uvedených důvodů zůstává učitel v normálních poměrech přirozeným řiditelem kůru při farních chrámech, jejichž c h u d o b n é záduší nedostačuje na slušnou výživu samostatného, v oboru hudby církevní hluboce vzdělaného, pro chrám Boží a důstojnou oslavu posvátné bohoslužby s celou duší zaujatého řiditele kůru. Takové jsou zásady mé o důstojnosti stavu učitelského, jakož i poměru, v ,jakém učitel k liturgickému zpěvu se nachází — v poměrech normálních. V životě jednotlivce, jakož i celých národů vyskytují se však mnohdy také poměry abnormální, vyžadující též mimo-ř á d n ý c h prostředků. Taková nepravidelnost objevuje se násled]~em změněných poměrů školských zde a onde také ve vlasti naší vzhledem kostelní hudby. „S hloupostí, a nevědomostí a se zlomyslností jest i bohům těžko potýkati se,” řekl by některý z mxidreů předkřestanské dávno-minulosti. Mohou nastati poměry, kde duchovnímu správci při vší pastýřské opatrnosti, horlivosti a dobré vůli není možno získati učitele pro řízení kůru kostelního. Nemoc sporadická vyžaduje mimořádného léku. Bystrozraký kněz nedá ani v tak nepříznivých poměrech kůru osiřetí a bude včas při-praven, aby nemoc náhle nepřekvapila - osadu. Když při veškerém úsilí není možno získati učitele pro službu kitrn kostelního, budiž vyhlíclnict v osadě muž neb jinoch zbožný, v hudbě již částečně vzdělaný, v obci stále usazený, který bud řemeslem se živí, bud hospodářství vzdělává, aneb jinak vlastní výživa v osadě bud již zná neb míti bude. Tak způsobilý katolík budiž poslán na jeden rok do varhanické školy pražské. Je-li zámožný, snese bez valné nesnáze výlohu na desítiměsíční pobyt v Praze sám; je-li chudý, budiž mu opatřeno stipendium. Když záduší kostelní, duchovní správce a celá farní osada, každý dle své možnosti, něčím přispějí, brzy bude pohromadě tolik peněz, aby stačily na výživu jednoho školního roku v Praze. Celá varhanická škola, vlastně „ústav pro vzdělání varhaníků a řiditelů kůru” trvá 3 roky. Ústav | ||||
|