|
| ||||
| ||||
|
-78-
vrátila, ředitele kůru a novicmistra v klášteře Rajhradském, jenž rovněž do IIradce k slavnosti Cecilianské přibyl. Nejinak tam zavítal čtenářům Cecilie známý kaplan P. Miihlberger z Brua. Počet úč a s t n f k ů byl veliký ; zvláště se dostavil hojný počet duchovenstva, jak světského tak řeholního. Však i laikové z rozličných končin hojně sešli se do IIradce k této krásné slavnosti. *) Sbor zpěváků skládal se ze sboru dómu Řezenského se zpěváky kostela „zor alten Kapelle” v Nezně, kteří se svým dirigentem do Hradce přišli. K těm přidružili se ze Štýrska zpěváci klášterů Admont a St. Lambrecht, jakož i farních kostelů, Bruck, Riegersburg a iJbelbach. D i r e k c i zpěváků měl Fr. Haberl, kapelník na dómu v Mezně. Výkony všecky byly v biskupském kathedráluím kostele. Pro velikost chrámu byl bych si přál k ně-kterým skladbám sbor ještě silnější, aby místa forte a fortissimo (na př. ve Wittovu „Te Deum”) ještě více vynikla. Dle mého soudu nejpříhodnější místo pro posluchače byl asi střed chrámové lodi, ne však presbyterium, ješto sbor zpěváku na kůru u hlavních dveří se nalezající od presbyteria trocha mnoho byl vzdálen. Slavnost počala v úterý dne 29. srpna o 6. hod. na večer v kostele kathedráluím. Zpívaly se litanie Loretanské pětihlasné auctore Rinaldo di Mel (žil kolem roku 1580) a k po-žehnání pětihlasné „Tantum ergo” od Josefa Haniše, varhaníka Ětezenského. Zde hned krátce sestavím výborné vlastnosti a přednosti všech zpěvů, jak bedlivým posloucháním jsem je seznal; neopomenu však též upozorniti na malé poklesky, které tu a tam ještě se vplížily. Naději se, že jest to tak lépe, než abych co slepý chvalořečník zvučné panegyriky psal a přeháněním nedůvěru v mnohém srdci budil. **) Shledal jsem výborné vlastnosti tyto: ce) Čistou, pěknou výslovnost latinského textu a přesnou akcentuací. Textu bylo dobře rozumět. Několikráte jen do slova Deus vplížilo se j : Dejus, Dejum, což znělo nelibě. Velmi dobře se tu mohlo seznat, jaké líbeznosti nabývá zpěv už jen tím, že se hlásky a slova správně vyslovují, částky vět úzce souvisící také ve zpěvu se slučují a znač- Nevím, jak velikým byl počet účastníků z Čech; z Litoměřické diecése bylo v Hradci několik kněží, také duchovenstvo Kladska mělo tam zástupce. Ostatní účastníci z Čech objeví se — trvám —v seznamu, jenž bczpocliyby- přidán bude k časopisům Wittovjni. Noviny vdávají z Cech 11 osob slavnosti se súčastnivších. **) Mějž také o věcech, které nezasahují do podstaty předpisů církevními o luidbě clrámové, každý třeba svúj vlastní náhled : ,Iu necesariis nnitas, in dubiis libertas." nější oddíly řeči (jako středník, dvoutečka, a t. d.) také i ve zpěvu se vytknou. V té příčině mohli se účastníci slavnosti v Hradci mnohému přiučit. K této věci obracím pozornost pánů ředitelů kůrů, přípomínaje, že se o tom v listech Wittovýcli více dočísti lze (Srov. tér Kornmiillers Lexikon der kirelilieheu Tonknnst —články Aecent, Athmen). *) b) Pěknou intonaci a ušlechtilou dynamiku. Zvlášf libě zněla místa p. a pp. na konci motett a ve Wittových ,Preces stationum crucis". Že se na rytmické odstinování (acccl., a ritard.) při tom nezapomnělo, domyslí se, tuším, každý čtenář. Vesměs bylo vidět, že s velikou pílí a láskou veškery skladby se přednášely. Zpěvy většinou byly spojeny se mší sv., s nešporami a jinými církevními výkony. Ritus diecése Sekavské, pokud jsem jej v Hradci seznal, v nejedné věci liší se od ritu, jaký rubriky a dekrety S. C. S. před-pisují. Jednotlivých včti netřeba tu uváděti ; řeknu ale přímo, že se mi mnohem více líbí posvátné obřady, shodují-li se úpině s rubrikami a předpisy, než zmíněné odchylky. Tím nikoliv nevyslovuji snad výtku proti ritn v Ilradci obvyklému. Posuzovati a vytýkati něco v té příčině, neměl jsem ani v úmyslu, nad to pak nemám k tomu ani práva. Obdrželaf zajisté celá provincie Solnohradská, k níž i diecése Sekavská se Štýrským Hradcem náleží, z flíma povolení, že některé odchylky a zvláštní obřady i budoucně podržeti může. Co duchovní vrchnost povolí, jest dovoleno, a posuzovati to nesluší. Pak se čte v knize o „Následování Páně” tato zásada : „Ad te ipsum oculos reflecte et aliorum facta caveas judicare” — „k sobě samému oči své obraf, skutky pak jiných ne-chtěj posuzovati!” Bohužel lze u nás v Cechúcli nejednou viděti, jak se s rubrikami zachází, jaká neznalost v tom panuje, jak se obřadní kniby nečtou, jak ustanovení synod. úpině ne-rozřezána zůstávají. Kdož by tedy odvážil se posuzovat cizí diecése? „Ad te ipsum oculos reflecte !” **) *) Kýžby u nás už jednou vymizela tak leckterá ohyzda u výslovnosti latiny, jako: órčnnis, há- bénms ad Dominem; špiritus, kluue, kLorpus (místo cem, corpus) a pod. ~`*) Rád bych seznal důvody, kterými by se ospravedlniti daly ty rozličně „české” obí•adv a „česká” Te Deum, která dle doslechu i v kostelích již „reformovaných” se provozují, na pi•. na konci 40hodimié pobožnosti a j. Který církevní zákon to dovoluje? Chci-li se v reformě hudby o zákon církve opírati, musím i jindy toho zákona ostříhati, sic mu všecku váhu odejímíun. „Reformování” Luclby túu způsobem, že vedle zákona církevnílu libovtiilc jednotlivce stejný vliv má, neliší se asi mnoho ud takového | ||||
|