|
| ||||
| ||||
|
70 -
třeba rytmického rozčlánkovánf; i Římský chorál má určité články rytmické, které při přednesu dobře vyznačiti se mají. Při jich zanedbání chorál přestává býti chorálem. V čem ale záleží rytmus Římského chorálu? Hudba a cit stojí v úzkém spojení. To, co zpíváme, musíme cítiti a dle cítění musíme zase zpívati, chceme-]i účinku dosíci, kterého skladbou dosáhnouti se může. I rytmus jest věc našeho citu ; pravidelnost rytmická mile působí na cit náš a toto milé na-ladění citu, jednou započaté, trvá dále a vy-žaduje, aby melodie dále dle téhož rytmu se pohybovala. Nemile dotýká se nás náhlá uchylka od rytmu jednou začatého k rytmu jinému, Pocit rytmu prvněj~ího náhle se zborti, rozpadne, a na rozvalinách jeho má se stavěti druhý, novým rytmem vyvolaný pocit; a dlouho to trvá, než se poslední kámen zbořené budovy odstraní a základ k budově nové položí. Nebot pokud poslední stopa předcházejícího pocitu nevymizí, potud trvá boj mezi pocitem tím a pocitem novým. Jako jiné zpěvy, má i Římský chorál svůj vlastní rytmus a chceme-li chorál dobře zpívati, musíme rytmus ten cítiti. Jest pak rytmem chorálu Římského rytmus 1 a-t i n s k é řeči. Chorál není vlastně čisté zpívání, nýbrž jen zpěvné přednášení. Slova jsou věci hlavní a noty ukazují nám jen modulaci lxlasu. Proto melodie chorálu vázány jsou na podložená slova, ony nemají svého stanoveného rytmu hudebního, nýbrž přijímají za takový rytmus textu. Jest známo, že rytmus není majetkem pouhé hudby, nýbrž že jest obyčejným úkazem v celé přírodě; můžemet ho pojímati nejen sluchem, nýbrž i ostatními smysly, na př. zrakem. Rytmus jest majetkem i jiných umění; rozličné slohy stavitelské ne-jsou nic jiného než rozličné rytmy pro naše oko. Jednu z nejdůležitějších úloh má rytmus v řečích. Rytmem totiž, t. j. akcentováním a prodlužovánfm slabik jedna řeč ode druhé se liší a zvláštni akcentování a prodlužování či zvláštni rytmus náleží ku zvláštním charakterům rozličných řeči. V Římském chorálu máme co činiti s řečí latinskou, proto rytmus řeči latinské musíme znáti, musíme cítiti, chceme-li Římský chorál dobře před-nášeti. Tento rytmus řeči latinské jednou pocítěný vyžaduje, aby melodie chorální dle něho se tvořily, dle něho se vyvinovaly. Věc ta důležita jest nejen pro zpěváka, který chorál zpívá, nýbrž i pro posluchače. A v této okolnosti leží příčina, proč chorál mnohým ne-chce se líbit. Nelíbí se bud proto, že zpěvák rytmu jeho nezná a nepochopuje, anebo proto, že posluchač řeči latinské neznalý toho nepocituje, ve kterém případu melodie chorálníse mu z d á jako řada organicky nespojených tonů, jako kdákání a křičení beze všeho ladu a skladu. V případě prvním, kdy chyba je na straně zpěváka, s k u t e č n ě tomu tak jest. Proto jest úlohou zpěváka, aby chorál dobře pochopil a rytmické články jeho dobře vyznačil, čímž pak živel melodický jasně na den vystoupí. (Rytmus velmi se podobá šachovnici, po níž šachové figurky sem tam jezditi a skákati mohou. Pokud figurky na šachovnici se nalezajf, lehko jest celý plán hry přehlednouti. Postaví-li se však figurky na holé prkno, pak jest nemožno něco s nimi začínati pro zmatek, který mezi nimi nastane, poněvadž není k rozeznání, v jakém poměru jedna ke druhé stojí, anat schází půda, dle kteréž poměry ty se určují. Podobně má se to s tony, nejsou-li stavěny na půdě určitélxo a cítěného rytmu.) Z toho vidno, jak těžko jest chorál dobře zpívati pro zpěváka řeči latinské neznalého ; a nesnáze ta se zvětšuje, pomyslíme-li, že vedle rytmu i na o b s a h přednášeného slova pozor dáti se má, aby pocit liturgickým slovem vyvolaný i v hlasu ze zobrazoval. Jak těžko to jest zpěváku, který nezná význam zpívaného slova! A s touto nesnází musí mnohdy zápasiti i zpěvák řeči latinské znalý, není-li mužem modlitby, mužem citům náboženským přfstupným. Oplývá zajisté chorál takovými slovy a myšlenkami, které ty nejhlubší city náboženské vyvolávají; a zpěvák, není-li zároveřx mužem, jenž náboženství v srdci nosí, na tomto skalisku záhubu svého přednesu zakusí. S takovými tedy obtížemi spojeno jest dobré přednášení chorálu. Však obtíže ty ne-mají nás od pěstování chorálu odstrašovati ; naopak mají nás k větší píli povzbuzovati. S píli neoblomnou co schází, máme dophlovati. Upřímným a horlivým cvičenfm se v chorálu zajisté i náš náboženský cit se ušlechtí. (P o z n a m e n á n f. Co zde praveno o chorále Římském, to platí i o chorálu českém, toliko s tím rozdílem, že při českém chorálu musíme na zřeteli míti rytmus řeči české. Nedobré jest proto rozděleni staročeských zpěvů v takty. Rozdělení to příčí se našemu citu; ono jest velikým anachronismem. Zpěvy ty nejsou dle novověkého taktování skládány, proto nemají se v moderní takty vtloukati, ale volně dle rytmu řeči přednášeti.) II. Jak z předcházejícího vidno, nemají melodie chorální žádného zvláštnfho hudebního rytmu, nýbrž místo jeho zastupuje rytmus podložených slov, dle něhož melodie chorální | ||||
|