|
| ||||
| ||||
|
-75-
člověka. Proto jest i pěstování zpěvu samo sebou přirozené. 2. Zpěv jest zdravým cvikem pro plíce. Veliká jest důležitost plic pro život a zdraví člověka. Jsouc hlavním orgánem dýeliání a tudíž i fysického života našeho tím, že zásobuji naši krev potřebným kyslíkem a odstraňují z ní zdraví hubící uhlík. Proto čím dokonaleji může člověk odd}'chovati, tím zdravější jest. K dokonalému pak oddychování napomáhá právě dobrý zpěv co nejvíce. Jestif jednou z nejpřednějšfch podmúiek zvučného a vytrvalého lilasu, aby uměl zpěvák co možná největší množství vzduchu vtahovati do plic, dlouho v nich Lo zadržovati a při vy-dychování přiměřeně na jednotlivé tony rozdělovati. To vše není možné pi i prostém mluvení. Nemůžet člověk mluviti, dokud dutina hrudní napiněna jest vzduchem, nýbrž teprvé po oddychnuti. Kromě toho jest při prosté mluvě dýchání nepravidelné dle toho, zdaž má člověk vysloviti kratší neb delší větu. Při tom děje se dýchání rychle za sebou, bez přestávky, strkem ne táhlým způsobem. Tím bývají též plíce rychle za sebou tlačeny do prostory pobřišné, tak že pobřišná část těla příliš často nadýmá se na ujmu prsné hrudi, jež při tom vždy zapadává s plícemi. Mnohem více ještě děje se toto nadýmání pobřišné dutiny při častém a dlouhém sezení. To však velice škodí člověku na zdraví, jež tím více prospívá, čím více pracují hořejší prsní svaly plic a čím více a častěji vystupuje tato dutina hrudní ku předu. A to právě děje se při zpěvu mnohem hojnější měrou než při prostém mluvení. Při zpěvu pracují mnohem více prsní svaly plic proto, že zpěvák vsatý vzduch déle v hrudi zadržuje. Tvoříc zpěvné tony, aniž prvé potřebuje, jako při prostém mluvení, vsatý vzduch hned najednou vydechnouti. Na-opak m u s í h o d r ž e t i, musí jím hospcdařiti a smí ho jen zvolna vypouštěti z hrudi skrze štěrbinu hlasovou, poněvadž j í m p r á v ě t v o ří s v é t o n y. I tvoří je pak ne pouhým strkem či nárazem vzduchu vsatélio na hlasivky, jako při prosté mluvě, nýbrž déle trvajícím působením na ně. Proto musí ovšem zpěvák hlasem hospodařiti a zpěv počíti hned na počátku vy-dychování. A náležitým cvikem v tvoření a držení tonů může zpěvák docíliti, že každý jednotlivý ton spotřebuje jen nepatrné částky vsatého vzduchu, pročež vydychováni děje se mnoliem zdlouhavěji, než při pouhé řeči. Tím způsobem pracují prsní svaly plic mnohem déle, rozšiřuje se dutina hrudní více, plíce vsajíkyslíku hojněji, ano co možná nejvíce, a tak se i plíce rozšiřují a prsa sesilují. Tou příčinou schvalují a doporoučejf moudří lékařové zpěv k lepšímu zdraví a dá se opatrné a přiměřené cvičení ve zpěvu velice odporučiti zvláště lidem slabých plic a úzkých prsou k sesílení jich. A jestli přece jsou ně-kteří lékařové jatí proti pěstování zpěvu, ob-jevují-li se také zpěváci na plíce a na prsa chorobní, nebývá to následkem zpěvu samého, nýbrž bud následkem chybných orgánů zpěvných, neb nemoudrého cvičení ve zpěvu následkem nevědomosti o tom, jak by se při zpěvných cvičeních s dechem a hlasem zacházeti mělo. „Tollatur abusus, maneat usus.” Z tobo, jak zpěv napomáhá ku zdraví člověka, najmě plic a dutiny hrudní, můžeme již poznati a pochopiti i ten zvláštní zjev, že zpěvák, jenž umí náležitě zacházeti a hospodařiti dechem, cítí se po zpěvu sebe delším a namahavějším přece mnohem volnějším, než ten, kdo ze samého strachu o plíce své ne-chce zpívati, neb snad ani mluviti. Při náležité methodě vyučovací, jež dbá i zdraví učně, jest a zůstane zpěv vždycky mocným prostředkem k zachování a rozmnožení zdraví člověka, sílí a občerstvuje ho ne-tušenou měrou na těle i na duši. 0 pravdě této můžeme se ostatně pře-svědčiti také z obecného života. Nemluvně, sotva zrodivší se k světu již pracuje tímto, byt i nedokonalým způsobem a nevědomě na rozvinutí svých plic. Sama příroda ho k tomu vede, nechávajíc nemluvně plakati a křičeti. To jest dle uznání lékařů k vyvinuti těla jeho vcleužitečné, a již Aristoteles pravil, že pláč jest pro dítě užitečné pohnutí. Nenít pláč nic jiného, nežli zvláštní obměna zpěvného hlasu lidského. Nemluvně roste a prospívá, ale přibýváním let ubývá mu křiku i pláče. Však příroda Lo nahražuje v dítěti veselostí, smíchem, výskáním a p. a dítě prospívá při něm výborně. Avšak minou i tato leta se svou přirozenou gymnastikou plic. H o c h, d ě v č e vstoupí do síní školních, aby v nich několik, snad i mnoho let prožili. I jest mu zde mnoho seděti, což plícím jeho nejen nesvědčí, nýbrž dalšímu zdárnému jich vyvinutí přímo překáží. A jak mnoho děti zvláště v městech a vyšších třídách spolec"enských bývá i mimo školu, ještě i doma a mimo dům přidržováno skoro k ustavičnému mlčení. Z piných plic aspoň neozve se jejich hlas snad nikdy. — Co to znamená pro vy-vinutí vlastně nevyvinutí jich plic, snadno po-soudíme z předešlého. (Pokračováni.) | ||||
|