|
| ||||
| ||||
|
35 —
úmyslu a předpisu Církve sv., zavádějíce ke mši sv. v ž d y a j e d i n é písně mešní a pře-stane nářek a žehrání na řeč latinskou a vykonáme bohoslužbu v podstatě její. Kromě předpisu církevního vyžadujef tobo však i nutná potřeba a zle u š e-no s t. Pomlčím o katolických křesfanech titulárních, kteří vůbec bolioslužbě se vyhýbají, a poukazuji na velkou část věřícícb, kteří dle navylzlosti do chrámu Páně chodí, tam pak stojíce zíváním city své projevuji, nanejvýš pal: několik, třeba ani sem nepatřících modliteb vyříkají. Odkud taková chladnost při výkonu, při němž i andělé tváří svých za-halují? Na díle odtud, že o mši sv. bud jen tmavá., neb i nepravá, a nazvíce nedokonalá ponětí chovají, ale u větším díle snad odtud, že i cvičenějšínm katolíku těžko jest, ze sebe samého náležitě všecko sobě představiti a s duchovním mysl svou spojovati, nemá-li čehos, co by jej k tomu vzbuzovalo mocně a napomáh,ilo přiměřeně, a to nejen občasně, jak se děje v kázaní, nýbrž ustavičně, při každé mši sv., mocí neodolatelnou. Jet zajisté na jedné straně tajemství nadpřirozené příliš hluboké, s druhé pak strany mysl lidská příliš mělká, váhavá a pohodlná. Co medle bude mu v tom napomáhati, aby si podstatu a cenu oběti upřítomnil? Snad budba uchu lahodící? aneb dokonce píseň, která obsahem od nejsvětější oběti odvracuje a na jiné předměty pozornost uvádí ? Píseň ovšem, — ale píseň, kterou ponětí neprávě neb nedokonale pojaté se opravuje, pravé však v světlost postupuje, píseň, kterou se takoi•ka mysl nutí ku všímání tobo, co činí kněz. Tou vykládá se a objasňuje, co před očima se děje, tou velebnost a cena i podstata toho, co se stává, mocně se podporuje, tou vssáteí kázanfm poučení se obnovuje, uchovává a oživuje, nebráni-li jediná ztupčlost lhostejnosti již vkořeněné. A poněvadž zpěv obecný jest, přechází cit z jednoho na druhého, až uchvacuje i srdce kamenné a rozehřívá ledovou kůru mysli v svět pohroužené, — budiž zpívána při mši sv. píseň o mši sv., jakožto praktické cvičení po theoretickém vysvětlení následující a v srdce přítomných pocity vznešenosti a ceny nestihlé vštěpující. Oprávněným, spravedlivým a zákonitým požadavkem tímto ovšem nikterak nevylučují se p í s n ě p ř í 1 e ž i t o s t n é a p ř í p a d n é. Scházíf se lid ve svátky známější a v době postní hojněji, v adventě pak také časněji: nebudet mu zajisté protivno, alebrž příjemno, když před mší sv. doslechne, že píseň případná se pěje; pozdvihnet s radostí a snad i s větší pozorností hlasu svého k společnému zpívání. Konečně pak i po oběti m š e sv., kdož nábožnější, s radostí chvilky šetřiti nebude, až by patrona svatého pozdravil, aneb vtělenému, nově zrozenému atd. Spasiteli, jehož oběti spaseni ted se slavila, poděkoval. A ttm spůsobem by i ostatní písně místo své, před službami Božími, aneb po nich krásně zapinily. Zdaž to užitečné, zeptejte se míst, kde zpěv před i po službě Boží v obyčeji jest. 0 průvodech a ostatních příležitostech nic tu netřeba říci. Komu jednostejno a lhostejno jest, zdali služba Boží krásna a moudře spořádána jest, čili nic, tomu i řádky tyto lhostejné budou. Komuž však, tak jakož má, nejen na kázaní, ale i na zpěvu a kazdé jiné věci, co pomoci k dosažení vyřčeného účelu, vzdělání to pravého, záleží: bez těžkosti zpěv i při těchto příležitostech šetrně podle účelu toho hlavního zřídí. Mas ze Soběslavi. (Pokračování.) II. Posvátný zpěv obnovený. Slavnost svato-Václavská účinkovala rychle jakoby elektrická jiskra. Náš veled. p. děkan P. Josef Vačkái"• hned po návratu svém ze slavnosti svato-Vácslavské dal podnět k zavedeni nových, Vincencem Bradáčem vydaných „š k o l n f c li k a u c i o n á l k ů”, jichž ihned 500 objednal, sám 50, slavná pak obec Soběslavská 100 výtisků k zapůjčování chudým školním dítkám zakoupili a věnovali. Druhých 350 výtisků brzy rozprodáno. T ujali se rázně věci té dobré: slavná ředitelstva ústavu pro vzděláni učitelů a cvičebných a národních škol, a veškeří páni učitclové, včele majíce pana Ant. Dudu, učitele zpěvu na ústavu pro vzděláni učitelů, a p. 11. Vacka, ředitele kůru. Cvičení započalo a konalo a koná se den co den v obdobách mezihodinných k oddecliu určených, každý pátek pak po 3. hodině odpolední společná se odbývá zkouška. A aj, výsledek je pře-kvapující. Nebot od listopadu r. m. do začátku února r. b , tedy ve třech měsících na-učila se školní mládež již pěti nesnadným sice, ale překrásným mešním písním na str. 63., 75., 79., 89. a 81. se nalézajícím. Překrásným, pravím a dokládám, i ,do-jemným". Nebof když studující ústavu pro vzdclání učitelů i školní mládež „unisono”, | ||||
|